Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V této stati se podíváme na sociální dávky v České republice tak, jak platily v roce 2013 (v současnosti došlo k menším změnám, zejména u příspěvku na bydlení). Nejprve zde některé z těchto dávek přiblížíme, a pak provedeme porovnání příjmů z těchto dávek s příjmy z nižších mezd (platů). Poté provedeme stejné srovnání s tím, že budeme uvažovat menší nelegální přivýdělek na straně dávky pobírajících občanů.

Příspěvek na živobytí

Za prvé existuje příspěvek na živobytí. Abyste měli nárok na tuto dávku hmotné nouze, musí být vaše příjmy nižší než tzv. životní minimum. Životní minimum představuje minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Doplňme, že existuje ještě existenční minimum, které představuje minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití [1]. Pro jednotlivce bylo (je) životní minimum pro rok 2013 (a zatím i pro rok 2014) 3 410 korun měsíčně. Pro pár (takové osoby se posuzují společně) šlo dohromady o 5 970 korun měsíčně (3 140 korun první posuzovaná osoba + 2 830 korun druhá posuzovaná osoba) a například pro pár s dítětem do 6 let jde dohromady o 7 710 korun (3 140 korun + 2 830 korun + za dítě do 6 let 1740 korun). Nesezdaní lidé a neregistrovaní partneři mají životní minimum ovšem ve výši dohromady 6 820 korun měsíčně (3 410 + 3410 korun), protože platí, že osoby společně užívající jeden byt nemusí být posuzovány společně při výpočtu životního minima domácnosti, pokud písemně prohlásí, že v domácnosti spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. Pokud má pár zmíněné dítě do 6 let, dostane ještě měsíčně 500 korun na přídavku na dítě. Platí zde také, že čisté příjmy (po odečtu daně z příjmu a pojistných daní) ze zaměstnání (mzda) se započítávají pro účely životního minima do příjmu jen do výše 70% (resp. 80% u podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a zřejmě i nemocenské) [2]. My však budeme v dalším výkladu předpokládat příjmy ve výši nula korun. Dále platí, že: „Nárok na příspěvek na živobytí mají všichni, jejichž příjmy jsou nižší než životní minimum. Aby vám příspěvek na živobytí byl přiznán, je také nutné, abyste projevovali snahu si svůj příjem zvýšit (tj. hledat si vhodné zaměstnaní, prodat majetek, pokud nějaký máte, uplatnit nároky (např. výživné) apod.). Pokud žadatel o dávky hmotné nouze neprojevuje dostatečný zájem o zvýšení svého příjmu, mohou mu být přiznány dávky jen do výše existenčního minima.“. V daném zákoně konkrétně stojí, že v hmotné nouzi není ten, kdo prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, dále ten, kdo je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez vážných důvodů odmítne vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo se účastnit v cíleném programu k řešení zaměstnanosti, a to po dobu tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém došlo k odmítnutí, dále se to týká osob, které nejsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání [3]. Jak je patrné z praxe úřadu práce Brno-město je možné neprojevovat dostatečný zájem o legální zvýšení svého příjmu a přesto je možné pobývat na úřadě práce a být tedy „aktivní“ [4].

Existenční minimum dostane i ten kdo porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jeho vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem v posledních 6 měsících před podáním žádosti o dávku v hmotné nouzi (čili příspěvek na živobytí) dostane jen existenční minimum (podpora nezaměstnanosti se bere minimálně pět měsíců, po skončení odstupného). Stejně tak ten, kdo dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu (nebo dluží vyšší částku na výživném, která by připadla na tři měsíce, stanovanou jiným způsobem). Vyjma těch, kterým vznikne dluh na výživném až po podání žádosti o příspěvek na živobytí, a pokud z důvodu nedostatečného příjmu tyto osoby podaly soudu návrh na zrušení nebo snížení výživného. To stejné se týká toho, komu je poskytována zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení po celý kalendářní měsíc. Naopak nezaopatřené dítě obdrží částku životního minima (1 740 až 2 450 korun dle věku dítěte) [5]. Jak je patrné, tak někdy existují určité lhůty, po jejichž uplynutí a trpělivosti je možné žádat zvýšenou částku živobytí. Nárok na zvýšení částky živobytí o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem má osoba, která nemá majetek, má majetek, ale nelze jej využít ke zvýšení příjmu, má majetek a využívá jej ke zvýšení příjmu. V opačném případě pokud nedojde k využití majetku do uplynutí tří měsíců, za které pobírá osoba nebo společně s ní posuzovaná osoba příspěvek na živobytí, má se za to, že osoba není v hmotné nouzi [6]. Čili následuje pobírání 2 200 korun existenčního minima (viz dále). Využitím majetku ke zvýšení příjmů se nerozumí prodej nebo jiné využití nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení, netýká se ani motorového vozidla, které je používáno k jiným způsobem nezajistitelné dopravě do školy nebo zaměstnání [7]. Dále prodej nebo jiné využití majetku příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že jeho prodej nebo jeho jiné využití by nebyly úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud to nelze po osobě spravedlivě žádat [8]. Do toho by spadlo například nějaké starší auto. Zároveň jde o poněkud vágní formulaci, za kterou se toho může skrývat poměrně hodně.

Dále nárok na zvýšení částky živobytí o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem má osoba, která nemá nároky ani pohledávky a prokazatelně všechny své nároky a pohledávky uplatnila, jinak hrozí stejná tříměsíční lhůta [9]. Konečně se částka živobytí zvyšuje, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis [10]. Příspěvek na živobytí budou tedy činit u jednotlivce 3 410 korun (3 410 korun životního minima mínus 2 200 korun existenčního minima, to celé děleno dvěma a krát dva (poloviční zvýšení je zahrnuto dvakrát: jednou za majetek a podruhé za pohledávky – blíže viz poznámka [11]) plus 2 200 korun existenčního minima). U spolu-hospodařícího páru to bude dle stejného výpočtu dohromady 5 970 korun, u spolu-nehospodařícího páru to bude 6 820 korun a u páru s dítětem do 6 let to bude 7 710 korun (1 740 korun za dítě do 6 let se nijak nezkracuje, starší děti pobírají o něco více a také se u nich nezkracuje) plus 500 korun dětských přídavků. Jaké částky se skrývají pod dietním stravováním? Od jednoho tisíce až do 2 800 korun měsíčně. Tyto částky se liší dle typu onemocnění. Pár příkladů: 1 380 korun je u diety nízkobílkovinnové, 1 000 korun je u diety při dialýze, u diety nízkocholesterolové je to 1 050 korun, u diety diabetické 1 130 korun. V případě fenylketonurie jde o 2 220 korun a u celiakie o 2 800 korun. O uvedené částky se zvyšuje příspěvek na živobytí. Důležité je zde doporučení konkrétního odborného lékaře [11]. Je otázkou, zda nemůže jít v některých případech o jeden ze zdrojů neoprávněného zvyšování sociálních dávek, zvláště pokud uvážíme, jak snadné může být pro některé lidi získání lékařského dobrozdání o tom, že je úřadem práce doporučené zaměstnání nevhodné pro uchazeče o práci.

