Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Aktualizováno, původně vyšlo 29. V. 2015.

O kriminalitě, korupci a úplatkářství za komunismu jsem již psal v 5. kapitole. Nyní se krátce zamyslíme nad kriminalitou dnes a tehdy. Nepůjde zde o žádnou důkladnou analýzu. Ta by si vyžádala důkladné studium a spoustu času, místo toho zde provedeme poměrně hrubé srovnání stavu kriminality dnes a nakonci komunismu. Nejprve se podíváme na statistiku ČSÚ ohledně počtu odsouzení a počtu vězňů v České republice. Dle ní byl roku 1989 počet odsouzení 57 743 a k 31. 12. bylo vězňů celkem 22 635. K roku 2011 byla tato čísla 70 160 (růst oproti roku 1989 o 21.5 %) a 23 154 (růst oproti roku 1989 o 3.5 %). Průměr za roky 2002 až 2011 byl 70 276 odsouzení (růst oproti roku 1989 o 21.7 %) a 19 553 vězňů (pokles oproti roku 1989 o 13.6 %). Vrcholem u odsouzení bylo 75 761 odsouzení roku 2008 a u vězňů jim je právě rok 2011 a dost podobné číslo bylo dosaženo roku 1999. K významnému nárůstu došlo u odsouzení za vraždu, zde došlo k vzestupu z 69 odsouzení k roku 1989 na 120 roku 2011 (růst oproti roku 1989 o 74 %). Průměr za roky 2002 až 2011 je dokonce 135 vražd (růst oproti roku 1989 o 95.6 %). Vrcholem byl rok 1996, kdy došlo k odsouzení za vraždu dokonce u 203 případů [1]. Bohužel statistika ČSÚ „Zjištěné trestné činy v České republice“ začíná až rokem 1991. Přitom je důležitá, protože zmíněné počty odsouzení a vězňů nedávají celý přehled o kriminalitě. Musíme tedy využít jen údaje za rok 1991. Zjištěných trestných činů bylo tehdy 282 996 a vražd 107, k roku 2011 byla čísla 304 528 (růst oproti roku 1991 o 7.6 %) a 188 (růst oproti roku 1991 o 75.7 %). Průměry za roky 2002 a 2011 dosahují 373 132 (růst oproti roku 1991 o 32 %) a 222 (růst oproti roku 1991 o 107.5 %). Z této tabulky je patrná za poslední roky klesající tendence u obou sledovaných položek. Vrchol byl zaznamenán pro zjištěné trestné činy v roce 1999, kdy jich bylo 426 626 a pro vraždy v roce 1998, kdy jich bylo dokonce 313 [2]. Dle vcelku stabilního počtu odsouzení za vraždu za roky 1989 až 1992 se zdá, že pro rok 1989 by mohl předběžně (!) platit údaj o počtu vražd kolem jednoho sta. Ve skutečnosti zde pojem vraždy znamená vraždy a pokusy (přípravu) vraždy.

