Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V této části se vrátíme znovu k problematice průmyslu. Podíváme se do stenoprotokolů 9. schůze České národní rady (ČNR) ze dne pondělí 11. dubna 1988.

Ministr průmyslu ČSR o průmyslu, vývozu a obchodu
Ministr průmyslu ČSR, komunista Petr Hojer se na 9. schůzi ČNR rozhovořil o stavu průmyslu a vývozu produkce do zahraničí: „Zhodnocení produkce na vnitřním a zahraničním trhu mělo v průběhu 7. pětiletky sestupný trend. Byl to především důsledek celkového poklesu cen na světových trzích u některých komodit, jako např. dřevařské výrobky, buničina a další. Podílela se na tom i stagnující kvalita a nepřizpůsobení se požadavkům trhu, zejména u výrobků nábytkářského, keramického, textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. V letech 1984 a 1985 byly vyčerpány přínosy na nových kapacitách, došlo k výraznému nárůstu cen surovin z dovozu a nepodařilo se plně eliminovat úbytek pracovních sil v lehkém průmyslu. Toto způsobilo zlom v příznivém vývoji příspěvku resortu k tvorbě národního důchodu. Pokles efektivnosti byl od tohoto období výrazným způsobem ovlivňován také některými investicemi, které se nepodařilo uvést do provozu v plánovaných termínech a u dalších nebylo dosaženo projektovaných parametrů. Sníženou mírou investování v sedmdesátých letech a v období 7. pětiletky se prohloubila zastaralost výrobně technické základny. Stupeň opotřebení strojů a zařízení dosáhl v roce 1987 více jak 62 %, přitom více jak jedna pětina strojů byla zcela odepsána. Koncentrace investic na rozvoj palivoenergetické základny zpomaluje postup modernizace a rekonstrukce výrobní základny.“ [1].

Dále dle soudruha Hojera: „V obou prvních letech 8. pětiletky bylo plnění výrobních úkolů dále provázeno relativně vysokými úbytky pracovních sil zejména v některých lokalitách textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. Také dosavadní přínosy z investiční výstavby jsou nižší než z kapacit vybudovaných v sedmé pětiletce. Ve značné míře působila i zastaralost výrobně technické základny, nedostatek a kvalita některých surovin a materiálů. Na exportní možnosti odvětví nepříznivě působilo zvýšení pohotové nabídky spotřebního zboží z netradičních zemí. V roce 1986 se k uvedeným vlivům přiřadil i výrazný pokles cen ropy a ropných produktů na světových trzích. Vlivem zejména těchto podmínek resort v roce 1986 nesplnil plánované úkoly v oblasti výroby a návazně i v dodávkách pro vnitřní obchod a ve vývozu do nesocialistických zemí. Nejsložitější byla situace v zabezpečování ukazatelů efektivnosti hospodaření, kde se koncentrovalo působení všech uvedených faktorů. To mělo za následek výrazné nesplnění záměrů plánu upravených vlastních výkonů a zisku.“ [2]. Ač to vypadá jako objektivní příčiny neúspěchu, co se týká vývozu do nesocialistických zemí, tak jde zároveň i o subjektivní příčiny. A to sice o neschopnost hospodářství se přizpůsobit změnám na zahraničních trzích. Trh je dynamickým systém, který i přes tendenci k rovnováze generuje téměř pořád nějaké nerovnováhy, které vychylují trh mimo rovnováhu. Tyto nerovnováhy jsou zdrojem problémů, ale zároveň jde o velké požehnání, protože je to příležitost jak uspokojit, co realitvně nejlépe neuspokojená přání spotřebitelů. Podnikání totiž umožňuje, aby rozvoj (civilizace) byl tak hladký a harmonický, jak jen to v daných historických podmínkách možné, protože neadekvátní přizpůsobení (nerovnováhy), která jsou neustále vytvářena tím, jak se civilizace vyvíjí a objevují se nové informace, mají tendenci být objevena a odstraněna podnikatelskou silou samotného lidského jednání [3]. Čili objektivní příčiny vlastně celkem trvale působí, ať jde o hospodářství jakékoliv. Jde tedy spíše o subjektivní příčiny ve smyslu schopnosti se vypořádat, co nejlépe s objektivními příčinami. To se moc nedařilo. Zvláště pokud si uvědomíme, že nepříznivá situace se datovala už do doby 7. pětiletky.