Doplňme, že mezi příjmy, které se započítávají při posouzení toho, zda příjem osoby dosahuje částky životního minima nebo existenčního minima se zahrnují i dávky nemocenského pojištění a důchodového pojištění, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci a i dávky státní sociální podpory, avšak s výjimkou příspěvku na bydlení a jednorázových dávek. Rovněž se nezahrnují příjmy z prodeje nemovitosti a z odstupného za uvolnění bytu, pokud jsou použity k úhradě nákladů na uspokojení bytové potřeby, podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení a příjmy plynoucí z doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci [12]. Zvýšení částek životního a existenčního minima se děje nařízením vlády, pokud - zhruba řečeno - vzroste index spotřebitelských cen za domácnosti alespoň o 5 % od počátku rozhodného období. Vláda ovšem dle zákona může, čili nemusí. Zároveň může vláda zvýšit tyto částky i v mimořádném termínu [13].

Příspěvek na bydlení

Vedle toho existuje příspěvek na bydlení: „Zjednodušeně řešeno platí, že nárok na příspěvek na bydlení máte ve chvíli, pokud na úhradu bydlení připadá minimálně 30 % vašich příjmů (v Praze se pak jedná minimálně o 35 % příjmů). Současně ale platí, že těchto 30 % nesmí být menších [snad větších, pozn. autora], než jsou zákonem stanovené náklady na bydlení. Jinými slovy, pokud si člověk s příjmem 30 tisíc korun pořídí bydlení ve vile, kde bude platit nájem za 20.000 korun, stát mu moc nepomůže.“. Důležitou podmínkou pro schválení příspěvku na bydlení je to, že v bytě/domě musí mít žadatel zřízený trvalý pobyt. Při výpočtu hraje roli několik různých proměnných, ale rozhodující je životní minimum rodiny (nebo jednotlivce) a dále pak vládou stanovené normativní náklady na bydlení [14]. Tento příspěvek pomáhá s úhradou nákladů na bydlení (včetně služeb) rodinám i jednotlivcům s nižšími příjmy. Pro přesnost dle zákona č. 117/1995 Sb. má vlastník nebo nájemce bytu (může jít též o obytnou místnost v zařízeních určených k trvalému bydlení), který je v bytě hlášen k trvalému pobytu nárok na příspěvek, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu (v podstatě čistého příjmu) v rodině a koeficientu 0.30, a na území hlavního města Prahy 0.35, přičemž tento součin nemá být vyšší než částka normativních nákladů na bydlení [15]. Normativní náklady jsou dány § 26 uvedeného zákona [16]. Některé z nich uvádím hned v následujícím odstavci. Příspěvek na bydlení za kalendářní měsíc se počítá jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0.3, a na území hlavního města Prahy koeficientem 0.35 [17].

Náš jednotlivec, který dejme tomu bydlí v nájmu ve městě nad 100 tisíc obyvatel (vyjma Prahy) a má příjmy jen ve výši příspěvku na živobytí 3 410 korun, dostal roku 2013 dle výpočtů maximálně 4 941 korun příspěvku na bydlení, pakliže jeho skutečné náklady na bydlení překročily anebo se rovnaly normativním nákladům na bydlení jedné osoby ve výši 5 964 korun (5 964-(0.3 x 3 410)=4 941 korun, počítá se příjmem ve výši životního minima - viz dále – a nikoliv s příspěvkem na živobytí, to je důležité tehdy pokud se tyto dvě částky liší). Výše jeho majetku se neposuzuje. Pár v nájmu ve městě nad 100 tisíc obyvatel s příjmy ve výši příspěvku na živobytí 5 970 korun (3 140 + 2 830 korun) dostane dle výpočtů maximálně 6 872 korun příspěvku na bydlení, pakliže jeho skutečné náklady na bydlení překročily anebo se rovnaly normativním nákladům na bydlení dvou osob ve výši 8 663 korun. A náš pár s dítětem do 6 let s příjmy z příspěvku na živobytí ve výši 7 710 korun (3 140 + 2 830 + 1 740 korun, částka živobytí činí u nezaopatřeného dítěte částku životního minima [18]) plus 500 korun na dětský přídavek, ve městě se 100 tisíci a více obyvateli, dostane na příspěvku na bydlení 9 595 korun, pakliže jeho skutečné náklady na bydlení překročily anebo se rovnali normativním nákladům na bydlení tří osob ve výši 11 908 korun [19]. Na rozdíl od příspěvku na živobytí tedy tato sociální dávka (částečně) zohledňuje to, že náklady na život jsou ve větších městech vyšší a nezvýhodňuje tak obyvatele menších sídel. To však neplatí v případě družstevních bytů a bytů v osobním vlastnictví [20].

Pakliže si náš jednotlivec pronajal garsonku (1+kk) dejme tomu za 8 tisíc korun včetně služeb ve městě nad 100 tisíc obyvatel, tak má příjmy ze sociálního systému 4 941 korun plus 3 410 korun, což je dohromady 8 351 korun měsíčně a zbude mu tedy po úhradě bydlení 351 korun. U páru, který si pronajal byt 2+kk (1+1) ve městě nad 100 tisíc obyvatel za  10 tisíc korun měsíčně, jsou pak příjmy 6 872 korun plus 5 970, což je dohromady 12 842 korun. Tj. zbude jim pro oba 2 842 korun na jídlo, drogerii, šaty apod. U páru s dítětem do 6 let, který má pronajatý byt 2+1 ve stejném městě za 12 tisíc korun měsíčně, jsou příjmy 7 710 korun plus 500 korun přídavku na dítě (ten by měl mít vliv na výpočet výše příspěvku na bydlení, protože příjmy rodiny s ním jsou nad částkou životního minima) plus 9 445 korun, což dá dohromady 17 655 korun. Tj. zbude jim pro tři 5 655 korun na jídlo, drogerii, šaty apod. Zajímavé je, že vyplácení příspěvku na bydlení je časově omezeno, a to na maximálně 84 kalendářních měsíců (celkem tedy 7 let) v období posledních 10 kalendářních let. Toto omezení neplatí pro domácnosti sestávající výlučně z osob starších 70 let a pro osoby se zdravotním postižením, které bydlí v pro ně postavených nebo upravených bytech. Lhůta 84 měsíců (7 let) se začíná počítat až od 1. 1. 2012.“ [21]. Dříve tomu tak nebylo. Totéž platí i pro následující dávku [22]. Domnívám se, že toto opatření bude časem zrušeno a dávky se stanou opět trvalými anebo bude zavedena nějaká nová dávka.

