Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

† s. 18 – zlatnické výrobky v kostelních a klášterních pokladech tvořily peněžní rezervu,
† s. 18-9 – výroba a používání peněz v době po pádu Římské říše bylo velice roztříštěné, mince razili dvorní úředníci, zlatníci, kostely, biskupové a vlastníci velkých panství,
† s. 21 – reformy Karla Velikého: opětné převzetí ražby mincí veřejnou mocí,
† s. 22 – peníze obíhaly na venkově již v raném středověku, alespoň v menším množství,
† s. 27 – ani v zemědělském hospodářství nelze hovořit o naturální ekonomice,
† s. 31 – na přelomu 12. a 13. století: některé kláštery (zejména clunyjského typu) byly mezi hlavními půjčovateli peněz necírkevním institucím,
† s. 35 – laicizace dobročinnosti v Narbonne,
† s. 36 – král povoloval výdaje na stavbu a údržbu mostů,
† s. 37 – nákladnost stavby katedrál, zadlužování měst koncem 13. století,
† s. 39 – výdaje na stavbu katedrál v Itálii kryty i z monopolu na vosk (komentář: formulace není moc jasná),
† s. 40 – městské daně a neochota daně platit, zadlužování měst,
† s. 43 a 44 – jmění v penězích se stále více podílelo ve 13. století na autoritě, jíž se těšili vlivní měšťané, bohatí měšťané se dokázali vyhýbat nepřímým daním, obohacování měšťanů, kteří ovládali města,
† s. 53 – ražba mincí opatem ve 13. století,
   - největší velmoži a panovníci usilovali o převzetí kontroly nad mincovnami,
† s. 55 – používání zlata a stříbra jak v místním tak mezinárodním měřítku,
   - ochranné emblémy jako záruka průvodu na stříbrných prutech,
† s. 56 – koncem 13. století mělo (vlastní) stříbrný groš ve Středomoří každé město,
† s. 57-8 – používání mincí o nízké hodnotě, drobné mince sloužily k almužnám, drobné mince byly z mědi anebo bilionu,
† s. 59 – Židé byli hlavními půjčovateli peněz, ale pak je vytlačili křesťané, poskytovali pak krátkodobé půjčky,
† s. 65-6 – neúspěšné pokusy zavést daně ve Francii 13. století, omezování platnosti peněz šlechty panovníkem jen na území této šlechty,
† s. 83 – nutnost mít peníze na poddanské platby, na vesnici lidem půjčovali křesťané,
   - práce ve vrcholném středověku byla dlouho předmětem opovržení,
† s. 85 – míra úroků byla ve 13. století 20%,
† s. 90 – kniha klášterů minoritů v Padově a Vicenze obsahuje záznamy o půjčkách,
† s. 91 – ve 13. století růst počtu špitálů a informace k nim,
† s. 92 – cenové regulace obilí ve středověkých městech,
† s. 94-5 – případy primitivních forem obchodních společností jako byla commenda, compagnia nebo societa terrae pro námořní a pozemní obchod,
† s. 96-7, 98 a 130 – krachy bank zejména díky politickým tlakům – světští vládci a papež nespláceli půjčky,
† s. 100-1 a 106 – zlehčování peněz (tzv. obnova peněz) a jeho důsledky: lidové bouře a politický neklid 14. století, kruté tresty za penězokazectví, původce měnové nestability byl hlavně vladař,
† s. 108-9 – neúspěšné zavádění daní ve Francii, sporadické povstání proti prosazení daňové soustavy,
† s. 119 – zadlužování některých měst v 15. století,
† s. 125-6 – uplácení svatého stolce při získávání církevních prebend, nenasytnost papežů, obohacování církevních hodnostářů, a to že byli i půjčovateli peněz,
† s. 128 – neúspěchy při zavádění daní ve Francii ve 14. věku,
† s. 129 – později francouzský král Karel VII. Zavedl kvůli válce s Angličany daně, které nechal v platnosti i v době míru,
† s. 132 – v 60 letech 13. století stávky za zvýšení mezd,
† s. 134-6 – snaha o regulaci přepychu,
† s. 136 – na sklonku středověku: oběh zlata, stříbra a billonových mincí nebo jiných drobných mincí, u zlata a stříbra určitá tendence ke snižování počtu měn,
† s. 137 – používání billonové měny nebo tzv. černé měny při drobných každodenních obchodech,
† s. 138 – udílení almužen v Londýně,
† s. 147-8 – půjčky františkánů chudým lidem pro přežití,
† s. 149 – příjmy žebravých řádů v celé Evropě pocházely hlavně z důchodů zřizovaných a přidělených městskými správami nebo králem či knížetem za účelem správy veřejného dluhu (??),
† s. 151 a 165 – ekonomika ve středověku neexistovala (!?),
† s. 156 – kupci měli mezi mecenáši více než čestné místo, ale snažili se tím vypovídat o svém společenském postavení,
† s. 157 – rozvoj mecenášství za renesance: bankéři a z nich zejména Italové často od svých zisků neočekávali takovou prestiž, jakou začali očekávat od politiky nebo od mecenášství,
† s. 158 – rouhání bylo považováno v 15. století za příčinu moru, bouří, zemětřesení a hladomorů,
   - přísné regulace přepychu v Savojsku a jejich nedůsledné uplatňování,
† s. 163 – rozšíření peněz ve středověku je nutno zasadit do rámce rozšíření darů (komentář: to bude zřejmě částečně pravda u měděných a billonových peněz, ale jinak to vcelku odporuje celé knize).