Genetické příčiny rasových rozdílů u IQ
[Část z recenze Jareda Taylora na knihu profesora Arthura Jensena (1923-2012) „The g Factor“. Vyšlo 28. ledna 2018 na Radical Capitalist]
„Jestliže, potom rasová otázka je opravdu problém pro etatisty a ne pro paleolibertariány, proč bychom se měli vůbec bavit o rasových otázkách? Proč by to měla být pro nás politická záležitost; proč neponechat tuto věc zcela vědcům? Dva důvody jsme již zmínili; oslava vítězství svobody bádání a pravdy pro tyto samotné; a kulku do srdce rovnostářsko-socialistického projektu. Ale je zde rovněž také třetí důvod: jako mocná obrana výsledků svobodného trhu. Jestliže a když my jako populisté a libertariáni zrušíme sociální stát ve všech ohledech, a vlastnická práva a svobodný trh znovu budou triumfovat, mnoho jednotlivců a skupin předvídatelně nebude mít rádo výsledný efekt. V tomto případě, ty etnické a jiné skupiny, které mohou být koncentrovány ve skupině s nižšími příjmy nebo v méně prestižních povoláních, vedené svými socialistickými mentory, předvídatelně začnou křičet, že kapitalismus volného trhu je zlo a je "diskriminační", a že tak je tedy nutný kolektivismus pro nápravu rovnováhy. V tomto případě se stane argument o inteligenci užitečným pro obranu tržní ekonomiky a svobodné společnosti před ignorantskými útoky anebo útoky sloužícími vlastnímu prospěchu. Ve zkratce; rasová věda je, jak se patří, ne aktem agrese anebo pláštíkem pro útlak jedné skupiny nad ostatními, ale naopak, činností na obranu soukromého vlastnictví proti útokům agresorů.“ (Murray N. Rothbard: Rothbardovy eseje, str. 46-47]
Profesor Jensen je stejně upřímný při vysvětlování toho, že geny odpovídají za zachování rozdílů v IQ mezi rasami. Za prvé zjistil, že přibližně polovina – nebo-li 50 tisíc – z genů, které zpestřují lidské bytí hrají roli při fungování mozku, a že 30 tisíc ovlivňuje výlučně mozek. Bylo by udivující, pokud by geny nehrály hlavní roli stran inteligence, a kdyby se rasy, které se odlišují fyzicky v mnoha ohledech, se nelišily stran fungování mozku.
Jenson nabízí poutavé odmítnutí módního pohledu, že rasy jsou čistě sociálním konstruktem a nejsou biologické. Profesor Jensen přirovnává rasy k viditelným barvám. Duha se zformuje, když se vlnová délka světla mění kontinuálně a uniformně, ale my nevidíme kontinuální změnu. Místo toho vidíme odlišné pásy barvy. Ačkoliv zde mohou být nejasnosti ohledně ras na okrajích z důvodu smíšeného rodičovství, rasy jsou zřetelně odlišné jako viditelné barvy. Profesor Jensen také cituje vzrůstající přesvědčivost genetických výzkumů ohledně zřetelných biologických rozdílů mezi různými populacemi.
Množství vytříbených výzkumů založených na principech regrese směřuje k názoru, který silně nasvědčuje tomu, že rozdíly mezi skupinami jsou genetického původu. Tento princip je biologickým zákonem, podle kterého rodiče, kteří mají krajní jakékoliv vlastnosti, budou míti pravděpodobněji děti, které budou vykazovat méně krajní vlastnosti. Dva velmi vysocí lidé budou míti pravděpodobněji děti, které nebudou až tak vysoké, a dva velmi malí rodiče budou mít pravděpodobně děti, které nebudou až tak malé. U dětí se tyto vlastnosti vracejí směrem k průměru nebo statistickému středu. Stejný efekt platí pro inteligenci, ale střed, ke kterému tenduje IQ černochů je o plných 15 bodů nižší než střed u bělochů. Proto, když jsou srovnávány černošské páry a bělošské páry kvůli IQ, černoško-bělošské rozdíly v IQ u jejich dětí se zvětšují stejně tak jak se zvětšují u IQ jejich rodičů. Jinými slovy, vyšší IQ je anomálie u všech ras, ale je více anomální u černochů než u bílých a děti černochů s vyšším IQ se navracejí hlouběji, protože jejich IQ klesá k nižšímu statistickému středu IQ černošské populace.