Doplatek na bydlení

To však není ještě vše. Existuje ještě doplatek na bydlení. Ten je významný z hlediska ohrožení bezdomovectvím, protože: „Zatímco u příspěvku na bydlení je jednou z hlavních podmínek, aby žadatel měl v bytě/domě pro který žádá o příspěvek vedené trvalé bydliště, u doplatku je možná výjimka. V oprávněných případech může být tato sociální dávky hmotné nouze přiznána i lidem, kteří využívají jinou formu bydlení než nájem (tj. například ubytování na ubytovně).“. Doplatek předpokládá, že je vám vyplácen příspěvek na bydlení (což dle mého ovšem neplatí v případech uvedených u předchozí věty) a nárok na doplatek na bydlení také získává pouze ten, kdo zároveň získá příspěvek na živobytí. Jen v oprávněných případech je možné doplatek získat i bez nároku na příspěvek na živobytí [23]. Dle zákona nárok na doplatek na bydlení má vlastník, nebo nájemce bytu, který takový byt užívá, jestliže by po úhradě odůvodnitelných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení byl jeho příjem zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka na živobytí osoby (společně posuzovaných osob) [24], podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na živobytí a nárok na příspěvek na bydlení (ne ovšem vždy je obojí dle zákona nutné, jak bylo uvedeno) (§ 33 zákona č. 111/2006 Sb.). Výše doplatku se stanoví tak, aby dávka skutečně doplatila náklady na bydlení tak, aby osobě zůstal příjem alespoň ve výši částky na živobytí [25]. Odůvodněné náklady jsou popsány v zákonu č. 111/2006 Sb., § 34. Jde o nájemné, případně o obdobné náklady spojené s družstevní a vlastnickou formou bydlení, a pravidelné úhrady za služby spojené s užíváním bytu (energie, teplo, voda, úklid společných prostor, za užívání výtahu, za osvětlení společných prostor v domě, za odvoz tuhého odpadu apod.). Nájemným se rozumí nájemné hrazené v nájemních bytech, a to až do výše, která je v místě obvyklá, popřípadě nájemné až do výše cílového nájemného podle zákona (č. 107/2006 Sb.) o jednostranném zvyšování nájemného z bytu [26].

Výše doplatku na bydlení za kalendářní měsíc se vypočte tak, že se od částky odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na aktuální kalendářní měsíc, snížené o příspěvek na bydlení vyplacený v měsíci bezprostředně předcházejícím aktuálnímu kalendářnímu měsíci, odečte částka, o kterou příjem osoby či osoby a společně posuzovaných osob zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí převyšuje částku živobytí osoby či společně posuzovaných osob [27]. Zákon zde hovoří krásnou právnickou mluvou, kterou je nutné číst nejlépe několikrát po sobě. Co to jsou odůvodněné náklady, jsme uvedli o kousek výše.

Čili pokud vezmeme výše uvedený příklad o jednotlivci, který si pronajal byt garsonku (1+kk) za 8 tisíc korun (včetně služeb, což bude platné i pro další příklady) a má příjmy ze sociálního systému 4 941 korun (příspěvek na bydlení) plus 3 410 korun (příspěvek na živobytí), což je dohromady 8 351 korun měsíčně a zbylo mu po odečtu nákladů na bydlení 351 korun. Tak vezmeme 8 tisíc korun, odečteme od nich příspěvek na bydlení 4 941 korun a odečteme od zbytku částku, o kterou příjem osoby (včetně vyplaceného příspěvku na živobytí) převyšuje částku živobytí osoby v našem případě jde o nula korun (příjem osoby nepřevyšuje částku živobytí osoby), tak nám vypadne doplatek na bydlení ve výši 3 059 korun. A na jídlo, drogerii, šaty a podobně zbude člověku 3 410 korun. V případě toho, že odmítá pracovat, mu zbude existenční minimum ve výši 2 200 korun. Vzorec by vypadal následovně: (8 000–4 941–(3 410-3 410))=3 059 korun na doplatku. Bez doplatku na bydlení dostane o legální práci se nezajímající člověk sociální dávky ve výši 4 941 korun (příspěvek na bydlení) plus 2 200 korun (příspěvek na živobytí), což je dohromady 7 141 korun měsíčně. Po odečtu nákladů na bydlení by mu zbylo - 859 korun. Pokud k tomu přičteme doplatek na bydlení (3 059 korun), tak dostaneme 2 200 korun na jídlo, drogerii, šaty a podobně ((8 000–4 941–(2 200-2 200))=3 059 korun). U výše zmíněného páru, který si pronajal byt 2+kk (1+1) za  10 tisíc korun měsíčně, jsou pak příjmy 6 872 korun plus 5 970 korun, což je dohromady 12 842 korun. Tj. zbude jim pro oba 2 842 korun na jídlo, drogerii, bydlení apod. Ale s doplatkem na bydlení si přijdou na 5 970 korun pro oba [28]. Pokud odmítají pracovat tak jim zbude 4 400 korun.

U spolu nehospodařícího páru jsem se dopočítal pro stejné město a stejné náklady na bydlení (měsíční náklady na osobu ve výši 5 tisíc korun) příspěvku na bydlení na osobu ve výši 3 977 korun. Tj. dohromady by šlo o 7 954 korun [29]. Příjmy tak jsou dohromady 6 820 korun (příspěvek na živobytí) a 7 984 korun (příspěvek na bydlení). Doplatek na bydlení by pak byl na hlavu 1 023 korun [30]. Tj. po oba by šlo o 2 046 korun. Pokud převezmeme náklady z předchozího příkladu ve výši 10 tisíc korun, tak spolu nehospodařícímu páru zbude dohromady 6 820 korun na jídlo, drogerii, šaty apod. Uvedené však předpokládá, že takovýto pár bude mít dvě oddělené smlouvy na nájem.