Ministr Hojer nebyl spokojen ani se zásobováním domácícho trhu. Poukázal na jedné straně na nedostatky a na druhé straně na přebytky: „Jedním ze závazných problémů je neuspokojivá situace na vnitřním trhu. Proto vláda bude soustavně orientovat výrobu i obchod na podstatně lepší uspokojování požadavků spotřebitelů. Půjde o to, aby trh byl plynule zásoben zbožím v širokém sortimentu, žádoucí kvalitě a cenovém vějíři, aby nové výrobky se dostávaly na pulty prodejen včas a zamezilo se hromadění neprodejných výrobků. V této souvislosti bude nutno rozšiřovat i mezinárodní spolupráci a kooperaci umožňující širokou výměnu sortimentu i přímé vazby mezi obchodními i výrobními organizacemi. K tomu budou vytvořena nezbytná systémová opatření. Již v současné době je však zapotřebí vytvářet u jednotlivých výrobních i obchodních organizací nezbytné organizační a kádrové předpoklady.“ [4]. Přebytky znamenají, že vzácné výrobní faktory byly vynaložany na výrobu statků a služeb, které nikdo nechtěl anebo je chtěli lidé jen málo. Vynaložené výrobní faktory tak již nemohly být použity jinde na urgentnější potřeby obyvatelstva – třeba na krytí nedostatků.

Extenzifikace na místo intenzifikace a dopady na sociální otázku
Komunistický poslanec Jan Koláčný uvedl na 9. schůzi ČNR: „Neodkladnost řešení celé problematiky zdůrazňuji proto, že výsledky činnosti odvětví českého průmyslu významně ovlivňují jak hospodaření naší republiky, tak spokojenost našich pracujících při naplňování jejich potřeb. V řadě průzkumů měli poslanci České národní rady možnost se konkrétně seznámit s problematikou výroby, stavem výrobních prostředků i s otázkou pracovních a sociálních podmínek v těchto odvětvích. Většina našich poznatků není radostná. Neuspokojivý vývoj některých oborů resortu pociťuje přece každý z nás na vnitřním trhu, neboť - jak bylo ve zprávě vlády zdůrazněno - 16 % z celkového objemu produkce v minulém roce bylo určeno pro vnitřní obchod a resort dodávkami do tržních fondů pokrýval 30% celkového maloobchodního obratu průmyslového zboží. Nabídka výrobků na vnitřním trhu - chudá ve vzorech, provedení i barvách - nedává průmyslu ČSR dobré vysvědčení vzdor jeho někdejší dobré tradici.“ [5]. Nedařilo se tedy dodržovat plánované snížení materiálové náročnosti hospodářství. Výsledkem byl i výpadek příjmů státního rozpočtu ČSR: „Překročení plánovaného podílu materiálových nákladů na výkonech se projevilo v neplnění plánů upravených vlastních výkonů. Nesplnění upravených vlastních výkonů u 14 VHJ resortu v uplynulém roce znamenalo výpadek 2,1 % proti plánu. Nebyly dodrženy ani plánované mzdové náklady na 100 Kčs dosažených výkonů. Vyšší úroveň nákladovosti v roce 1987 znamenala i nižší tvorbu zisku, který zůstal nesplněn o 17,2% v roce 1986 a o 7 % v roce 1987. Důsledkem byly nižší odvody státnímu rozpočtu o 3,3 a 1,7 mld Kčs v těchto letech. Vzhledem k nedostatečným zdrojům bylo nutno odpovídajícím způsobem snížit uspokojování plánem předpokládaných potřeb, mj. ve sféře národních výborů, sociální a zdravotní oblasti.“ [6]. Problémy průmyslu znamenaly i omezení možnosti naplňovat potřeby obyvatel, a to i v oblasti sociální a zdravotní. Z této citace plyne, že ekonomika neplnila dokonce ani představy vládců.

