Sociolog Jan Keller a turistický průmysl
Další věc, která to od mistra Jana schytala je turistický průmysl. Velký koryfej sociologie ve své knize "Abeceda prosperity" tvrdí v hesle "Turistický průmysl", že turistický průmysl je hospodářské odvětví, jehož základem je rutinní péče o velkochov masových turistů [1]. Jste-li turista a cestovatel, tak jste vlastně něco jako dobytek. Zřejmě jde o nenápadný odkaz na Kellerova předchůdce socialistického dobroděje Saint-Simona. To ovšem není moc zajímavý argument. Zajímavější je následující názor mistra Jana z Frýdku-Místku: "Zvyšování výnosů turistického průmyslu vyžaduje polovojenskou organizaci zájezdů a vhodnou přípravu zdroje turistických zážitků. Jinak by nebylo možné přepravit už v roce 1993 za jedinečnými zážitky po celém světě více než půl miliardy platících turistů. V roce 2010 by jich měla být již celá miliarda. Osvědčené postupy organizované turistiky vytvářejí strukturu, jež může být aplikována zcela uniformně kdekoliv ve světě." [2]. Popravdě řečeno jde o polopravdu, protože řada turistů a cestovatelů jezdí neorganizovaně. Vyjedete-li si s autem a stanem z Prahy či Kladna někam do kempu anebo pojedete do pensionu či nějakého hotelu nebo k moři či na lyže do Krkonoš nebo do Alp, tak se nejedná o organizovanou turistiku, přesto jde dnes o masovou záležitost. Pobytový zájezd k moři má organizovanou často jen cestu a je na vás zda využijete nějaké výlety či jiné služby v místě pobytu anebo ne. Skutečně organizovanými zájezdy jsou jen různé poznávací zájezdy, avšak tyto zájezdy jsou zpravidla méně oblíbené než pobytové zájezdy anebo cestování na vlastní pěst. Totéž lze říci o organizované turistice. Ostatně cestovní kanceláře mají sice nějaký podíl na trhu, ale nezabírají ani zdaleka tento trh celý. Keller si zde vybral jen jeden segment turistického a cestovatelského trhu a podrobil na jeho základě kritice turistiku a cestování jako celek. Osvědčené postupy organizované turistiky vytvářejí strukturu, jež může být aplikována zcela uniformně kdekoliv ve světě jenom v určitých případech, například pokud jde o použití autobusu nebo letadla či o nutnost někde a nějak přespat. Stěží lze však tvrdit, že návštěva Paříže vyžaduje z velké části stejnou organizaci jako turistický výlet do Alp, že návštěva Ermitáže v Petrohradě je prakticky totožná se safari v Keni anebo že Sicílie se podobá Sibiři anebo že náboženská turistika je shodná s pivní turistikou.
Tato organizační struktura - jak Keller píše: autobusy pro vyhlídkové a okružní cesty, k nerozeznání si podobné hotely a zařízení rychlého stravování, prodej po celém světě stejných suvenýrů a podobně [3] - tedy opravdu není stejná. Už jste si koupili matrjošku na Sicílii anebo pohlednici Etny v Moskvě? Je Hilton v Římě podobný pensionu někde v Adršpachu? Studovali jste už gotické katedrály v Číně anebo hory v Nizozemí? Jezdili jste už vyhlídkovým autobusem po ostrově Elba (žádné zde prakticky nejezdí)? A koupili bystu Napoleona v Kjótu? Sledovali volně žijící opice ve Finsku anebo staré uhelné důlní provozy v Brně? Dali si pirožky v Jihoafrické republice a knedlo vepřo zelo v Arábii? Pražský hrad s katedrálou svatého Víta jistě nenajdete v každé druhé turistické lokalitě. Nemůže tedy platit, že: "Výsledkem je, že návštěvník jakékoliv metropole, pláže či horského kraje konzumuje vždy v podstatě totéž." [4]. Ostatně kdyby tomu tak bylo, tak by stačilo vyjet do nejbližší turistické lokality a nemělo by smysl se plahočit dále. Vždyť tato lokalita by obnášela v podstatě totéž, co je jinde. Evidentně se tak neděje, protože řada lidí tuto údajnou podobnost na rozdíl od Jana Kellera nepovažuje za dostatečnou a nejezdí trvale jen do jedné lokality.
Co jiného nám ještě profesor Keller zvěstuje? Typický názor ekologistů, že zajímavá příroda je jen pro elity a ne pro obyčejnější lidi: "Zvlášť smutnou kapitolu tvoří turistický ruch nasměrovaný do kdysi panenské divočiny přírodních parků a chráněných území exotických zemí." [5]. Kuriózní je i to, že: "Zájem o poptávku ze strany turistů nutí místa a místní lidi, aby se stali atrakcí, nemá-li zdroj zisků opadnout. Jestliže dříve cestoval cirkus za svými diváky, dnes diváci cestují za svými stacionárními vyhlášenými cirkusy, ať již mají podobu papežského hradu v Avignonu, Niagarských vodopádů, obrazárny v Louvru, řeckých klášterů či jiného Disneylandu." [6]. Mělo by být jasné, že tyto lidi nic nenutí, a to zda budou reflektovat nabídku turistů je jejich svobodná volba. Mnoho lidí ji příjme kvůli možnosti vydělat. Někteří ji ale nepřijmou, protože mají jiné možnosti anebo se jim tyto činnosti nelíbí či chtějí mít klid. Ani ve vyhlášených turistických lokalitách nepracuje každý člověk v turistickém průmyslu.
[1] Keller, s. 165.
[2] Ibid, s. 165.
[3] Ibid, s. 165.
[4] Ibid, s. 165.
[5] Ibid, s. 166. Argument devastací přírody moc neobstojí, protože nějaké možnosti uměřené regulace přístupu má i veřejný vlastník. Pokud je nevyužívá tak jde o typické selhání veřejného vlastnictví.
[6] Ibid, s. 166.
Literatura:
KELLER, J. Abeceda prosperity. Brno: Doplněk 2010, ISBN 978-80-7239-249-0.