Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Výzkumy hospodářství
Ke cti některých tehdejším poslancům (z nichž někteří byli pracujícími v různých veřejných podnicích) slouží, že se zajímali o poměry panující v průmyslu (problém rozptýlenosti informací však neumožňuje takto získat ucelený přehled ani o menší části problémů). Toho jsme si již mohli všimnout výše a i v předchozích kapitolách. J. Koláčný k tomu uvádí, že: „Proto jsme s ohledem na závažnost projednávané problematiky v období od října do prosince 1987 uskutečnili rozsáhlý skupinový průzkum poslanců v podnicích resortu. Poslanci uplatnili i svoje individuální zkušenosti z volebních obvodů. Poznatky jsme pečlivě shrnuli a důkladně projednali ve všech výborech ČNR, konzultovali otázky s vládou a dalšími odborníky. Chceme tak ve smyslu závěrů XVII. sjezdu a 7., 8. a 9. plenárního zasedání ÚV KSČ přispět svým dílem k řešení závažných otázek, které před českým průmyslem dosud stojí. Provedené poslanecké průzkumy v 36 hospodářských organizacích [to nebylo mnoho, pozn. autora] všech odvětví resortu MP ČSR zjistily některé vážné nedostatky. Jejich příčiny lze rozdělit do dvou skupin. Do první patří ty, které jsou z hlediska resortu vnější, do druhé skupiny pak výhradně ty v působnosti resortu. Vnější příčiny spočívaly především v neprovázanosti plánu. Ukázalo se však, že i v některých případech nebyl resort připraven stanovené úkoly zejména ve snižování materiálových nákladů a plánu růstu zisku, splnit. Stále přetrvávají potíže v zásobování a dodavatelskoodběratelských vztazích. Nelze se nezmínit ani o vlivu poklesu cen při vývozu ropných produktů a o vlivu snižování cenového zvýhodnění výrobků. Mnozí poslanci byli velmi překvapeni špatným stavem výrobně technické základny organizací MP ČSR a z ní vyplývající úrovně řady pracovišť. Souběh nepříznivých podmínek na pracovištích, neuspokojivé sociální zázemí a vysoká intenzita práce vede k trvalému úbytku pracovníků, hlavně v lehkém průmyslu. Jsme rádi, že si vláda tyto otázky uvědomuje a hledá cesty k jejich řešení.“ [11]. Je jasně patrné, že plánovači nebyli sto vzít v úvahu obrovské množství informací, které je nutné znát. Neuvědomovali si, že povaha informací je taková, že informace jsou rozptýlené, subjektivní, implicitní, praktické (nejsou teroertické povahy) a obtížně sdělitelné (sdělují se ve zkrácené čili zkomprimované podobě), že jsou neustále vytvářeny, objevovány a dodejme i modifikovány (je nemožné přenášet informace, které nebly ještě vygenerovány) [12]. Nejde tedy implicitně předpokládat danou znalost cílů a prostředků a redukovat ekonomické problémy jen na technický problém (už samo o sobě obtížný) pouhé alokace, maximalizace či optimalizace při určitých omezeních, která jsou považována známá [13], ale jde i o totéž při omezeních, která nejsou dopředu známá. Dodejme k tomu, že i zpracování známých dat pomocí nových vědeckých metod a zařízení (jako jsou třeba počítače) vede samo o sobě k nárůstu komplexnosti ekonomiky a ke vzniku nových neznámých informací, které po svém objevu mění obecné vnímání možných cílů a prostředků každého člověka ve společnosti, což má za následek vznik nových neznámých informací a tak pořád dále a dále [14]. Přirozeně při tomto procesu dochází zároveň i k destrukci části stávajících známých a neznámých informací.

