U rudého snědeného krámu XX: 70. léta - hromadící se zásoby
Ministr financí ČSR hovoří
Dejme tomu, že se nalázáme se ve stavu, kdy ceny neodrážejí vzácnost výrobních a spotřebních statků a nemohou být tedy adekvátně použity jako vstupy do ekonomické kalkulace. Čili stávající obrovské množství informací nemůže být adekvátně zpracováno, protože neexistuje soukromé vlastnictví výrobních faktorů a podnikatelé nemohou působit. Neexistence soukromého vlastnictví výrobních faktorů a znemožnění působení podnikatelů navíc neumožňují ani správné odhadování budoucího vývoje poptávky po produktech, tak, aby její uspokojování bylo v rámci daných podmínek, co nejplynulejší (metoda pokusu a omylu, směřování výrobních faktorů do rukou podnikatelů, kteří jsou v dané době a oboru nejschopnější, zainteresovanost podnikatelů na dosažení zisku a rozmnožení jejich majetku), a tedy likvidace palčivých nerovnováh na trhu, co nejrychlejší. Pak v takovém stavu platí, že uspokojování poptávky spotřebitelů, výrobců nižšího řádu a i vládců bude méně plynulé a nerovnováh bude více. Ty se budou odrážet ve významných nedostatcích, přebytcích (zásobách nad plán) a diskoordinacích v dodávkách komplementárních statků, nutných k dokončení výrob a k řádné spotřebě (i diskoordinace samozřejmě představují nedostatky, ale je užitečné je dle mého vypíchnout).
Své nám o tom řekně dlouholetý ministr financí ČSR Jaroslav Tlapák, který vystoupil na 16. schůzi České národní rady ze dne úterý 24. června 1980: „Zamýšlíme-li se nad společenskou efektivností, nad její úrovní v loňském roce, je třeba se zvláště zmínit o vývoji zásob. Z hlediska celkového hodnocení - zejména v jejich struktuře, se projevují značné nedostatky. Zásoby ústředně řízených státních hospodářských organizací se zvýšily o 11 mld 400 miliónů Kčs a dosáhly 160 mld 100 miliónů Kčs. Když připočítáme výsledky, které v této oblasti zaznamenaly organizace řízené národními výbory, výrobní a spotřební družstva, pak výše zásob představuje 186,2 mld Kčs. Zvýšení jejich objemu tak na území ČSR vázalo 8 % vytvořeného národního důchodu. Přírůstek byl proti roku 1978 dvojnásobný a za léta 6. pětiletky absolutně nejvyšší. Na značné možnosti, které na tomto úseku máme, poukazuje i srovnání s průmyslově vyspělými zeměmi, kde docilují zhruba třetinového růstu na 1 % přírůstku národního důchodu.“ [1]. Jde v případě zásob až o neuvěřitelně vysoké číslo. Zásoby představovaly jednou provždy zcela anebo částečně utopené vzácné výrobní faktory, což zvlášť vynikne v kontrastu se zároveň panujícími nedostatky v zásobování v jiných oblastech. Šlo o plýtvání, převyšující i dotace pro Slovensko.