Náš pár s dítětem do 6 let získá, při nájmu ve výši 12 tisíc korun, doplatek ve výši 2 055 korun [31]. Na jídlo, drogerii, bydlení a podobně jim tak zbude 7 710 korun [32]. Je nutné uvést, že ani doplatek na bydlení neznamená to, že si může člověk na sociálních dávkách pronajmout nedopovídající bydlení (velký byt, vilu apod.). Roku 2012 bylo vyplaceno průměrně měsíčně 41 169 těchto dávek za 1 673 317 000 korun ročně. Průměrná výše této dávky, tak dosáhla 3 387 korun za měsíc. Oproti roku 2011 došlo k prudkému růstu v počtech i výdajích u této dávky, vzrostla i výše této dávky [33]. Dá se ale říci, že osou sociální systému je spíše příspěvek na bydlení, na který bylo vyplaceno za rok 2011 4.638 miliardy korun [34]. Nelze tedy o ně příjemce legálně připravit.

Dle K. Koldinské systém pomoci v hmotné nouzi má i zabezpečovací prvky, kdy se zvýšením příspěvku na živobytí zohledňují zvýšené životní náklady u nezaopatřených dětí, u osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje dietní stravování, jakož i u osob, které prokáží, že jim vzrostly náklady v souvislosti s tím, že si hledají zaměstnání (§ 28-30 zákona č. 111/2006 Sb.) [35]. Poslední skutečnost však v roce 2013 již neplatila, protože daný paragraf byl zrušen [36]. Ovšem lidé si sami musí zjistit dané informace k dávkám v hmotné nouzi. U nás totiž v této oblasti platí zásada dispozitivy (na návrh). Tj. je čistě na dispozici účastníka, zda dá podnět k tomu, aby bylo řízení (v případě vzniku sociální události) zahájeno, v sociální správě se na návrh zahajují v podstatě všechna řízení, jejichž předmětem je rozhodnutí o přiznání dávky, eventuálně služby [37]. K tomu je potřeba uvést, že tento systém je poměrně složitý (čehož je důkazem i tento článek, a to, že za případné upozornění na chyby bude autor vděčný) a i když internet usnadňuje hledání informací, není od věci se podívat i do konkrétních zákonů. Doplňme ještě, že nároky na dávky nemohou být předmětem dohody o srážkách a nepodléhají ani výkonu rozhodnutí [38].

Mimořádná okamžitá pomoc

Vedle výše uvedených dávek existuje i dávka mimořádné okamžité pomoci, ta může dosáhnout až patnáctinásobku částky životního minima jednotlivec. Toto minimum je 3 410 korun a částka tedy může dosáhnout až 51 150 korun. V tomto případě jde však o události typu živelní pohromy, požáru, ekologické havárie, průmyslové havárie a podobně [39]. Zajímavější jsou ovšem písmena d) a e) § 37 zákona č. 111/2006 Sb., které uvádí, že pro písmeno d) mimořádná okamžitá pomoc může být poskytnuta do výše nákladů, s tím, že to nesmí být spolu s případnými jinými dávkami této pomoci více než desetinásobek životního minima jednotlivce (tj. 34 100 korun) za kalendářní rok, respektive pro písmeno e) jde o 1 tisíc korun, s tím, že by součet dávek neměl překročit čtyřnásobek životního minima jednotlivce (tj. 13 640 korun) za kalendářní rok [40]. Na jaké situace se tato mimořádná okamžitá pomoc dle § 37 a písmene d) a e) vztahuje? K tomu se musíme vrátit k § 2 zákona č. 111/2006 Sb. a jeho odstavcům 5 a 6. Pro písmeno d) odstavec 5 § 2 uvádí, že jde třeba o jednorázovou úhradu správního poplatku při prokázané ztrátě dokladů, při vydání duplikátu rodného listu, úhradu jízdného při ztrátě peněžních prostředků, v případě nezbytné potřeby úhradu noclehu, úhradu odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte apod. Jde zde také, ale o úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby.

Pro písmeno e) odstavec 6 § 2 uvádí, že jde třeba o situaci, pokud je někdo propuštěn z výkonu zabezpečovací detence, z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, případně pokud ukončil léčbu chorobných závislostí, dále v případě propuštění ze školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti apod. A také tehdy pokud člověk nemá uspokojivě naplněn životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez přístřeší [41]. Poslední bod je důležitý z hlediska bezdomovectví. Je nutné uvést, že zákon č. 111/2006 Sb. u odstavce 5 a 6 jasně říká, že orgán pomoci v hmotné nouzi zde může, nikoliv musí. Ale u odstavce 6 operuje i se slovem zejména. Tj. u odstavce 6 nemusí být výčet těch, kterým se pomáhá zcela úplný a nelze vyloučit podporu i v případě jiných sociálních událostí. Spolu s případem dietního stravování je tedy mimořádná okamžitá pomoc otázkou, kterou nelze zcela zodpovědět. „Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí“ za rok 2012 obsahuje údaje k počtu těchto dávek za rok 2012 (průměrně měsíčně 5 808 dávek) a výdaje na tyto dávky (168 226 000 korun) za stejný rok. Můžeme tak spočítat, že průměrná výše dávky mimořádné okamžité pomoci činila v celé republice roku 2012 2 414 korun za měsíc na dávku. Patrný je v pramenu značný pokles výdajů a počtů u této dávky oproti roku 2011, o něco poklesla i samotná výše této dávky. Nicméně průměrná výše dávky je nám celkem k ničemu (viz hned následující poznámka) [42].

Srovnání sociálních dávek se mzdou

Čili máte jako jednotlivec po uhrazení všech nákladů na bydlení 3 410 korun, jako pár 5 970 korun, spolu nehospodařící pár 6 820 korun a pár s jedním dítětem do 6 let 7 710 korun. Člověk odmítající pracovat má 2 200 korun a pár ať už spolu hospodaří nebo nehospodaří pak 4 400 korun. Pokud berete 12 000 korun hrubého, tak máte asi 10 335 korun čistého (zaměstnavatele stojí minimálně zhruba 16 100 korun, píši zhruba, protože výpočty totiž nepočítají s výkaznictvím, bezpečností práce apod.). Dáte jako jednotlivec za nájem a služby 8 tisíc korun (náklady na bydlení převzaty z předchozích příkladů pro města nad 100 tisíc obyvatel), dostanete příspěvek na bydlení ve výši 2 863 korun a zbude vám po úhradě bydlení 5 198 korun (10 335+2 863-8 000=5 198 korun). Což můžete porovnat s výše uvedeným zbytkem po úhradě bydlení: 3 410 korun ze sociálních dávek.

Pokud jste dva s hrubým platem 12 000 korun (10 335 korun čistého každý) a dáte za bydlení 10 tisíc korun, pak dostanete příspěvek na bydlení ve výši 2 462 korun a zbude vám po úhradě bydlení dohromady 13 132 korun. Což můžete porovnat s výše uvedeným zbytkem po úhradě bydlení: 5 970 korun pro dva ze sociálních dávek. Pokud nebude pár spolu hospodařit, tak bude příjem ze sociálních dávek 6 820 korun. U páru s dítětem a s hrubým platem 12 000 korun každý a cenou bydlení 12 tisíc korun, pak dostanete příspěvek na bydlení ve výši 5 365 korun a zbude vám po úhradě bydlení dohromady 15 172 korun (jeden z rodičů uplatňuje daňovou slevu na dítě a má čistý plat 11 452 korun a nárok na přídavek na dítě zde nevzniká), což se dá srovnat s výše vypočtenými 7 710 korun [43].