Profesor Jensen odkazuje na studii dětí s vysokým IQ v jednom školním distriktu, která poskytuje více důkazů pro tyto rozdíly v tomto smyslu. Zatímco bílí a černí studenti dosáhli s přehledem IQ 120, průměrné IQ jejich potomků bylo u bílých 113, kdežto u černých šlo o 99. Mezi černochy je IQ 120 jednoduše mnohem větší odchylkou od normy než je pro bělochy a to se odráží i v IQ jejich více průměrných potomků.
Regrese směrem k průměru vysvětluje něco, co vždy mátlo sociology: děti nízkopříjmových bělochů (a Asiatů) dosáhly lepšího SAT skóre [SAT je jeden z nejvýznamnějších standardizovaných testů používaných pro přijímání studentů na vysoké školy v USA, pozn. překladatele], než děti vysoko příjmových černochů. Pokud odpovídá za IQ zázemí (environment) člověka, děti bohatých černochů by si měly užívat výhod dobrého zázemí. Ty výhody jsou, ale jsou hubené a nenahrazují efekty dědičnosti a snižují statistický střed, ke kterému černošské děti klesají. Není zde ne-genetické vysvětlení pro rozdíly mezi skupinami, které by mohlo vysvětlit fenomén tohoto druhu, ale je to perfektně konzistentní s široce akceptovanými principy genetiky. Specialisté rozumějí síle takového typu argumentů, to je důvod proč názor, že „rasismus“ a jiné environmentální faktory vedou k rozdílu v IQ mezi černochy a bělochy, přetrvává většinou mezi ignoranty – kteří představují velkou majoritu.
Silnější argumenty pro podstatně rozdílnější biologické statistické středy u IQ se nalézá rovněž ve studiích spodního konce křivky distribuce IQ. Mentální retardace – IQ pod 70 body – jsou obecně dvojího typu, dědičná a organická. Dědičná retardace nastává u dětí, které jsou jinak normální, ale bylo jim jednoduše naděleno málo genů, které ovlivňují inteligenci. Máme-li normální rozdělení inteligence, několik lidí dostane nevyhnutelně nízké IQ, stejně jako několik bude míti IQ velmi vysoké. Organická retardace na druhou stranu, je zaviněna jasně logickými defekty jako je Downův syndrom (mongolismus) a děti, které jimi trpí, jsou jasně abnormální. Důležitost rasových rozdílů leží ve skutečnosti, že polovina bělochů s IQ pod 70 body jsou organicky retardovaní, ale u černochů je to jen 12,5 %. Zdrojem tohoto rozdílu je rasová disparita v přirozeně nastávající distribuci inteligence. Daná tím, že distribuční křivka inteligence černochů je posunuta přibližně o 15 bodů směrem nalevo, podstatně větší proporce jinak normálních černochů spadne pod IQ 70. Opak je pravdou na horním konci křivky. Procento bílých s IQ vyšším než 130 je dvacetkrát vyšší než u černochů. Protože v USA je přibližně šestkrát tolik bílých než černých, v realitě je zde pravděpodobně 120x více bílých než černých s IQ na této úrovni. To je důvod proč bez rasové pozitivní diskriminace, je nemožné připustit větší počet černých k soutěžení o místo na univerzitách anebo je najmout do náročných pracovních pozic.