Dále se řečník zabýval vývozem: „Citlivým měřítkem uvědomělých přístupů k veškeré práci je úspěšné uplatnění našich výrobků na mezinárodních trzích. Dílčí výsledky jsou sice příznivé, ale stále nedochází k tolik potřebnému zásadnímu obratu. Jinými slovy - jsme teprve na počátku cesty k výraznému prohloubení efektivnosti zahraniční směny. V průběhu 6. pětiletky se zvýšily naše vývozní ceny do nesocialistických zemí proti úrovni cen roku 1975 o 15 %, zatímco dovozní ceny za totéž období stouply téměř o 22 %, ale ceny surovin představují v této položce růst vyšší než 27 %. Ano, jde o mimořádné úkoly, před které je postavena naše republika, odkázaná na dovoz surovin a energie.“ [2]. I přes plnění maloobchodního obratu, kteréžto kritérium nám mimochodem nic přímo neříká o uspokojení či neuspokojení potřeb spotřebitelů, byl problém s kvalitou: „Vážené soudružky a vážení soudruzi, vážíme si toho, že i za složitých a obtížných podmínek se v minulém roce podařilo nejen udržet vysokou životní úroveň, ale v některých směrech ji dokonce zvýšit. Nominální příjmy obyvatelstva vzrostly proti roku 1978 o 3,2 %. Průměrná reálná mzda zůstala zhruba na stejné úrovni. Plán maloobchodního obratu jsme splnili na 101,4 %. Struktura nabízeného zboží v sortimentu a kvalitě ovšem stále není v souladu s náročnými požadavky spotřebitelů. Příkladem mohou být některé druhy průmyslového zboží, kde jsme nebyli s to plně pokrýt poptávku. Také v letošním roce se vláda České socialistické republiky konkrétně zaměřuje na složité řešení problematiky zásobování vnitřního trhu. Počítáme s tím, že zvláštní péči budeme věnovat kvalitě výrobků. Vždyť počet oprávněných reklamací je stále neúměrně vysoký a kritické připomínky spotřebitelů v tomto směru mají své opodstatnění.“ [3].
Dále si řečník všiml i přes pozitiva neplnění plánu ve výstavbě: „I když stále ještě přetrvávaly neodůvodněné rozdíly ve výsledcích míst, okresů, krajů a jednotlivých oborů, finanční hospodaření těchto orgánů státní moci a správy se postupně upevňuje a přispívá k vzestupu úrovně jejich politickoorganizátorské, kulturně výchovné a ekonomické činnosti. Pokračoval rozvoj jejich materiální základny. Byly postaveny nové byty, vybudována zdravotnická zařízení, školy a školky, domovy důchodců, provozovny služeb a kulturní zařízení. Zlepšili jsme vzhled měst a obcí, rozšířili plochy zeleně, pokročili v dokončování některých akcí. Tyto jistě příznivé stránky všeobecně prospěšného rozvoje dosud snižují některé nedostatky, jimž by poslanci a funkcionáři měli letos věnovat větší péči. S mimořádným důrazem vystupuje přitom do popředí investiční výstavba. Stále se plně nedaří uvádět do života ty úkoly, k nimž nás zavazuje státní plán a státní rozpočet. Starosti máme v tomto ohledu především v Severočeském kraji a Praze, kde je uváděné neplnění soustředěno zhruba z jedné poloviny. Nemůžeme být spokojeni ani s výsledky v komplexní bytové výstavbě. Do splnění loňského plánu scházelo více než 5700 bytů. V Praze bylo dokončeno jenom 88,3 % jejich uvažovaného počtu. Zůstaly též dluhy ve výstavbě objektů občanské vybavenosti, zejména škol a zdravotnických zařízení. Tyto problémy svědčí ve svém celku o nedostatečném pochopení náročnosti každodenní organizátorské práce, o podceňování celospolečenských zájmů v procesu řízení.“ [4].
A konečně jeho pozornosti neunikly ani služby: „Ekonomicky důležité a politicky citlivé je úsilí zastupitelských sborů na úseku služeb. Právem požadujeme, aby lépe odpovídaly nárokům spotřebitelů a byly zajišťovány v potřebném rozsahu. Chceme, a v tom je úloha poslanců nenahraditelná, aby se zvyšoval jejich objem, zdokonalovala organizace, aby dodací lhůty, otevírací doba a rostoucí kvalita efektivně dotvářela podmínky pro tvůrčí a iniciativní práci. Zásadně musíme zkvalitnit řízení restaurací a jídelen, podniků bytového hospodářství a okresních stavebních podniků, kde už po několik let a bez hlubších důvodů není naplňováno svěřené ekonomické a společenské poslání. Sotva se můžeme smířit s tím, že mnohé z podniků RaJ loni končily hospodaření se ztrátou. Z 86 okresních stavebních podniků se s plánovanými úkoly vyrovnalo pouze 57.“ [5].