Jaký je tedy rozdíl mezi platy (se sociálními dávkami v podobě příspěvku na bydlení) a sociálními dávkami? V případě našeho jednotlivce je rozdíl 1 788 korun, u páru je rozdíl 7 162 korun (3 581 korun na osobu) respektive 6 312 korun (3 156 korun na osobu) korun u spolu nehospodařícího páru a u páru s dítětem je rozdíl 7 462 korun (3 731 korun na osobu). Pokud bude člověk odmítat pracovat, tak rozdíly budou následující 2 998 korun u jednotlivce, 8 732 korun u páru (4 366 korun na osobu) a 9 032 (4 516 korun na osobu) korun u páru s dítětem [44]. Za tyto rozdíly vlastně pracují lidé s hrubým platem 12 tisíc korun. Tráví v práci 40 a více hodin. Ten kdo nepracuje má o toto méně peněz, ale za to má 40 a více hodin volna týdně k dobru (občas tedy musí jít na úřad práce nebo jiný úřad). Pokud to shrneme, tak: pracující vydělávající 12 tisíc korun hrubého, pracují tedy za rozdíly dle své rodinné situace nějakých 1.8 tisíce korun až asi 3.7 tisíce korun na osobu. A při srovnání s těmi, co práci odmítají, bude rozdíl nějakých 3 tisíce až asi 4.5 tisíce korun. Ve skutečnosti tyto rozdíly budou o něco menší, protože lidé, kteří pracují, utratí dost často něco za dopravu. Pro srovnání měsíční šalinkarta na MHD ve městě Brně stojí aktuálně 550 korun a čtvrtletní stojí 1 370 korun, což je 457 korun měsíčně [45]. Velmi podobné ceny panují v Ostravě, kde 30 denní nepřenosná jízdenka stojí pro rok 2014 495 a 550 korun a 90 denní nepřenosná jízdenka přijde na 1336 a 1 485 korun [46]. Velmi podobné ceny panovaly v roce 2013 i v Liberci. Plzeň a Olomouc byly o více jak stovku levnější. A to pokud ještě třeba musí člověk dojet kus někam meziměstským autobusem anebo vlakem, tak si zaplatí více, ba někdy i o dost více. Pravidelnější chození do práce zpravidla vyžaduje i o něco širší šatník. Pokud řeknu, že útrata na oblečení z důvodu častého chození do práce činí 300 korun měsíčně, tak se rozdíly o něco smrsknou (myšleno i včetně odečtu měsíčního jízdného na MHD asi 500 korun) na nějakých 1 tisíce až 2.9 tisíce korun na osobu pro ty, co alespoň formálně neodmítají pracovat respektive 2.2 až 3.7 tisíce u práci odmítajících. Dietní stravování a okamžitou mimořádnou pomoc zde neuvažuji. U těch co dojíždějí za prací i mimo město budou rozdíly ještě menší. Pro zajímavost je možné se podívat do „Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí“ za rok 2012. Zde můžeme spočítat, že průměrná výše příspěvku na živobytí činila v celé republice za rok 2012 4 238 korun na dávku za měsíc. Oproti roku 2011 výše dávky významně narostla, rostly i výdaje a počet dávek [47]. Jde tedy o částku o dost vyšší, něž je příspěvek na živobytí jednotlivce ve výši 2 805 korun. To je docela zajímavé. V tomto článku však s touto výší počítat nebudeme.

Snižme teď plat na 10 000 korun hrubého a vypočteme příslušné rozdíly pro naše modelové příklady. Čistá mzda je nyní 8 900 korun a zaměstnavatele stojíte minimálně 13 400 korun (dostanete asi 66 % (neúplných) nákladů vašeho zaměstnavatele). Jako jednotlivec dáte za bydlení 8 tisíc korun (náklady na bydlení převzaty z předchozích příkladů), dostanete 3 294 korun příspěvku na bydlení (opět jde o příklady pro města s počtem obyvatel nad 100 tisíc obyvatel) a zbude vám po úhradě nákladů na bydlení 4 194 korun. To můžeme porovnat s 3 410 koruny, které zbydou ze sociálních dávek po zaplacení nákladů na bydlení. Pokud jste dva s hrubým platem 10 000 korun a tedy čistým platem 8 900 korun a dáte za bydlení 10 tisíc korun a dostanete příspěvek na bydlení 3 323 korun, tak vám zbude po úhradě nákladů na bydlení dohromady 11 123 korun, což je 5 561.5 korun na osobu. Což můžete porovnat s výše uvedenými 5 970 korunami pro dva ze sociálních dávek, pokud nebude pár spolu hospodařit, tak bude příjem ze sociálních dávek 6 820 korun. U páru s dítětem a s hrubým platem 10 000 korun každý a cenou bydlení 12 tisíc korun a příspěvkem na bydlení 6 232 korun, zbude po úhradě nákladů na bydlení dohromady 13 149 korun (jeden z rodičů uplatňuje daňovou slevu na dítě a má čistý plat 10 017 korun, druhý má čistý plat 8 900 korun), což se dá srovnat s výše vypočtenými 7 710 korunami [48].

Jaký je pak rozdíl mezi platy (se sociálními dávkami v podobě příspěvku na bydlení) a sociálními dávkami? V případě našeho jednotlivce je rozdíl 784 korun, u páru je rozdíl 5 153 korun (2 576.5 korun na osobu) respektive 4 303 korun (2 151 koruny na osobu) u spolu nehospodařícího páru a u páru s dítětem je rozdíl 5 439 korun (2 719.5 korun na osobu). Přídavek na dítě ve výši 500 korun pracující rodina nedostane, nemá na něj nárok (viz výše). Pokud bude člověk odmítat pracovat, tak rozdíly budou následující 1 994 korun u jednotlivce, 6 723 korun u páru (3 361.5 koruny na osobu) a 7 009 (3 504.5 koruny na osobu) korun u páru s dítětem [49]. Za tyto rozdíly vlastně pracují lidé s hrubým platem 10 tisíc korun. Tráví v práci 40 a více hodin. Ten kdo nepracuje má o toto méně peněz, ale za to má 40 a více hodin volna týdně k dobru [50]. Pokud to shrneme, tak: pracující vydělávající 10 tisíc korun hrubého, pracují tedy za rozdíly dle své rodinné situace nějakých 8 set korun až asi 2.7 tisíce korun na osobu. A při srovnání s těmi, co práci odmítají, bude rozdíl nějakých 2 tisíc korun až asi 3.5 tisíce korun. Ve skutečnosti opět tyto rozdíly budou o něco menší, protože lidé, kteří pracují, utratí dost často něco za dopravu a za to, že pravidelnější chození do práce zpravidla vyžaduje i o něco širší šatník. Pokud opět řeknu, že útrata na oblečení z důvodu častého chození do práce činí 300 korun měsíčně, tak se rozdíly o něco smrsknou (myšleno i včetně odečtu měsíčního jízdného na MHD asi 500 korun) na nějakých nula korun až 1.9 tisíce korun na osobu pro ty, co alespoň formálně neodmítají pracovat respektive 1.2 až 2.7 tisíce u práci odmítajících. Dietní stravování a okamžitou mimořádnou pomoc zde opět neuvažuji. U těch co dojíždějí za prací i mimo město budou rozdíly ještě menší.