J. Koláčný pokračoval dále: „Mimo to existují vnitřní problémy, ale i rezervy v činnosti po celé ose řízení resortu. To se odráží zejména v nedosahování plánovaného snižování materiálových nákladů, v neplnění projektových parametrů na nových kapacitách a v nedostatečném využívání zdrojů vědeckotechnického rozvoje ke zvyšování technickoekonomické úrovně a kvality výrobků. Jednotlivé stupně řízení vždy důsledně nehledaly cesty a rezervy, jak náročné úkoly řešit. Mnohdy spíše hledaly možnosti, jak snížit plánované úkoly a příčiny neúspěchu se sváděly často na vnější činitele, bez toho, aby byla kriticky zhodnocena především vlastní práce.“ [15].

Zmínil také problém se zataralostí stávajících kapacit, nedostatek investic v hospodářství, jejich chybné vynaložení (slepota při jejich vynakládání), byrokracii a – co je důležité - přímo i zaostávání za soudobými sociálně tržními (kapitalisticko-socialistickými čili smíšenými) ekonomikami Západu: „Ukázalo se, že dosavadní objem investic za poslední tři pětiletky a způsob jejich rozdělení neumožňoval rychlejší modernizaci a rekonstrukci stávajících kapacit. Tato skutečnost se nejvýrazněji projevila v opotřebení strojů a zařízení. Stupeň opotřebení v roce 1980 činil 57 %, v roce 1987 dosáhl již výše 62 %. Na jedné straně docházelo k trvalému růstu úkolů resortu, na druhé straně nebyly likvidovány opotřebené základní prostředky a nahrazovány zařízením špičkové soudobé úrovně. Došlo k výraznému růstu nákladů na údržbu, které v roce 1986 dosáhly úrovně ročního objemu investic, přibližně 8 miliard Kčs. Nízký rozsah likvidace strojních základních prostředků souvisí s tím, že ceny těchto prostředků rostou rychleji než jejich užitná hodnota, tuzemské stroje špičkových parametrů jsou nedostatkové nebo nejsou vůbec v našem národním hospodářství vyráběny. Řada oborů je odkázána na dovoz, jímž však při nízkém přídělu devizových prostředků - například v odvětví výroby obuvi, skla, porcelánu, dřeva nebo v polygrafickém průmyslu - nelze situaci řešit. Pro podniky - pokud nemohou obnovovat strojní zařízení za ceny, které odpovídají užitným parametrům - je výhodnější pracovat s odepsaným zařízením, protože tak dosáhnou vyššího zisku. To však konzervuje morální zastarávání výrobně technické základny se všemi důsledky. Protože v mnohých podnicích stále nemají ujasněny reálné koncepce dalšího rozvoje a získávání nových strojů je spojeno s řadou potíží, včetně dlouhých dodacích lhůt, jsou staré stroje ponechávány v provozu "pro každý případ".“ [16]. Za roky 1980 až 1987 tak vzrostl stupeň opotřebení o 9 %. Základní prostředky představovaly budovy, stavby, energetické a hnací stroje a zařízení, pracovní stroje a zařízení, přístoje, dopravní prostředky, inventář a trvalé porosty (výjma lesů) [17]. Je patrné, že docházelo i ke spotřebovávání kapitálu.

Jak si stály některé odvětví průmyslu?
J. Koláčný rozebíral i konkrétní odvětví průmyslu: „Základní fondy v našem chemickém průmyslu jsou zhruba z poloviny odepsány. Investice do rozvoje petrochemického komplexu a některých dalších akcí, které ne vždy přinesly očekávaný efekt, nedovolily větší inovační rozvoj v řadě dalších oborů. Jde o většinu anorganických výrob, kam patří celý obor průmyslových hnojiv. O tom jsme se přesvědčili v Severočeských chemických závodech v Lovosicích a obdobně to platí téměř v celém oboru zpracování pryže a plastických hmot.“ [18].

„Dřevozpracující průmysl - i přes určitý pokrok v modernizaci vlastní výrobně technické základny - projevuje stále značné zaostávání za předními světovými výrobci. Poslanci při návštěvě Západočeských dřevařských závodů konstatovali, že se to svými důsledky promítá do srovnatelně nižší úrovně produktivity práce. S ohledem na celkovou zastaralost strojního zařízení dosahuje technická produktivita sotva 70 % světové úrovně.“ [19].