Keramický a porcelánový průmyslu
Na závěr se podíváme na problémy keramického a porcelánového průmyslu, které kdysi byly i světově proslulé. Takto je na 16. schůzi ČNR prezentoval komunista Vladimír Zvěřina: „Patříme k průmyslovým zemím s neúplnou surovinovou základnou. Jednou z mála výjimek tohoto postulátu jsou suroviny pro keramickou výrobu a porcelán, kde zejména v druhém případě je československý kaolin světovým standardem. Dalo by se tedy očekávat, že potřeby domácího trhu i exportu budou zajišťovány jak v množství, tak v kvalitě a že dále rozvineme dobrou tradici např. rakovnických keramiků, kteří se svými dodávkami posílali odběratelům do celého světa rovněž své obkladače. Perfektně obložené stěny či podlahy pak spolu s vhodně umístěnou jedinou obkladačkou s firmou propagovaly dobrý materiál i dobré dílo celá desetiletí a mnohde slouží dodnes. Zdlouhavost řešení kapacitních problémů a nedostatečná modernizace technologie výroby, která spolu s nedostatkem vhodných dekoračních materiálů způsobily ztrátu postavení čs. keramické výroby ve světovém žebříčku a trhy obsadily výrobky španělské a italské, byť s podstatně horším střepem, než-li je stále ten náš. K nápravě bylo přistoupeno již před řadou let, a to oběma možnými cestami. Jednak vlastním vývojem, postupnou rekonstrukcí a modernizací. Je třeba přitom ocenit iniciativu i dobré výsledky našich dělníků a techniků z Horní Břízy, kteří ve ztížených podmínkách plného provozu, dokázali realizovat řadu velmi dobrých mechanizačních a technologických prvků, které od nás přejímají i zahraniční výrobci. Druhou cestu volily Rakovnické keramické závody nákupem investičního celku RAKO III, který bude schopen v krátké době uspokojit i ty nejnáročnější odběratele. Škoda jen, že výsledky se projeví až po kulminaci naší bytové výstavby. Dobudováním investičních akcí i modernizací je položen základ k vyšší formě zpracování tuzemské suroviny. K dořešení úkolu je však třeba přizvat i podniky zahraničního obchodu, aby dokázaly vytvořit takové podmínky, jaké si např. vybudovaly Západočeské keramické závody - plavírna kaolinu Kaznějov, který nejen plně zhodnocuje vytěženou surovinu, ale cílevědomou modernizací výroby i výrobků, seriozností dodávek si získal důvěru odběratelů a dociluje tak vyšších ekonomických efektů.“ [6]. Na modernizace se zde kašlalo až do té doby, než konkurence obsadila trhy.