Srovnání sociálních dávek s nelegální prací se mzdou

Nyní tyto příklady rozšíříme o to, že nepracující lidé na dávkách pracují 10 hodin týdně na černo s příjmem 2 tisíce korun (v páru pracují takto oba dva). Počítáme s útratou za jízdné 200 korun měsíčně a ošacením 150 korun měsíčně. Pak bude rozdíl oproti pracujícím vydělávajícím 12 tisíc korun hrubého dle rodinné situace nějakých plus 650 korun až (mínus) 1.25 tisíce korun na osobu. A při srovnání s těmi, co práci odmítají, bude rozdíl nějakých 550 korun až 2.05 tisíce korun. Rozdíl oproti pracujícím vydělávajícím 10 tisíc korun hrubého bude dle rodinné situace nějakých plus 1.65 tisíce korun až (mínus) 250 korun na osobu. A při srovnání s těmi, co práci odmítají, bude rozdíl nějakých plus 450 korun až 1.05 tisíce korun. Připomínám, že na černo zaměstnaná osoba budete mít dle našeho příkladu téměř 30 hodin týdně volného času k dobru. Na druhou stranu práce na černo je zejména ze začátku spojena s větším rizikem. Čtenář si dle libosti může provést další výpočty.

Th. Sarrazin píše pro situaci v Německu, že: „Srovnáme-li transferové příjmy s čistým příjmem plynoucím z jednoduchých a středně náročných zaměstnání na plný úvazek, s úžasem a potěšením zjistíme, že mnoho lidí pro svou obživu pracuje s velkým nasazením, ačkoli by na tom s programem Hartz IV a trochou práce na černo byli mnohem líp. Navíc zjistíme, že tito lidé se navzdory dřině cítí méně znevýhodněni než příjemce transferu odvedle, který má s trochou černoty totéž nebo i víc.“ [51]. To můžeme zřejmě vzhledem k počtu dávek (ovšem nebereme v potaz to, že někdo, kdo je dlouhodoběji nezaměstnaný, může občas pobývat na podpoře při rekvalifikaci), které jsou uváděny ve „Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2011“, říci i o České republice [52]. Sarrazin může mít pravdu, protože i dnes může část lidí cítit hrdost (tak jako ji cítili lidé 19. století) nad tím, že se dokážou sami uživit. Jiní lidé vědí, že práce pomáhá od nudy a podobně (to nebude plně platit pro ty, co pobírají sociální dávky, ale pracují téměř na plno na černo). Přesto existuje ještě jeden dobrý ekonomický důvod, proč pracovat i za situace, kdy sociální dávky anebo sociální dávky a práce na černo nesou více. Důvodem je to, že pokud tito lidé chtějí čekat dostatečně dlouho, tak časem naroste jejich kvalifikace a i platy. Budou třeba za 10 či 15 let vydělávat 15-17 tisíc korun (myšleno v dnešních cenách). Ale chce to mít v tomto ohledu trpělivost a nižší preferenci ohledně současného volného času.

Je také dobré si všimnout, že po zahrnutí daní a sociálních dávek vznikámezi platem 12 tisíc korun hrubého a platem 10 tisíc korun hrubého rozdíl v čistých příjmech jen jeden tisíc korun. Přičemž musí člověk pracovat tak, aby mu (a státu) hrubý rozdíl byl zaměstnavatel schopen zaplatit. O to je to méně motivující.

Závěr

Někdo může říci, že vydělané či sociálními dávkami vyzískané částky stačí jen na skromný život. To je pravda, ale lidé disponující nízko kvalifikovanou silou mohou uvažovat jen a pouze v intencích nižších platů, a právě tyto platy porovnávají s možnými sociálními dávkami. Zajímají je tedy jen náklady obětované příležitosti, které pro ně mohou reálně nastat. Zlepšení jejich situace navíc může být realizováno právě na černém trhu s prací. Ten může být výhodný i tehdy, pokud nebude člověk čerpat vůbec žádné sociální dávky (ideálně ještě nechá za sebe platit zdravotní pojištění), protože se může vyhnout zatížení přímými daněmi a odvody sociálních a zdravotních daní (ovšem nepřímým daním neunikne). V důchodě pak bude pobírat uvedené sociální dávky a případně žít z úspor. Jak je patrné, tak sociální systém je navržen tak, aby vznikl alespoň nějaký rozdíl mezi tím, kdo pracuje a tím, kdo nepracuje. Jde zpravidla o částky několika set a až o jednotky tisíc korun. Je jasné, že vše závisí na hodnotových škálách jednotlivce, zda mu za tyto částky stojí obětovat 40 či i v případě přesčasů více hodin volného času. U jednotlivce jsou rozdíly menší než u párů. Avšak již s poměrně malým přivýdělkem a tedy i celkem malou ztrátou volného času se rozdíly viditelně zmenšují a u jednotlivce přechází i v plusový rozdíl. Významná je i poměrně značná složitost sociálního systému a zásada dispozitivy, což jsou věci, které omezují důsledky sociálního systému.

Nezabývali jsme se zde podporou v nezaměstnanosti, podporou při rekvalifikaci, porodným a ani rodičovským příspěvkem. Na úplný závěr je nutné říci, že autor nezaručuje, že zde obsáhl celý sociální systém (bez v předchozí větě uvedeného) a nevylučuje, že někteří obyvatelé by mohli být cílem jiných autorovi neznámých transferů.

Na úplný závěr: Srovnání platů a sociálních dávek bez a s přivýdělkem ve formě přehledné excelové tabulky. 

