Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Hospodářská kriminalita za komunismu

Velkým problémem minulého režimu byla hospodářská kriminalita. Nyní si tento problém přiblížíme. Nebudeme se však v této části se zabývat tunely, jako bylo pojištění (viz předchozí kapitola) anebo měnová reforma z roku 1953. Ani nebudeme věnovat pozornost takovému esu, jako byl R. Barák a jiným. Opět nás zde budou informovat o daném tématu tehdejší mocní. Začneme vystoupením poslance Josefa Mečla na 16. schůzi ČNR ze dne 1. listopadu 1989 (tato schůze měla dva jednací dny): „Výbory České národní rady poukázaly na to v souladu se zprávou Nejvyššího soudu, že značným problémem je hospodářská kriminalita. Ochrana socialistického majetku zdaleka není ve všech organizacích prvořadou záležitostí. Přetrvávají nedostatky v evidenci a organizaci, nedostatky, které páchání trestné činnosti umožňují. Nízká úroveň ochrany socialistického majetku v organizacích se pak logicky promítá v dalším snížení jejich podílu na odhalování a oznamování hospodářských trestných činů. Důležitou úlohu by v tomto směru měla v socialistických organizacích sehrát i účinná právní služba. Máme však poznatky, že řada orgánů a organizací při snižování aparátu a při přechodu na samofinancování omezovaly či rušily právní útvary. Je třeba podle našeho názoru upozornit, že socialistické podnikání v podmínkách hospodářské reformy [zavedení větší formální samostatnosti podniků, metoda chozrasčotu apod., pozn. autora], bude vyžadovat kvalifikovanější znalosti práva hospodářskými pracovníky, než tomu bylo při převážně administrativních metodách řízení národního hospodářství. Větší ekonomická samostatnost podniků, vytváření rovnoprávných vztahů mezi hospodářsko podnikovou sférou a správními orgány nutně vede k růstu úlohy práva při regulaci hospodářských vztahů. O tom svědčí i zásadní novelizace hospodářského zákoníku, zákona o státní arbitráži i zákona o státním podniku a řada dalších právních předpisů. Projevuje se také nedostatečná úroveň právního vědomí některých vedoucích pracovníků, formální přístup k plnění často i vlastních opatření, preference skupinových zájmů, i osobní podíl vedoucích pracovníků na vzniku nedostatků nebo přímo na trestné činnosti. Hluboké kořeny příčin nešetrného a často kořistného zacházení s majetkem v socialistickém vlastnictví spočívají i v administrativních konstrukcích správy národního majetku, které odcizovaly kolektivy pracujících, výrobců, uživatelů, od skutečného hospodaření s tímto majetkem. Státní vlastnictví koncipované jako majetek všech se v praktickém životě stávalo ve vědomí některých pracovníků majetkem ničím. Rozvinutí koncepce celospolečenského vlastnictví založené v zákonu o státním podniku by mělo podle našeho názoru přinést zásadní změnu v přístupech pracujících k ochraně socialistického vlastnictví. Bude třeba zhodnotit, jestli platná úprava dostatečně ve vědomí pracujících překonává odcizení od společného vlastnictví. Poukazuje se v této souvislosti na potřebu nově koncipovat úpravu vlastnictví i v připravované ústavě.“ [1]. To je docela radikální názor na tehdejší dobu, protože kritizuje přímo veřejné vlastnictví výrobních faktorů – tj. základ socialismu.

