Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Existuje jistá obava, že ve svobodné bezstátní společnosti bude existovat přehršel smluv, zvýší se papírování a byrokracie. Stát či obce prý potřebu smluv, papírování a byrokracie omezují. Na to je nejprve nutno říci, že zhruba do doby 2. světové války představoval soukromý sektor podstatně větší část ekonomiky - tj. zajišťoval se značným náskokem před veřejným sektorem velkou většinu věcí, které tehdejší lidé užívali. Rozhodně se však v nějakém papírování, papírování, souzení a byrokracii moc neutápěli, i když lidé spolu tehdy uzavírali smlouvy i v případě sňatků mezi chalupníky, ohledně nájmů malých políček, podepisovali stanovy při vstupu do různých spolků (časté bylo i vícenásobné členství) a obecně se o něco více soudili, než dnes (dnes se nesoudí tolik, protože možná nevěří, že by se pomocí soudů něčeho domohli). Tehdejší hospodářský růst byl přesto slušný. Dnes soukromý sektor zajišťuje asi kolem poloviny výdajů na zboží služby ve vyspělých státech, ale ve skutečnosti je jeho podíl menší, protože chtěnost veřejných výdajů ze strany lidí je poněkud problematická. Z toho důvodu skutečně i dnes musí člověk uzavírat velké množství smluv a implicitních souhlasů. Navíc část z nich dokonce i s veřejným sektorem.

Podívejme se na řekněme celkem běžný den dnešního člověka. Člověk si tak třeba sedí v práci, kterou získal uzavřením smlouvy (a kterou stát obohacuje o další doplňky jako je školení BOZP, školení o korupci, nově GDPR, daňové přiznání, evidenci důchodového pojištění atd.). Po práci sedne člověk řekněme do autobusu, kde opět uzavírá s dopravcem vlastně smlouvu (někdy si může ve vozidle přečíst i její výtah), zajde do obchodu a ejhle opět implicitně souhlasí s nějakou smlouvou ohledně chování v obchodě, další smlouvu zde uzavře nákupem nějaké řekněme potraviny a získá tentokrát nějaký doklad o zaplacení (obohacený státem o část týkající se EET, navíc tento nákup obohatil stát o informace na obalu výrobku, různé normy a předpisy, které musí obchod a jeho pracovníci splňovat atd.). Projde se pak dejme tomu takovou Vaňkovkou (opět je zde implicitní souhlas), a když půjde okolo Hornbachu uvidí zde velké parkoviště, na kterém platí trocha dopravních předpisů: přednost zprava a omezení rychlosti a doby parkování, a když toto parkoviště využije opět se zavázal k dodržení nějaké smlouvy. Pokud si náš člověk koupí třeba dovolenou opět uzavře nějakou smlouvu a nákup kun do Chorvatska v bance opět představuje uzavření nějaké smlouvy (obohacené státem o doklad o výměně peněz a poučení na A4). Koupíte-li si nějaký akciový fond v bance tak opět uzavíráte smlouvu (obohacenou státem například o dotazník týkající se vašeho postoji k riziku). A o zaplacení kartou někde nebo provedení nějakého příkazu on-line ani nemluvě. I tyto věci jsou „pod smlouvou“. Doma v nájmu, který je výsledkem jiné uzavřené smlouvy, si pak člověk třeba pustí televizi, vodu a třeba i světlo, internet a topení, kteréžto energie a služby jsou pokryty opět nějakými smlouvami.

Smlouvy jsou navíc různé. Jsou obsáhlé (zhusta i kvůli státu), ale jsou i stručné, existují i smlouvy zvané adhezní. A mnohdy jde i jen o implicitní souhlasy s nějakými pravidly a někdy se dokonce předpokládá pouze a jen (de facto zvykové) slušné chování. Smlouvy jsou šité a uzpůsobené tomu, jak moc jde o záležitosti běžné / výjimečné, jednoduché / složité, nové / zaběhané a podobně. Čili shrnuto již dnes má řadový člověk se smlouvami bohaté zkušenosti. A ano v bezstátní společnosti by jistě přibyly nové obory, kde se budou uzavírat smlouvy, ale jinde by naopak šlo uzavírat smlouvy jednodušší a jasnější a bez dalších státních přílepků. Některé "smlouvy" by zcela odpadly (daňová přiznání, EET, GDPR, chemický registr). Tam, kde je důležitá rychlost a jednoduchost, co se týče uzavírání a rozsahu smluv, by existovala poptávka po rychlosti a jednoduchosti. Ostatně to je už dnes vidět na adhezních smlouvách anebo implicitních souhlasech. Tam, kde jde o složité a závažnější věci by naopak přílišná rychlost a přílišná jednoduchost poptávány nebyly, protože by byly nejspíše ve skutečnosti lidem na obtíž.