[1] Zákon č. 110/2006 Sb., § 1.
[2] http://www.kurzy.cz/kalkulacka/zivotni-minimum/, http://www.kurzy.cz/kalkulacka/pridavky-na-dite/ a http://socialni-davky-2013.eu/hmotna-nouze-2013-prispevek-na-zivobyti/. K částkám životního minima viz zákon č. 110/2006 Sb., § 2 a § 3, odstavec 3 a nařízení vlády č. 409/2011 Sb. K nesezdaným lidem a neregistrovaným partnerům viz zákon č. 110/2006 Sb., § 4, odstavec 1, písmeno d). K 70 % z příjmu viz zákon č. 111/2006 Sb., § 9, odstavec 1, písmeno a) a b). K dětskému přídavku viz Zákon č. 117/1995 Sb., § 18.
[3] http://socialni-davky-2013.eu/hmotna-nouze-2013-prispevek-na-zivobyti/ a zákon č. 111/2006 Sb., § 3, zejména odstavec 1, písmena c), b) a a).). Pak dostanete příspěvek na živobytí ve výši jen existenčního minima jednotlivce, tj. ve výši 2 200 korun měsíčně (Zákon č. 110/2006 Sb., § 5, odstavec 1.
[4] Řihák.
[5] Zákon č. 111/2006 Sb., § 24, odstavec 1, písmeno b), d), e) a a) a zákon č. 110/2006 Sb., § 3, odstavec 3.
[6] Zákon č. 111/2006 Sb., § 26, odstavec 1 a 2.
[7] Ibid, § 11, odstavec 4.
[8] Ibid, § 14, odstavec 2.
[9] Ibid, § 27, odstavec 1 a 2.
[10] Ibid, § 29.
[11] Vyhláška č. 389/2011 Sb. K vysvětlení toho proč násobíme dvakrát:
Určení částky živobytí:
Zákon o životním a existenčním minimu: 
Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí (v tomto případě to je starší muž):  3 140 Kč.
Částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí (nejde o nezaopatřené dítě; v tomto případě to je žena):  2 830 Kč
Zákon o pomoci v hmotné nouzi:
V tomto případě se vychází z částky existenčního minima, která se navyšuje:
a) v případě, že osoba nemá majetek nebo jej nemusí uplatňovat, o polovinu rozdílu mezi životním a existenčním minimem osoby
b) v případě, že osoba nemusí uplatňovat nároky a pohledávky, o polovinu rozdílu mezi životním a existenčním minimem osoby
Částka živobytí muže = 2 200 + (3 140 – 2 200 / 2) + (3 140 – 2 200 / 2)
Částka živobytí muže = 2 200 + 470 + 470
Částka živobytí muže = 3 140 Kč
Částka živobytí ženy = 2 200 + (2 830 – 2 200 / 2) + (2 830 – 2 200 / 2)
Částka živobytí ženy = 2 200 + 315 + 315
Částka živobytí ženy = 2 830 Kč
Částka živobytí této rodiny činí 5 970 Kč (Zdroj mail z 24. II. 2014 od Ministerstva práce a sociálních věcí, Mgr. Petr Beck).
[12] Zákon č. 110/2006 Sb., § 7.
[13] Ibid, § 9, odstavec 1 a 2.
[14] http://socialni-davky-2013.eu/prispevek-na-bydleni-2013/.
[15] Zákon č. 117/1995 Sb., § 24, odstavec 1 a 2. K rozhodnému příjmu viz Ibid, § 4 a § 5, zejména odstavec 1, písmeno a).
[16] Ibid, § 26.
[17] Ibid, § 27, odstavec 1. Pokud však jsou skutečné náklady na bydlení nižší než normativní náklady, tak se počítá s těmito skutečnými náklady, čili od těchto se odečte rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0.3, respektive 0.35 – viz Ibid, § 27, odstavec 2.
[18] Zákon č. 111/2006 Sb., § 24, odstavec 1, písmeno a).
[19] http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/. Do tabulky se má doplňovat za čistý měsíční příjem rodiny částka životního minima a nikoliv výše příspěvku na živobytí (Zákon č. 117/1995 Sb., § 27, odstavec 3).
[20] Zákon č. 117/1995 Sb., § 26, odstavec 1, písmeno b) nebo http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/. Mezi městy nad 100 tisíc obyvatel jsou určité rozdíly v tomto ohledu. V současnosti jsou městy na 100 tisíc obyvatel u nás (mimo Prahy): Brno, Ostrava. Plzeň, Liberec a snad ještě i Olomouc.
[21] Ibid, Zákon č. 117/1995 Sb., § 27a a http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/ nebo http://kalkulacky.idnes.cz/cr_prispevek-na-bydleni-2013.php?pocet=2&pocetd6=1&pocetd15=0&pocetd26=0&obec=2&typ=1&naklady=12+000%2C00&prijem=8+210%2C00.
[22] Koldinská, s. 135-136 a Zákon č. 111/2006 Sb., § 35a, odstavec 1 a 2.
[23] http://socialni-davky-2013.eu/hmotna-nouze-2013-doplatek-na-bydleni/. Ke  zmíněné jiné formě bydlení viz Zákon č. 111/2006 Sb., § 33, odstavec 8.
[24] Viz výše.
[25] Zákon č. 111/2006 Sb., § 33, odstavec 1 a 3 a Koldinská, s. 138. Stručněji viz zde: http://socialni-davky-2013.eu/hmotna-nouze-2013-doplatek-na-bydleni/. Také má platit, že: „Nárok na doplatek na bydlení však nevznikne, pokud osoba bez vážného důvodu odmítne možnost levnějšího přiměřeného bydlení nabídnutou nebo zprostředkovanou obcí, v níž má trvalý pobyt. Toto neplatí pro osoby starší 70 let a u osob obývajících byt zvláštního určení, byt v domech zvláštního určení a byt, na jehož úpravu byl poskytnut příspěvek [zde jde o zdravotně postižené osoby, pozn. autora], pokud je osobou nebo společně posuzovanou osobou a byt obývá.“ (http://www.finance.cz/duchody-a-davky/socialni-davky/bydleni-a-zivobyti/doplatek-na-bydleni/narok-na-doplatek-na-bydleni/). Bohužel první větu se mi nepodařilo v zákoně č. 111/2006 Sb., hlavě II najít.
[26] Zákon č. 111/2006 Sb., § 34.
[27] Zákon č. 111/2006 Sb., § 35 a http://socialni-davky-2013.eu/hmotna-nouze-2013-doplatek-na-bydleni/.
[28] (10 000-6 872-(5 185-5 185))=3 128 korun na doplatku.
[29] http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/.
[30] ((5 000-3 977-(2 805-2 805)=1 023 korun na doplatku.
[31] 12 000-9 595-(7 425-6 925))=1 905 korun na doplatku.
[32] Domnívám se na základě zákona č. 111/2006 Sb., § 9, odstavce 3 a zákona č. 110/2006 Sb., § 7, odstavce 2 a písmen e), že dětský přídavek se započítává v případě doplatku na bydlení, jde totiž také o sociální dávku (Zákon č. 117/1995 Sb., § 2, písmeno a)).
[33] Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí: 2012, s. 138.
[34] Statistická ročenka České republiky 2012, 25. Sociální zabezpečení, Tab. 25-11. Vyplacené dávky státní sociální podpory.
[35] Koldinská, s. 138.
[36] Zákon č. 111/2006 Sb., § 28-30.
[37] Koldinská, s. 146.
[38] Zákon č. 111/2006 Sb., § 48, odstavec 3 a 4.
[39] Ibid, § 37, písmeno b) a § 2, odstavec 4.
[40] Ibid, § 37, písmena d) a e).
[41] Ibid, § 2, odstavec 5 a 6.
[42] Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí: 2012, s. 139. Proč je nám průměrná výše této dávky k ničemu: „V tomto případě je nutné Vás upozornit, že ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí jsou uvedeny průměrné výše příspěvku na živobytí, tzn. i poskytovaného v rámci společně posuzovaných osob, proto je průměrná výše vyšší, než by byla, kdyby se jednalo pouze o jednotlivce. Také navýšení částky živobytí podle §§ 26 a 27 zákona o pomoci v hmotné nouzi se děje v mnoha případech, protože osoby v hmotné nouzi většinou majetek, nároky a pohledávky nemají, a proto se nevyžaduje tyto skutečnosti po nich uplatňovat. Také nelze srovnávat částku živobytí s konečnou výší příspěvku na živobytí, protože je výše příspěvku na živobytí ovlivněna ještě [případnými, pozn. autora] započitatelnými příjmy.“ (Zdroj mail z 24. II. 2014 od Ministerstva práce a sociálních věcí, Mgr. Petr Beck). Počet vyplacených dávek nerovná se tedy počet příjemců.
[43] http://www.prace.cz/poradna/kalkulacky/vypocet-ciste-mzdy/, http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/ a http://www.kurzy.cz/kalkulacka/pridavky-na-dite/.
[44] Příspěvek na živobytí dítěte do 6 let je 1 740 korun a rovná se životnímu minimum pro toto dítě – viz zde: http://www.kurzy.cz/kalkulacka/zivotni-minimum/ a zákon č. 111/2006 Sb., § 24, odstavec 1 a písmeno a).
[45] Jízdné - výtah z ceníku IDS JMK. Jde o nepřenosné základní jízdenky pro zóny 100 a 101. Roční jízdenka je jen za 1187.5 korun na čtvrtletí.
[46] Ceny dlouhodobých časových jízdenek. Jízdenky pro čtyři ostravské zóny nepřenosné. Nižší cena je platná při nákupu jízdenky pro držitele bezkontaktní čipové karty e-karta (ODISka).
[47] Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí: 2012, s. 137. Dávek bylo uděleno průměrně měsíčně 116 194 a výdaje za stejný rok činily 5 909 507 000 korun.
[48] http://www.prace.cz/poradna/kalkulacky/vypocet-ciste-mzdy/ a http://www.kurzy.cz/kalkulacka/prispevek-na-bydleni/.
[49] Příspěvek na živobytí dítěte do 6 let je 1 740 korun, 1 740+2x2200=6 140 korun – viz zde: http://www.kurzy.cz/kalkulacka/zivotni-minimum/.
[50] Občas tedy musí jít na úřad práce.
[51] Sarrazin, s. 115.
[52] Pokud jsou v ní údaje tedy pravdivé (a s výhradou uvedenou v poznámce [42]), a pokud nepočítáme ani s podporu v nezaměstnanosti, porodné a ani rodičovský příspěvek.