Chátrající průmysl
Konkrétní data k investicím a jejich výsledkům poskytl na stejné schůzi komunistický poslanec Milan Šebor: "Dodávkami do tržních fondů zajišťují odvětví spotřebního průmyslu, mám na mysli textilní, oděvní a kožedělný průmysl, zhruba 1/4 maloobchodního obratu průmyslovým zbožím. Rozsáhlý vývoz umožňuje těmto odvětvím i přes jejich určitou závislost na dovozu, vytvářet aktivní devizové saldo. Přesto však technická báze celého spotřebního průmyslu postupně chátrala, i když současně objem jeho produkce stále absolutně narůstal. Na koncepční přestavbu celého spotřebního průmyslu není dostatek prostředků. Je proto i tady třeba jít cestou postupné rekonstrukce a modernizace. Konkrétní pokusy byly již nastoupeny např. přijetím usnesení vlády ČSSR č. 308 z roku 1984 a č. 240 z roku 1985, respektive navazujícím usnesením vlády ČSR č. 335 z roku 1985. Těmito usneseními byla nastoupena cesta modernizace. Je založena na bázi dovozu progresívní techniky z nesocialistických zemí s minimálními požadavky na stavební práce. Dospěli jsme však k závěru, že činí problémy dodržet stanovené podmínky efektivnosti modernizovaných výrob. Původně například Česká plánovací komise počítala s přínosem 1 koruny 46 haléřů ve výkonech na každou vloženou korunu do modernizace. Ale protože v programu modernizace jsou v současnosti uvažovány též modernizace podmiňujících prvovýrob, což je samozřejmě nezbytné, ale s čímž nebylo počítáno v původních úvahách, muselo by se v modernizaci finální produkce dosahovat daleko vyšších přírůstků, aby byly původní úvahy o dosažených efektech vložených do prostředků dodrženy. Podíváme-li se z tohoto pohledu na první, tzv. malou modernizaci, prováděnou na základě usnesení vlády č. 308 z roku 1984, potom můžeme konstatovat, že z jedné koruny vložených prostředků bylo získáno pouze 96 haléřů na výkonech. Tento údaj ukazuje, že je nezbytné důsledně se vracet k dosaženým výsledkům a vyhodnocovat realizované akce z hlediska jejich efektivnosti. Přitom musíme hodnotit zejména to, jak se daří zvyšovat jakost a kvalitu výrobků. To je nezbytný prvotní předpoklad, abychom byli úspěšní na zahraničních trzích. Podle našich informací se zatím vůbec nedaří řešit jeden z klíčových cílů modernizace, a to náhradu nedostatkové pracovní síly technikou. Nedochází k předpokládanému útlumu výroby standardních výrobků při současném rychlejším rozvoji výroby špičkových, vysoce kvalitních výrobků.“ [7].

Pozoruhodné zde je, že do druhé nejvyspělejší socialistické ekonomiky světa bylo nutné vozit progresivní techniku z nesocialistických zemí. Dále to, že bylo opomenuto započtení nákladů na přizpůsobení výroby vstupů této nové technice. Vše totiž souvisí se vším. Jak bylo výše uvedeno vznik nové skutečnosti v ekonomice a tedy i vznik nové informace vede ke změně obecného vnímání možných cílů a prostředků každého člověka ve společnosti, což má za následek vznik nových neznámých informací a tak pořád dále a dále. V nesocialistické ekonomice existence podnikatelů jednajících na podkladě jejich soukromého vlastnictví výrobních faktorů umožňuje lepší odhady budoucích změn v poptávkách spotřebitelů, a to díky tomu, že se výrobní faktory zde dostávají do rukou toho času schopnějších podnikatelů, a i díky postupování metodou pokusů a omylů, kdy ztráta a následné neyvužití výrobních faktorů (včetně práce) má také svoji velmi důležitou informační hodnotu, která napomáhá vyhlazovat nerovnováhy v ekonomice. Toto však v socialistické ekonomice není možné. Výsledkem pak bude to, co přednesl Milan Šebor. Investice, které vynáší méně než to, co bylo do nich vloženo – tj. generují ztrátu. Přičemž otázka toho, zda je zastavit či zrušit zde není otázkou ekonomickou, ale otázkou strnulého a pomalého politického procesu a boje zájmových klik, který navíc umožňuje přesun nákladů na bedra druhých.