„U lehkého průmyslu se průměrné stáří likvidovaných strojů a zařízení pohybuje kolem 22 let, přičemž průměrná doba jejich odpisování je kolem 13 let. To způsobuje, že náklady na všechny druhy oprav těchto strojů a zařízení jsou dvakrát až třikrát vyšší než činí sama pořizovací hodnota těchto strojů. Při průzkumech v lehkém průmyslu se ukázalo, že strojní zařízení vybavená elektronickými prvky nebo komplexně mechanizované provozy jsou spíše výjimečné. Tyto poznatky jsme získali v řadě podniků, z nichž uvádím Tepnu Náchod, Triolu Praha, Jitex Písek.“ [20]. Šlo zde o textilní průmyslové podniky.

„Navíc sem přistupují i problémy surovinového a materiálového zajištění výroby. Chybí nám syntetické materiály s vysokými sacími schopnostmi, trvalou antistatickou úpravou, sníženou žmolkovitostí a v případě celulózových vláken zejména modálové typy vláken. Nedostatečné je množství jemných a česaných bavlnářských přízí a směsových vlnařských přízí. V oděvním průmyslu postupuje celosvětový vývoj směrem k automatizování konstrukční a modelářské práce na bázi výpočetní techniky. Musím zdůraznit, že využití těchto systémů je zatím v tuzemských podmínkách ojedinělé, podstatné rozšíření a využívání této vyšší mechanizace a automatizace z dovozu vyžaduje vytvořit z pozic ministerstva technickoorganizační předpoklady v rozhodujících podnicích, jako je OP Prostějov, Triola Praha a dalších.“ [21]. Opět jde zde o podniky textilního (potažmo oděvního) průmyslu.

Koláčný nakousl i problém byrokracie a nízkého podílu špičkových technologií: „Vysoké opotřebení základních prostředků a opožďování jejich technické úrovně za světovým standardem je dáno i nízkou účinností vědeckotechnického rozvoje. Ten je omezován řadou bariér. Při diskusi s pracujícími, vedoucími hospodářskými a politickými pracovníky i dalšími členy složek NF bylo poukazováno na nedostatek investičních prostředků, dlouhodobou orientaci našeho strojírenství na jinou strukturu než jsou stroje a zařízení pro lehký průmysl, ale také na mnohoznačný výklad předpisů pro financování technického rozvoje a zejména omezenou a roztříštěnou výzkumně vývojovou základnu. Přestože plánované přínosy realizačních výstupů technického rozvoje jsou většinou plněny, nezrychluje to nijak odstraňování technickoekonomického zaostávání našich technologií a výrobků. To jenom vysvětluje, že průměrný inovační řád je příliš nízký, než aby změnil postavení našich výrobků na světovém trhu. V loňském roce jsme ve výboru pro průmysl a stavebnictví projednávali, jak jsou plněny projektované parametry na investicích v resortu a jaké jsou záměry v investiční politice do konce této pětiletky. Podle expertizního hodnocení připravovaných centralizovaných a závazných staveb státního plánu je ve srovnání s úrovní ve vyspělých státech podíl pouhých 17 % špičkových technologií velmi nízký. Zbývající stavby budou přinášet jen nadprůměrnou produkci. Přitom je třeba si uvědomit, že po ukončení jejich výstavby budou názory na technologickou úroveň asi jiné než dnes.“ [22].