Komunistický poslanec Jiří Dona, který se zabýval ve svém vystoupení ochranou majetku v socialistickém vlastnictví v resortech průmyslu a stavebnictví a postihem nekvalitní výroby, upozornil na to, že hospodářská kriminalita je tvořena téměř ze třech čtvrtin rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví. A tato byla na vzestupu i přes provedená přísná opatření: „Naše poznatky svědčí o tom, že se zatím stále nedaří v ekonomické sféře ani hospodářským, ani společenským organizacím a ani státním orgánům zajistit ve všech případech účinnou ochranu tohoto majetku. Chci upozornit především na to, že v počtu trestných činů popř. přečinů rozkrádání nedošlo v posledních deseti letech k poklesu, nýbrž naopak. Tento nepříznivý stav jsme nuceni zaznamenávat přesto, že v minulých letech byla provedena řada preventivních opatření, společnost je politicky mobilizována k úsilí o ochranu socialistického majetku, je zde Dopis předsednictva ÚV KSČ o boji proti porušování socialistické zákonnosti, pořádku a discipliny atd. Také soudy trestají pachatele rozkrádání podstatně přísněji, než pachatele ostatních srovnatelných trestných činů.“ Všiml si, že většinou šlo o vlastní pracovníky poškozených organizací a prvo trestané pachatele, což dle něho svědčilo o tom, že problém nebyl ani tak v efektivnosti ukládání a výkonu trestu, ale spíše v podmínkách, které umožňují rozkrádání stále novým a novým pachatelům. Domníval se, že to však vyřeší lepší činnost vnitropodnikových orgánů a lepší organizace práce [2]. Zajímavá je ta skutečnost, že ani přísné tresty nevedly k omezení této kriminality.

Dále tento poslanec pravil: „Ukazuje se, že pachatelé jednak využívají nedostatků v systému práce, např. v dodavatelsko-odběratelských vztazích, v evidenci a kontrole zboží a materiálu, jednak ale sami záměrně vytvářejí různými machinacemi a podvody a fingováním dokladů takový stav, který ztěžuje řádnou kontrolu, i kdyby k ní došlo včas. Ovšem i s takovými okolnostmi však musí hospodářská sféra počítat a vytvořením efektivních organizačních a kontrolních opatření už předem znemožňovat vznik podmínek pro páchání hospodářské kriminality. Nejobtížněji odhalitelné jsou případy, kdy se spolčí několik pachatelů a to z různých oblastí národního hospodářství, kde jeden úsek má kontrolovat druhý, ke společné trestné činnosti. Tam pouze soustavnou a důslednou vnitropodnikovou kontrolou, porovnáním různých údajů o stavu zásob, pohybu zboží a materiálů apod., lze odhalit fingovaně prováděné a falešnými doklady zakrývané rozkrádání.“ [3]. Jenže to znamená, že někdo má kontrolovat odborníky a lidi, kteří se v dané situaci vlivem dlouhodobé práce na daných pozicích ve všem velmi dobře vyznají. Lepší kontrola také stojí další a další prostředky, je nákladná. Na trhu platí, že pokud se moc krade (a to se klidně může stát), tak jde podnik do konkurzu, což má negativní dopad na materiální pozici zlodějů a i na majitele (ten má navíc jednoduché vodítko v podobě zisku a ztráty, dle kterého se řídí a i najímá a propouští výrobní faktory ze svých služeb). V systému hospodaření minulého režimu, by ještě dostal podnik dotaci. V uvedené citaci se konstatuje existence organizovaného zločinu.

Nedostatky v zásobování jako zdroj kriminality

Tehdy bylo zásobování obchodů a spotřebitelů zbožím a stavebním materiálem často nevalné, a proto se lidé snažili tyto nedostatky nějak kompenzovat. Jednou z metod bylo zmíněné rozkrádání. To dokládá velice pěkně na stejné schůzi lidovecký poslanec Květoslav Pazderník: "Konečně za čtvrté bych chtěl se zmínit o neutěšeném stavu na úseku nabídky služeb a spotřebního zboží, které se staly jednou z příčin existence tzv. stínové ekonomiky se všemi průvodními jevy, jakými jsou porušování hospodářské kázně, úplatkářství, neoprávněného obohacování, majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů, spekulace a další." [4].