Dále řečník uvedl, že: „Složitá je situace ve výrobě porcelánu, kde v obnově výrobního zařízení se nedociluje ani prosté reprodukce se všemi důsledky na zajištěnost trhu. Přes tyto nedostatky však čs. porcelán úspěšně konkuruje na světových trzích a je již u zákazníků pojmem. Přitom ale stále vyvážíme surovinu - kaolin - i když jako standard, ale přesto musím říci, že stále však 1 tunu sedleckého kaolinu přímo vyvezeného zhodnotíme za 1615 Kčs, zatímco v porcelánu vyvezeme tuto tunu za 72 tis. Kčs. Zásoby této suroviny ze 3/4 dosud vyvážené v surovém stavu máme už na několik málo let. Znovu jsme se přesvědčili při investiční výstavbě v oblasti keramiky, že strojírenství neplní své úkoly pro ostatní odvětví, a to nejen ve výrobě unikátních pokrokových strojů, ale ani v běžně zavedeném sortimentu a zpožďuje včasné najetí investic jako je tomu v případě RAKO III. Kardinální otázkou celé keramické výroby jsou vypalovací pece. Jsou zastaralé, mnohde v porcelánkách se pracuje ještě s kruhovými pecemi, ale i tunelové pece se rekonstruují velmi pomalu a jsou úzkým profilem závodů a v technicky nedobrém stavu. Přijatá zásada, že generální oprava se provádí až při havárii pece má velmi negativní vliv na celkovou výrobu. Tak např. jen v Rakovnických keramických závodech klesla výtěžnost primy obkládaček z 55 až 60 % na pouhých 20 % a úměrně k tomu vzrostla i tercie. Zvážíme-li, že cenový rozdíl mezi primou a sekundou je 5 Kčs a v tercii dokonce 40 Kčs, pak si snadno spočítáme, jak neefektivní opatření bylo přijato v honbě za kvantitativními ukazateli.“ [7]. To nepotřebuje celkem žádný komentář. Snad jen ten, že zde docházelo ke spotřebování kapitálových statků.
Spotřeba surovin ve srovnání se státy se sociálně tržním hospodářstvím
Na úplný závěr několika kapitol, které se zabývaly 70. léty ještě jedna citace, která upozorňuje na poměrně značnou surovinovou náročnost české socialistické ekonomiky ve srovnání se státy s tzv. sociálně tržním hospodářství Západu: „Dovolte, abych se v této souvislosti dotkl jedné, ale zato velmi významné složky úspor, a to jsou paliva a energie. Světová spotřeba prvotních energetických zdrojů neustále roste. Za dvacet let od roku 1955 do 1975 vzrostla 2,5x, tj. průměrně zhruba asi o 4,7 % ročně. Přitom je ale třeba si uvědomit, že světové zásoby ropy, plynu i uhlí jsou omezené, jejich dobývání je investičně stále náročnější, a proto i jejich cena se neustále zvyšuje. Československo se svou měrnou spotřebou prvotních zdrojů energie řadí mezi průmyslově nejvyspělejší státy světa a v Evropě bylo v roce 1975 z tohoto hlediska na druhém místě. Tak vysoké měrné spotřebě však neodpovídá tvorba národního důchodu na jednoho obyvatele a ve srovnání s průmyslově vyspělými státy Evropy je naše měrná spotřeba energetických zdrojů v přepočtu na vytvořený hrubý domácí produkt vyšší o 20-30 %. I když některé příčiny jsou dány strukturou průmyslu, strukturou výroby i účinnosti některých zastaralých základních fondů, hlavní příčinu vidíme v nedostatečné úrovni řízení energetické politiky, plýtvání palivy a energií v průmyslu, zemědělství, stavebnictví, dopravě i komunálně bytovém hospodářství. Ceny paliv a energie jsou u nás relativně nízké a tvoří ve většině odvětví jen malý podíl na výrobních nákladech a v rodinném rozpočtu nehrají významnou roli.“ [8]. To je znakem zaostalosti a nehospodárnosti.
[1] Stenoprotokoly 16. schůze: České národní rady: Úterý 24. června 1980, Ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák, list s016002, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/016schuz/s016002.htm.
[2] Ibid.
[3] Ibid.
[4] Ibid.
[5] Ibid.
[6] Stenoprotokoly 16. schůze: České národní rady: Úterý 24. června 1980, Poslanec RNDr. Vladimír Zvěřina, CSc., list s016003, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/016schuz/s016003.htm.
[7] Ibid.
[8] Stenoprotokoly 12. schůze: České národní rady: Úterý 26. června 1979, Poslanec ČNR ing. Ladislav Kubíček, DrSc., list s012005, http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/012schuz/s012005.htm. Kubíček byl komunista. Na vysokou energetickou náročnost československého průmyslu upozorňuje i Skřivan, s. 146.