Zastaralý průmysl a otázka sociální
Dle J. Koláčného byl problémem téměř všech navštívených podniků - jak ukázala zjištění průzkumů - nedostatek pracovníků, zejména v dělnických profesích. Tento nedostatek byl již delší dobu řešen pomocí zahraničních pracovníků, středoškoláků i vysokoškoláků v rámci letní aktivity a v omezené míře též výpomocemi vlastních technicko-hospodářských pracovníků. Poslanec si všiml také vysoké fluktuace pracovníků, na niž se podílela celá řada faktorů, k nimž patřily neuspokojivé sociální podmínky na pracovišti, nedostatek bytů, konkurence jiných výdělkově výhodnějších míst a nepříznivý charakter výroby. Šlo převážně o těžkou ruční práci, vysokou směnnost, monotónnost a namáhavost práce: „Pro resort je charakteristická nadprůměrná zaměstnanost žen, které tvoří 56 % všech pracovníků proti průměru ČSR 46 %. Zejména právě ženy trpí prašností a vysokou hlučností četných pracovišť. Značné problémy jsou rovněž se získáváním dělníků v odpovídající kvalifikační skladbě. Tak např. v chemickém průmyslu je z celkového počtu dělníků jen 50 % vyučených v oboru, v dřevozpracujícím průmyslu jo to 41 %, v průmyslu papíru a celulózy 79 %. Velmi nepříznivý je stav v lehkém průmyslu, kde úbytek kvalifikované pracovní síly není kompenzován odpovídajícím způsobem. Situace byla v době našeho průzkumu obzvlášť tíživá ve Svitu Gottwaldov, Sázavanu ve Zruči, dále v podnicích polygrafického průmyslu, v národním podniku Interier a dalších.“ [23]. To ukazuje na to, že socialistické hospodaření nedokázalo všude odstranit zhoršené pracovní poměry na pracovišti dané technologií výroby, jedním z důvodů byla i zastaralost výroby (k tomu viz i 3. kapitola.).

Nešlo však jen o zastaralou výrobu, ale i nedostatečné vybavení pracovišť: „Na základě poznatků poslaneckého průzkumu lze konstatovat, že i když se v posledních letech situace v péči o pracující postupně zlepšuje, nemá tento trend dosud potřebnou dynamiku. Většinou jsme se setkávali s konkrétně zpracovanými sociálními programy, kterým však mnohde v plánech chybělo odpovídající finanční a hmotné zabezpečení. V některých organizacích jsme však zjistili špatnou situaci. Je tomu tak např. v n.p. Sázavan ve Zruči nad Sázavou, kde chybí odpovídající základní sociální vybavení pracovišť, stejně jako v dřevařské prvovýrobě i jinde. I u nově vybudovaného podniku, jako je např. Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí, jsme rovněž shledali nevyhovující pracovní prostředí. Z dalších zjištěných nedostatků sociálního vybavení šlo o neplnění hygienických norem a o rizikovou práci, která roste v zastaralých provozech s rostoucím objemem výroby. To poslanci viděli zejména na pracovišti foukačů a kuličů skla ve Sklotasu Teplice, nebo v mykárnách příze n.p. Texlenu i Tepny Náchod.“ [24].

Otázky sociální se dotýkalo samozřejmě i špatné a mnohokrát zde již zmiňované zásobování: „Při svém průzkumu poslanci museli konstatovat, že z řady již uvedených příčin se dosud ministerstvu průmyslu ne daří odstranit problém nedostatkovosti zboží na vnitřním trhu. Tato skutečnost vytváří nejen růst napětí mezi výrobou, obchodem a zákazníkem, ale především má nesmírně závažné dopady na celkovou spokojenost a myšlení obyvatelstva. Musíme však vidět, že vedle zabezpečování výrobní spotřeby domácích tržních fondů je resort významným výrobcem zboží na vývoz. Z diskuse i z příslušné dokumentace na podnicích vyplynulo, že rostoucí vývozní úkoly jsou naplňovány převážně objemově, často sortimentem s nízkou efektivností a většinou těmi výrobky, které jsou na domácím trhu nedostatkové. Vývozní produkce jednotlivých odvětví a oborů resortu je ve srovnání s vývojem v průmyslově vyspělých zemích charakterizována většinou nízkým stupněm zpracování, vysokou materiálovou, energetickou a pracovní náročností. To se v zahraniční směně projevuje dosahováním nižších cen ve srovnání se světovými cenami.“ [25]. To značí neschopnost hospodářství se přizpůsobit změnám na zahraničních trzích a tedy především subjektivní příčiny, které k této situaci vedly. Je to i známka zastaralosti. Vývoz byl nutný pro získání deviz na umoření dluhů v nesocialistickém zahraničí, na dovoz moderních technologií, nové lékařské přístroje atd.