Jiný pramen uvádí pro dobu 1969 až 1989, že se rozšiřovala sféra šedé ekonomiky, jak o tom svědčilo tzv. melouchařství (spojené často s nevyužíváním pracovní doby na základním pracovišti a s odcizováním věcných hodnot ze státních a družstevních podniků), šizení spotřebitelů, podplácení, valutové machinace a jiné spekulace. Samotný Milouš Jakeš na konci 80. let popsal situaci slovy: „Nedostatková ekonomika, omezený přístup k devizovým prostředkům, různému zboží a službám umožňoval parazitovat na tom, bezpracně se obohacovat či získávat výhody.“ Nepodařilo se dle něj prosadit požadavek na uzákonění povinnost prokázat legálnost nabytého majetku, který mířil proti různým šmelinářům, vekslákům, korupčníkům. Dle něj proto k postihům prakticky nedocházelo, neboť kde nebyl žalobce, nebyl ani soudce [5]. Odhlédneme-li od sporných výsledků takovéhoto opatření, tak je jasné, že pokud by bylo náhodou úspěšné, tak by nedostatky byly ještě palčivější.

Rozkrádání socialistického vlastnictví v zemědělství

Na 16. schůzi ČNR dne 1. listopadu 1989 vystoupila bezpartijní poslankyně Alena Dondová s referátem o stavu rozkrádání majetku v zemědělství a lesnictví a podobných oborech. Dle ní trestná činnost v zemědělství a potravinářském průmyslu, stejně jako v lesním a vodním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu v meziodvětvovém srovnání patřila k lepšímu průměru. Avšak dle této: „Toto hodnocení vychází totiž z množství zjištěných trestních činů a následných soudních řízení, které však zdaleka nevystihují celý objem trestné činnosti a některé další problémy. Musíme si uvědomit, že zemědělské produkty i výrobky potravinářského průmyslu a někdy i lesní stromy jsou lákavé pro zcizování. Lze jich totiž využít k zlepšení výživy i jinak si "vylepšit" svoji životní úroveň a přitom uspořit náklady na pořizování potravin. To platí jednak pro některé pracovníky těchto odvětví, avšak lákavost toho, co se urodí na polích, platí v plném rozsahu a snad ještě více i pro ty, kteří v těchto odvětvích nepracují. Svědčí o tom auta stojící u polí se zeleninou a ovocem. Proto bych řekla, že "polní pych" na našich družstevních a státních polích se stal trvalým jevem a kolísá jen podle roku a podle oblastí.“. Kradly se meruňky, broskve, okurky, cibule, česnek a nově i kukuřice. Někteří poslanci na výboru konstatovali, že kdyby se způsobené škody zmapovaly, tak že by byly nemalé. Také tato dáma si myslela, že vliv mají i nedostatky v zásobování: „Nejde o to, že si někdo utrhne jablko, hrušku či hrstku třešní. To by se snad dalo přehlédnout. Ale není jedním z důvodů také to, že toto zboží nenabídneme jinak? Například formou prodeje?“. Tomu nasvědčuje i její další prohlášení: „Zmínila bych se však ještě o jedné věci. V současné době jsou zvyšovány ceny - o tak zvané příplatky u nafty, u náhradních dílů i u dalších materiálů i služeb - údajně za urychlení dodávek. Je to podle mého názoru i názorů výboru získávání výhod, vyplývajících z monopolních postavení a z neseriózního jednání. Myslím, že se zde nahrazuje zlepšování organizátorské práce, uplatňování vědeckotechnických poznatků, zlepšování technologií i upevňování pracovní kázně využíváním předpisů k přerozdělování ekonomických výsledků. A proti tomu je nutné bojovat uvnitř odvětví i při uplatňování meziodvětvových dodavatelsko-odběratelských vztahů.“ [6].