Prameny:

1. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. Praha: C.H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-620-6.
2. ŘIHÁK, H. Nedokonalé a asymetrické informace IX: Proč (ne)věřit statistikám nezaměstnanosti? [online, 2014]. Dostupný z (přístup I/2014): http://www.mises.cz/clanky/novy-nedokonale-a-asymetricke-informace-ix-proc-ne-verit-statistikam-nezamestnanosti--1335.aspx.
3. SARRAZIN, T. Německo páchá sebevraždu: jak dáváme svou zemi všanc. Praha: Academia 2011, ISBN 978-80-200-2018-5.
4. Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Dle: Sociální zabezpečení 2013: státní sociální podpora, dávky pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby, pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum: podle stavu k 4. 2. 2013. Ostrava: Sagit 2013.
5. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Dle: Sociální zabezpečení 2013: státní sociální podpora, dávky pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby, pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum: podle stavu k 4. 2. 2013. Ostrava: Sagit 2013.
6. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dle: Sociální zabezpečení 2013: státní sociální podpora, dávky pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby, pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum: podle stavu k 4. 2. 2013. Ostrava: Sagit 2013.
7. Vyhláška č. 389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dle: Sociální zabezpečení 2013: státní sociální podpora, dávky pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby, pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum: podle stavu k 4. 2. 2013. Ostrava: Sagit 2013.
8. Vyhláška č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Dle: Sociální zabezpečení 2013: státní sociální podpora, dávky pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby, pomoc v hmotné nouzi, životní a existenční minimum: podle stavu k 4. 2. 2013. Ostrava: Sagit 2013.
9. Statistická ročenka České republiky 2012, 25. Sociální zabezpečení, Tab. 25-11. Vyplacené dávky státní sociální podpory [online, 2013]. Dostupný z (přístup XII/2013): http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/0001-12-r_2012-2500.
10. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí: 2012 [online, 2013]. Dostupný z (přístup I/2014): http://www.mpsv.cz/files/clanky/16366/rocenka_2012.pdf.
11. Ceny dlouhodobých časových jízdenek [online, 2013]. Dostupný z (přístup I/2014):  http://dpo.cz/jizdne/ceny-jizdenek/265-dlouhodobe.html.
12. Jízdné - výtah z ceníku IDS JMK [online, 2012]. Dostupný z (přístup I/2014): http://www.dpmb.cz/Default.aspx?seo=jizdne.
13. Dále: http://www.kurzy.cz,  http://www.prace.cz, http://socialni-davky-2013.eu a http://www.finance.cz [online]. Dostupný z (přístup XI-XII/2013): viz poznámky.

Poznámka: po 1. I. 2014 došlo u některých dávek hmotné nouze k dílčím změnám, což se mohlo odrazit na kalkulačkách těchto dávek. Další změny budou jistě následovat.