Někdo by mohl správně namítnout, že co dnes není trestné, to tehdy bylo a naopak. To je samozřejmě pravda a byla by nutná v tomto směru důkladná srovnávací analýza (která však nemůže být nikdy kvůli rozdílné kvalitě trestných činů přesná), kterou zde nyní provádět nemůžeme (data z ČSÚ na ni ani nestačí). Ovšem jistě není situace taková, že by byla dnešní doba v tomto směru jen uvolněnější. Dříve se neřešily takové věci jako sexuální harašení či stalking (nebezpečné pronásledování). Dnes naopak neexistuje trestný čin příživnictví. Další správnou námitkou je to, že dnes se musí na vězení mnohdy čekat, a že existuje ještě domácí vezení. Není ovšem jasné, zda domácí vězení statistika ČSÚ zohledňuje anebo nezohledňuje, nicméně protože domácí vězení je v platnosti teprve od 1. ledna 2010, tak jeho význam pro nás za námi sledované období nebude významný. Spíše jde tedy o vězně čekatele, kteří budou výše vypočtená procenta zvyšovat. Další námitkou by mohl být ten fakt, že za minulého režimu byli vězněni i političtí vězni, kteří uvedené statistiky za rok 1989 navyšují. To je v případě odsouzeni celkem dost možné. V případě vězňů je to nepravděpodobné, protože 8. prosince tyto vězně amnestoval poslední komunistický president Dr. Gustáv Husák [3]. Těchto vězňů navíc byli zřejmě jen desítky až stovky [4]. To pravděpodobně bude platit i pro počty odsouzení. Dalším problémem je, že se tu nevěnujeme podmínečným odsouzením a přestupkům. Námitku v opačném duchu by mohl vznést ten, kdo by poukázal na větší cizinecký ruch v dnešní době oproti době komunismu, což by samo o sobě mohlo vést k určitému nárůstu kriminality. Za roky 2007 až 2010 bylo v českých, moravských a slezských vězeních od 7 do 7.5 % cizinců [5]. Růst by to tedy mohl být jen v řádu procent (nelze očekávat, že by za komunismu byl počet cizozemských vězňů roven 0 procentům. Například tu dlouhodobě pobývali pracovníci ze spřátelených zemí, jako bylo Polsko, Vietnam, Kuba apod.). Přesto tato námitka může mít ve skutečnosti větší význam, než se ze statistiky zdá, a to díky migrantům, kteří se dnes považují již za Čechy (Moravany ani Slezany zde ČSÚ neuvádí a vystačí si pouze s národností českou).

Někdo by mohl namítat, že brutalita trestných činů roste, bohužel toto statistiky stěží mohou zachytit. Zároveň je však pravdou, že už i za minulého režimu brutalita rostla: "Znepokojují nás současně některé rysy kriminality, zejména zvýšená hrubost a brutalita při útocích proti zdraví občanů, trestná činnost mladistvých pachatelů, namnoze skupinová, stejně tak jako vysoký počet bytových krádeží a podíl pachatelů, kteří nejsou na území hlavního města Prahy odhaleni.“ [6]. Dokonce nárůst bezohlednosti je doložen i u řidičů [7]. Zajímavou námitkou je fakt, že za komunismu došlo k nárůstu kriminality mládeže, což jsme doložili dříve v řeči komunistického poslance Ladislava Lišky, který uvedl, že: „…zpráva také poukazuje na to, jak velký problém představuje trestná činnost mládeže. Vzestupný vývoj v posledních letech nutí k zamyšlení jak nad efektivností trestního postihu, tak zejména nad účinností všech výchovných složek a potlačování delikventních projevů mládeže.“ [8]. Dnes je tato mládež již ve středním věku a má již odrostlejší děti. Dodejme k tomu, že je docela paradoxní, že státy bývalého sovětského bloku mají alespoň dle následujícího zdroje většinou větší počet vražd na 100 tisíc obyvatel než státy západní Evropy [9]. Za pozornost zde stojí ještě jedna skutečnost. Václav Havel roku 1990 propustil v Českých zemích na svobodu asi 15 tisíc vězňů (nešlo o politické vězně, ty už propustil, jak bylo uvedeno, Dr. Husák), mnozí z nich se pak dopustili nejrůznějších zločinů, a to včetně vražd. Mnozí to označují za Havlovo selhání. Dejme tomu, neselhal zde však ještě někdo? Neselhal systém komunistického vězeňství? Jeho výchovné složky? Zdá se, že tento systém vedl jen velmi málo k převýchově vězňů a možná vedl k opačnému výsledku [10].

Také s korupcí, úplatky a rozkrádáním socialistického vlastnictví to nebylo zrovna slavné (viz zejména V. kapitola). Rozdíl zde však je v tom, že dnes zde máme informačně otevřenější společnost než za komunismu (tím neříkáme, že tehdejší společnost byla informačně zcela uzavřená). Dnes se mnohdy na téma korupce, úplatků a rozkrádání veřejného vlastnictví v informačních médiích setkáváme i s pouhým rozebíráním dohadů, náznaků a spekulací.