Dle poslance Koláčného nepřekvapivě uvedené průzkumy postihovaly i dodavatelsko-odběratelskými vztahy mezi jednotlivými podniky, a to ještě podle názorů těchto podniků mělo plnění závazků vyplývajících z těchto vztahů stále zhoršující se tendenci. „Často bylo poukazováno i v této souvislosti na neprovázanost a nekomplexnost plánů, což se promítá právě v těchto vazbách. Ke zlepšení nepřispělo ani vydání vyhlášky č. 48/80 Sb. o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu. Zásadní rozpory mezi zdroji a potřebami se projevují podle názorů vedoucích pracovníků navštívených organizací v řadě jevů. V rozhovorech s nimi bylo často uváděno, že nepříznivý dopad na plnění plánu má především vybilancování kapacit bez jakýchkoliv rezerv. Dále se zde projevují neoperativnost a zdlouhavost v uvolňování devizového krytí a neschopnost řešit zásadní rozpory především ve vztahu k podnikům strojírenských resortů. Velmi často byla zdůrazňována nedostatečná koordinace ze strany průřezových ústředních orgánů. Především se jedná o případy ve vztahu k vývozu, kdy dochází k preferenci exportu za každou cenu.“ [26].

Na 9. schůzi ČNR ze dne 11. dubna 1988 si k otázce sociální přisadil i komunistický poslanec a pozdější ministr vnitra ČSSR a polistopadový vězeň František Kincl: „Do dnešního dne například nebyl naplněn požadavek krajských orgánů k předložení rozvoje spotřebního průmyslu v Severomoravském kraji, kde toto uskupení je druhé nejsilnější. Rozvoj těchto odvětví byl v kraji celá léta podceňován, a proto je po ministerstvu průmyslu požadován diferencovaný přístup pomoci nejzaostalejším podnikům, které svým vysokým stupněm vyhospodaření, ze 60 - 70 %, nízkou úrovní pracovních i sociálních podmínek, například Tonak Nový Jičín, Karnola Krnov a další, nevytváří potřebnou základnu pro efektivní rozvoj výroby.“ [27]. Tonak je dodnes výrobcem pokrývek hlavy (třeba klobouky) a Karnola byla (a už není) textilní továrnou.