Komunistický poslanec JUDr. František Kubát hovoří

K problému kriminality se vyjadřoval na 16. schůzi ČNR (tentokrát dne 31. října 1989) komunistický poslanec JUDr. František Kubát: „Závažným problémem zůstává trestná činnost proti majetku v socialistickém vlastnictví, u které v posledních 10 letech došlo zhruba k padesátiprocentnímu nárůstu." [7]. „Mezi nejzávažnější negativní jevy patří nepochybně nejen vysoký podíl majetkové trestné činnosti, ale i celá řada dalších společensky nežádoucích aktivit, které vedou k neoprávněnému obohacování, k bezpracným příjmům a které zůstávají ve své podstatě nepostiženy. Přesto, že orgány činné v trestním řízení v Praze, zejména od poslední městské stranické konference, věnovaly těmto problémům maximální pozornost, přesto, že zejména spekulace s valutami a tuzexovými poukázkami na veřejných prostranstvích byla výrazně potlačena, problém se otevřeně řečeno ‐ vyřešit nepodařilo. A přece právě nákladný způsob života některých občanů, jeho nepoměr k legálním příjmům nejenže výrazně negativně ovlivňuje právní vědomí, svádí k napodobování, ale co je nejhorší ‐ narušuje přesvědčení o sociální spravedlnosti. Nejde mi snad o obhajobu některých rovnostářských tendencí, ale o řešení situace, která je v rozporu se samou podstatou socialismu. Víme, především z poslanecké činnosti, že občany nejvíce znepokojuje, že některé jevy a negativní tendence přetrvávají, zůstávají dlouhou dobu neřešeny a nevyvozují se z nich ani potřebné závěry. Dovolte mi proto vyjádřit názor, podpořený praktickými zkušenostmi, že platná právní úprava při prokazování zdrojů neoprávněně získaného majetku s možností jeho odčerpání nedává příliš mnoho prostoru. Nelze vystačit s tím, že tyto problémy budou řešit tak jako dosud především orgány činné v trestním řízení, že donekonečna budou prohlubovat a koordinovat své úsilí, zvláště když tato činnost dlouhodobě nepřináší tolik potřebný efekt.“. Poslanec navrhl nakonec povinnost občana prokazovat původ přezkoumávaného majetku [8].

Bezohlední řidiči a Slovensko

Na závěr dáme prostor poslanci Ladislavovi Liškovi, který si posteskl nad chováním socialistických řidičů: „Bezohlednost našich řidičů vůči sobě, ostatním uživatelům komunikací i vůči chodcům a opačně je až zarážející a patrně i v této oblasti jsme na jednom z předních míst v Evropě. A to již raději ani nemluvím o lidech, kteří zraní jiného účastníka dopravy a tohoto ponechají svému osudu. Nevím, zda příčinou tohoto jednání je strach z následků, nebo nízká citová a morální výchova našich občanů. Svůj neblahý vliv na počtu dopravních nehod má však i požívání alkoholických nápojů. Jestliže si říkáme, že rozvoj motorizace, který není ani u nás zanedbatelný a stále roste, je určitým ukazatelem průmyslové vyspělosti a výše životní úrovně, pak bychom i těmto otázkám měli věnovat hlubší pozornost.“ [9]. Předseda Strany slobody JUDr. Kamil Brodziansky na 18. schůzi SNR dne 24. října 1985 pak uvedl o Slovensku: "V roku 1984 sa v SSR zistilo 10 206 trestných činov, ktorými sa ich páchatelia obohatili na úkor socialistickej ekonomiky. Nejde len o straty materiálne, ktoré síce tiež nie sú zanedbateľné, ale súčasne i o vážne politické a morálne dôsledky." [10].

[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 5.2, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016022.htm.
[2] U rudého snědeného krámu, kapitola 5.2, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016023.htm.
[3.] U rudého snědeného krámu, kapitola 5.2, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016023.htm.
[4] U rudého snědeného krámu, kapitola 5.2, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016024.htm.
[5] U rudého snědeného krámu, kapitola 5.2.
[6] Ibid, kapitola 5.3, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016025.htm.
[7] U rudého snědeného krámu, kapitola 4.6, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016012.htm.
[8] U rudého snědeného krámu, kapitola 4.6, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016012.htm.
[9] U rudého snědeného krámu, kapitola 5.4, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016025.htm.
[10] U rudého snědeného krámu, kapitola 14.3, http://www.psp.cz/eknih/1981snr/stenprot/018schuz/s018009.htm.

Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.