Pokud se podíváme na zde prezentované statistiky a jejich rozbor, tak dojdeme k závěru, že kriminalita oproti roku 1989 u nás stoupla a stoupla docela dosti u vražd, zároveň je však patrné, že kriminalita u nás není řádově někde jinde, než byla za minulého režimu ke konci 80. let. Ovšem další bádání na toto téma je žádoucí [11].

Aktualizace: Podařilo se mi najít zdroj, který umožňuje stanovit počet vražd na území ČR za komunismu na sklonku 80. let. Roku 1989 to bylo 126 vražd a pokusů o vraždu, roku 1988 - 100, 1987 - 139, 1986 - 129 a 1985 - 142 [12]. Průměr za toto pětileté období je tak 127 vražd a pokusů o vraždu za rok. To na našem zjištění moc nemění, vlastně něco ano: bylo-li roku 2011 zaznamenáno 188 vražd (a pokusů o vraždu, tak to byl růst o 48 % oproti průměru za roky 1985 až 1989. Jde tedy o menší procento než při srovnání s rokem 1991 (75.7 %). I tak jde o závažný nárůst!

[1] Česká republika od roku 1989 v číslech, Soudnictví, kriminalita, nehody, Tab. 14.02.
[2] Ibid, Tab. 14.01.
[3] Haas. Plné znění Husákovy presidentské amnestie je v Sbírce zákonů, částce 33, vydané dne 15. prosince 1989, Rozhodnutí presidenta Československé socialistické republiky o amnestii ze dne 8. prosince 1989, s. 1122-1123.
[4] Viz zde: http://www.kriminal-minkovice.wbs.cz/politicti-vezni-komunismu.html.
[5] Statistická ročenka České republiky 2011, 27-8. Státní příslušnost vězňů (stav k 31. 12.). Většinou jde o Slováky, Vietnamce a Ukrajince (Ibid, 27-9. Obvinění a odsouzení podle státní příslušnosti k 31. 12. 2010).
[6] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec František Kubát, list s016012, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016012.htm.
[7] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec Ladislav Liška, list s016025, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016025.htm.
[8] Ibid.
[9] Viz zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Map_of_world_by_intentional_homicide_rate.png.
[10] To je problémem i dnes, jak dokládá nedávná amnestie presidenta Klause.
[11] Je nutné vzít v úvahu, že ne každý trestný čin je dnes hlášen. Otázkou pak je, jak tomu bylo za minulého režimu.
[12] Marešová, s. 129.

Literatura:
1. HAAS, T. Političtí vězni a amnestie - Havel, nebo Husák?  [online, 2013]. Dostupný z (přístup VIII/2013): http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5461-politicti-vezni-a-amnestie-havel-nebo-husak-.aspx.
2. MAREŠOVÁ, A. aj. Analýza trendů kriminality v roce 2010, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2011, http://lpxp.sweb.cz/392.pdf.
3. Česká republika od roku 1989 v číslech, Soudnictví, kriminalita, nehody, Tab. 14.02, Odsouzení a vězni v České republice [online]. Dostupný z (přístup VIII/2013): http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#14.
4. Česká republika od roku 1989 v číslech, Soudnictví, kriminalita, nehody, Tab. 14.01, Zjištěné trestné činy v České republice [online]. Dostupný z (přístup VIII/2013): http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#14.
5. Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Úterý 31. října a středy 1. listopadu 1989 [online]. Dostupný z (přístup VIII/2013): viz poznámky.
6. Statistická ročenka České republiky 2011, 27-8. Státní příslušnost vězňů (stav k 31. 12.) [online, 2011]. Dostupný z (přístup VIII/2013): http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/0001-11-2010-2700.
7. Statistická ročenka České republiky 2011, 27-9. Obvinění a odsouzení podle státní příslušnosti k 31. 12. 2010 [online, 2011]. Dostupný z (přístup VIII/2013): http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/0001-11-2010-2700.