Jak si stály některé odvětví průmyslu?
J. Koláčný rozebíral i konkrétní odvětví průmyslu: „Základní fondy v našem chemickém průmyslu jsou zhruba z poloviny odepsány. Investice do rozvoje petrochemického komplexu a některých dalších akcí, které ne vždy přinesly očekávaný efekt, nedovolily větší inovační rozvoj v řadě dalších oborů. Jde o většinu anorganických výrob, kam patří celý obor průmyslových hnojiv. O tom jsme se přesvědčili v Severočeských chemických závodech v Lovosicích a obdobně to platí téměř v celém oboru zpracování pryže a plastických hmot.“ [8].

„Dřevozpracující průmysl - i přes určitý pokrok v modernizaci vlastní výrobně technické základny - projevuje stále značné zaostávání za předními světovými výrobci. Poslanci při návštěvě Západočeských dřevařských závodů konstatovali, že se to svými důsledky promítá do srovnatelně nižší úrovně produktivity práce. S ohledem na celkovou zastaralost strojního zařízení dosahuje technická produktivita sotva 70 % světové úrovně.“ [9].

„U lehkého průmyslu se průměrné stáří likvidovaných strojů a zařízení pohybuje kolem 22 let, přičemž průměrná doba jejich odpisování je kolem 13 let. To způsobuje, že náklady na všechny druhy oprav těchto strojů a zařízení jsou dvakrát až třikrát vyšší než činí sama pořizovací hodnota těchto strojů. Při průzkumech v lehkém průmyslu se ukázalo, že strojní zařízení vybavená elektronickými prvky nebo komplexně mechanizované provozy jsou spíše výjimečné. Tyto poznatky jsme získali v řadě podniků, z nichž uvádím Tepnu Náchod, Triolu Praha, Jitex Písek.“ [10]. Šlo zde o textilní průmyslové podniky.

„Navíc sem přistupují i problémy surovinového a materiálového zajištění výroby. Chybí nám syntetické materiály s vysokými sacími schopnostmi, trvalou antistatickou úpravou, sníženou žmolkovitostí a v případě celulózových vláken zejména modálové typy vláken. Nedostatečné je množství jemných a česaných bavlnářských přízí a směsových vlnařských přízí. V oděvním průmyslu postupuje celosvětový vývoj směrem k automatizování konstrukční a modelářské práce na bázi výpočetní techniky. Musím zdůraznit, že využití těchto systémů je zatím v tuzemských podmínkách ojedinělé, podstatné rozšíření a využívání této vyšší mechanizace a automatizace z dovozu vyžaduje vytvořit z pozic ministerstva technickoorganizační předpoklady v rozhodujících podnicích, jako je OP Prostějov, Triola Praha a dalších.“ [11]. Opět jde zde o podniky textilního (potažmo oděvního) průmyslu.

Koláčný nakousl i problém byrokracie a nízkého podílu špičkových technologií: „Vysoké opotřebení základních prostředků a opožďování jejich technické úrovně za světovým standardem je dáno i nízkou účinností vědeckotechnického rozvoje. Ten je omezován řadou bariér. Při diskusi s pracujícími, vedoucími hospodářskými a politickými pracovníky i dalšími členy složek NF bylo poukazováno na nedostatek investičních prostředků, dlouhodobou orientaci našeho strojírenství na jinou strukturu než jsou stroje a zařízení pro lehký průmysl, ale také na mnohoznačný výklad předpisů pro financování technického rozvoje a zejména omezenou a roztříštěnou výzkumně vývojovou základnu. Přestože plánované přínosy realizačních výstupů technického rozvoje jsou většinou plněny, nezrychluje to nijak odstraňování technickoekonomického zaostávání našich technologií a výrobků. To jenom vysvětluje, že průměrný inovační řád je příliš nízký, než aby změnil postavení našich výrobků na světovém trhu. V loňském roce jsme ve výboru pro průmysl a stavebnictví projednávali, jak jsou plněny projektované parametry na investicích v resortu a jaké jsou záměry v investiční politice do konce této pětiletky. Podle expertizního hodnocení připravovaných centralizovaných a závazných staveb státního plánu je ve srovnání s úrovní ve vyspělých státech podíl pouhých 17 % špičkových technologií velmi nízký. Zbývající stavby budou přinášet jen nadprůměrnou produkci. Přitom je třeba si uvědomit, že po ukončení jejich výstavby budou názory na technologickou úroveň asi jiné než dnes.“ [12].