Řeč poslankyně Hany Lagové
Na závěr uvedeme řeč komunistické poslankyně a předsedkyně Ústředního výboru Českého svazu žen Hany Lagové. Stojí za to z ní odcitovat větší část. Mimochodem je zde vidět, že některé skupiny zaměstnanců (a i obyvatel) mohly být postiženy zastaralostí průmyslu a z ní plynoucích sociálních problémů relativně více než druhé: „Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dnešní schůze České národní rady se zabývá odvětvími průmyslu ČSR, která mají podstatnou úlohu v rozvoji národního hospodářství. Svědčí o tom celá řada faktorů uvedených ve zprávě - od podílu jednotlivých odvětví na tvorbě národního důchodu až po aktivní přínos do platební bilance státu. Projednáváme vážnou situaci v odvětvích, která více naší společnosti dávala, než dostávala ke svému nezbytnému rozvoji. Výrobně technická základna natolik zastarala, že stupeň opotřebení v posledních letech neustále roste a dále se vyrábí na zcela odepsaných strojích. Závažnost situace v jednotlivých odvětvích, ale především v textilním, oděvním a kožedělném průmyslu, vyvrcholila na počátku 8. pětiletky. V podnicích textilního, oděvního a kožedělného průmyslu pracuje téměř 70 % žen, je zde mimořádně vysoká intenzita a monotónnost práce, přitom vysoká směnnost. Zcela bez přehánění lze říci, že z hlediska nepříznivých pracovních podmínek situace v tomto odvětví nemá prakticky srovnání. Potvrdila se oprávněnost kritických připomínek pracujících, tlumočených odborovými svazy, že donekonečna nelze jenom z odvětví chtít více a kvalitní výroby, ale současně, že je nezbytné řešit základní podmínky pro plynulou práci a důsledně zajišťovat další nutnou modernizaci výrobní základny. Odboroví funkcionáři a odpovědní hospodářští pracovníci byli a jsou pod palbou oprávněných připomínek i otázek pracujících. Setkávali jsme se s takovými otázkami: podle jakých pravidel se rozepisují úkoly téměř o 100 % vyšší v horšících se podmínkách, proč máme vyrábět to, co bychom si sami nechtěli koupit. Vyčítali, že o problémech se jen mluví, výsledkem jsou většinou jen sliby. Nelze však pracujícím vyčítat, že vždy nevidí problémy objektivně v potřebných širších souvislostech a nedokáží rozpoznat skutečné příčiny. Pokud totiž bylo možno ještě čerpat z rezerv podniků a úkoly plánu se koncem hospodářského roku dařilo splnit, nakonec se při hodnocení úspěšnosti roku argumentovalo převážně objemovými ukazateli. Zastaralé strojní vybavení, pomalé zavádění modernější techniky, vážné nedostatky v odběratelsko-dodavatelských vztazích, v řízení vyššími hospodářskými orgány, včetně v některých případech stanovení nereálných plánů - to vytvářelo mezi pracujícími dojem, že v podnicích se dělá vše pro zajištění plánu, ale do potíží je přivádějí mimopodnikové vlivy. A odpovědní hospodářští pracovníci mnohdy na připomínky pracujících odpovídali argumenty charakteristickými pro extenzívní způsob hospodaření. Není divu, že pak mnozí odboroví funkcionáři přejímají argumenty a zdůvodňování hospodářských pracovníků.“ [28]. Zdá se, že pracující zde nepochopili, že výroba nepotřebných věcí a z ní plynoucí ztráta na ně vynaložených výrobních faktorů je druhá strana mince zvané jistoty práce.

V podobném duchu by se dalo v pročítání 9. schůze ČNR dále pokračovat, ale to již bude muset udělat hloubavější čtenář sám. Z této kapitoly je celkem patrné, že průmysl zastarávala, což mělo negativní dopad i na otázku sociální. Nějaký vliv to muselo mít i na vývoj privatizace a na (ne)konkurenceschopnost českého průmyslu v potýkání se zahraniční konkurencí po roce 1989.

[11] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Zpravodaj poslanec Jan Koláčný, list s009003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[12] Huerta de Soto, s. 14 a 7.
[13] Ibid, s. 3-4.
[14] Srovnej s Ibid, s. 9, kde se rozebírá dynamika (svobodného) podnikatelského procesu.
[15] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Zpravodaj poslanec Jan Koláčný, list s009003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[16] Ibid.
[17] Průcha, s. 723.
[18] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Zpravodaj poslanec Jan Koláčný, list s009003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009003.htm.
[19] Ibid.
[20] Ibid.
[21] Ibid.
[22] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Zpravodaj poslanec Jan Koláčný, list s009004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm. NF = zřejmě znamená Národní frontu.
[23] Ibid. V obou případech šlo o bývalé baťovské obuvní továrny. Sázavan Product, s. r. o. vyrábí speciání obuv dodnes – viz (přístup X/2013): http://www.sazavan.cz/main/obuv.php.
[24] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Zpravodaj poslanec Jan Koláčný, list s009004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm. Pozornost je zde věnována i znečišťování životního prostředí.
[25] Ibid.
[26] Ibid.
[27] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Poslanec František Kincl, list s009005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009005.htm. Kincl si ovšem myslel, že důvody chyb jsou ve strategickém řízení, a to nejen ze strany ministerstva průmyslu, dále měly být dány podceněním významu tohoto resortu. K Františku Kinclovi viz česká wikipedie, heslo „František Kincl“.
[28] Stenoprotokoly 9. schůze České národní rady: Pondělí 11. dubna 1988, Poslankyně Hana Lagová, list s009004 a list s009005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009004.htm a http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/009schuz/s009005.htm. K Haně Lagové viz česká wikipedie, heslo „Hana Lagová“.