Studie mozku a hlavy podobně potvrzují biologický původ rozdílů mezi skupinami. Je nyní dobře systemizováno to, že velikost mozku koreluje s inteligencí a profesor Jensen referuje, že hlava černošských novorozenců je o plnou .4 standartní odchylku menší než hlava u bělochů. Podobně je dlouho známo, že krátkozrakost nebo myopie je korelována s inteligencí; děti s IQ nad 130 mají třikrát až pětkrát větší pravděpodobnost, že budou krátkozraké než děti s normálním IQ. Zdá se, že zde není žádné funkční spojení ohledně příčiny a efektu mezi myopií a inteligencí, ale pleiotropický vztah existuje v tom, že stejné geny ovlivňují obě tyto vlastnosti. Inteligence a myopie jsou do určitého stupně nějaké „postranní efekty“ sobě navzájem. Profesor Jensen zjistil, že myopie je nejběžnější u Židů, poté u Asiatů a pak u bělochů a nejméně běžná je u černochů – přesně je distribuována tak, jak by se dalo očekávat. Navíc čtení nezapříčiňuje myopii. Oční lékaři můžou zkoumat oči dětí, které jsou ještě příliš malé, aby četli, a které ještě nejsou krátkozraké a přesně předpoví, zda budou později v životě potřebovat brýle.
Je dobře známo, že testování mezery skóre mezi černými a bílými variuje od jednoho IQ testu k druhému, a že mezera se zužuje u nejméně abstraktních, více informacemi naložených testech. Profesor Jensen vysvětluje, že reálné rozdíly leží v rozsahu, v jakém testy měří g; čím více je test „naložený“ g a čím méně specifické ne-g schopnosti měří, tím větší mezera mezi černými a bílými. Jako mnoho jiných, kteří studují toto téma, profesor Jensen zjistil, že rasová mezera v IQ se zvětšuje kvůli dysgenickému rodičovství. V obou rasách, méně inteligentní matky mají více dětí než více inteligentní matky, ale disproporce jsou větší mezi černochy než u bělochů. Také proto, že černoši mají děti v průměru o dva roky dříve než běloši, generační čas u černochů je kratší a dysgenické efekty se rozšiřují rychleji.
Jedním z nejvíce zajímavých rasových objevů profesora Jensena je ten, že průměrný rozdíl v IQ mezi černochy a bělochy ze stejné sociální vrstvy je 12 bodů – téměř tak velký jako průměrný rozdíl mezi oběma rasami (je zde průměrný 17 bodový rozdíl mezi jakýmikoliv dvěma lidmi v populaci vybranými náhodně). To se vysvětluje nejen preferenčními politikami, ale také rasovými rozdíly v distribuci IQ. Jestliže pro příklad náročná profese vyžaduje minimálně IQ 125, černoši v tomto povolání budou mít tendenci k IQ, které se shlukuje u minima, zatímco běloši budou vykazovat vyšší variabilitu. Kvůli tomuto efektu se mezera v IQ mezi černochy a bělochy ve stejné sociální vrstvě zužuje, jak se pohybujeme dolů po společenském žebříčku.
Profesor Jensen zjistil, že geografická distribuce IQ je také nestejná. Jak pro černochy tak bělochy existuje kontinuální gradient, který roste od jihu směrem k severu a západu. Gradient je ostřejší pro černochy než bělochy, a oba gradienty jsou zjevné u dětí v předškolním věku, a tedy regionální rozdíly ve vzdělání je nevysvětlují. Bylo rozsáhle udáváno, že se od dětských let černošské děti rychleji naučili řídit auto, než běloši. Zajímavé je, že profesor Jensen zjistil, že děti z nižších vrstev (jak bílé tak černé) se vyvíjely rychleji, než děti horní vrstvy, což naznačuje, že pomalé dospívání a vysoká inteligence nejsou korelovány jen mezi oběma rasami, ale i v rámci ras.
<Chcete si zkusit zdarma IQ test, pak to zkuste zde: http://iqtestzdarma.cz/. Mě to ukázalo IQ 127.>