Nešlo však jen o zastaralou výrobu, ale i nedostatečné vybavení pracovišť: „Na základě poznatků poslaneckého průzkumu lze konstatovat, že i když se v posledních letech situace v péči o pracující postupně zlepšuje, nemá tento trend dosud potřebnou dynamiku. Většinou jsme se setkávali s konkrétně zpracovanými sociálními programy, kterým však mnohde v plánech chybělo odpovídající finanční a hmotné zabezpečení. V některých organizacích jsme však zjistili špatnou situaci. Je tomu tak např. v n.p. Sázavan ve Zruči nad Sázavou, kde chybí odpovídající základní sociální vybavení pracovišť, stejně jako v dřevařské prvovýrobě i jinde. I u nově vybudovaného podniku, jako je např. Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí, jsme rovněž shledali nevyhovující pracovní prostředí. Z dalších zjištěných nedostatků sociálního vybavení šlo o neplnění hygienických norem a o rizikovou práci, která roste v zastaralých provozech s rostoucím objemem výroby. To poslanci viděli zejména na pracovišti foukačů a kuličů skla ve Sklotasu Teplice, nebo v mykárnách příze n.p. Texlenu i Tepny Náchod.“ [13].

Řeč poslankyně Hany Lagové
Na závěr uvedeme řeč komunistické poslankyně a předsedkyně Ústředního výboru Českého svazu žen Hany Lagové. Stojí za to z ní odcitovat větší část. Mimochodem je zde vidět, že některé skupiny zaměstnanců (a i obyvatel) mohly být postiženy zastaralostí průmyslu a z ní plynoucích sociálních problémů relativně více než druhé: „Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dnešní schůze České národní rady se zabývá odvětvími průmyslu ČSR, která mají podstatnou úlohu v rozvoji národního hospodářství. Svědčí o tom celá řada faktorů uvedených ve zprávě - od podílu jednotlivých odvětví na tvorbě národního důchodu až po aktivní přínos do platební bilance státu. Projednáváme vážnou situaci v odvětvích, která více naší společnosti dávala, než dostávala ke svému nezbytnému rozvoji. Výrobně technická základna natolik zastarala, že stupeň opotřebení v posledních letech neustále roste a dále se vyrábí na zcela odepsaných strojích. Závažnost situace v jednotlivých odvětvích, ale především v textilním, oděvním a kožedělném průmyslu, vyvrcholila na počátku 8. pětiletky. V podnicích textilního, oděvního a kožedělného průmyslu pracuje téměř 70 % žen, je zde mimořádně vysoká intenzita a monotónnost práce, přitom vysoká směnnost. Zcela bez přehánění lze říci, že z hlediska nepříznivých pracovních podmínek situace v tomto odvětví nemá prakticky srovnání. Potvrdila se oprávněnost kritických připomínek pracujících, tlumočených odborovými svazy, že donekonečna nelze jenom z odvětví chtít více a kvalitní výroby, ale současně, že je nezbytné řešit základní podmínky pro plynulou práci a důsledně zajišťovat další nutnou modernizaci výrobní základny.“ [14]. Zdá se, že pracující zde nepochopili, že výroba nepotřebných věcí a z ní plynoucí ztráta na ně vynaložených výrobních faktorů je druhá strana mince zvané jistota práce.

V podobném duchu by se dalo v pročítání (nejen) 9. schůze ČNR dále pokračovat, ale to již bude muset udělat hloubavější čtenář sám.

[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009001.htm.
[2] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009001.htm.
[3] U rudého snědeného krámu, kapitola 12.
[4] Ibid, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[5] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[6] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[7] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009005.htm.
[8] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[9] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[10] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[11] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[12] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm.
[13] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm.
[14] U rudého snědeného krámu, kapitola 12, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009005.htm.

Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.