Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Přetíženost soudů

Předseda Najvyšího soudu ČSR Josef Marek také referoval o přetíženosti soudů: „Vzhledem k současnému vysokému zatížení soudů na občanskoprávním úseku jsou zvažovány některé legislativní náměty s cílem rychleji, účinněji, s menšími společenskými náklady a bez oslabení potřebných záruk práv občanů, řešit nezaplacení jízdného s přirážkou za tzv. černé jízdy, neplacení úhrady za byt, platby za pronájem televizorů aj. negativní jevy, jejichž přisouzení a vymáhání je stálé přenášeno na soudy.“ [1].

V předchozí kapitole věnované Praze jsme psali o motivaci pojištěnců zdravotního pojištění. Ti vidí svůj příspěvek jako částku na výplatní pásce, na kterou si stejně nemůžou nikdy sáhnout anebo v horším případě tyto peníze nevidí nikdy. To u nich vyvolává předvídatelné chování, kdy jsou lidé racionálně motivováni ze svého paušálního příspěvku dostat co nejvyšší množství péče. A to bez ohledu na její efektivnost. I když přečerpají výši svého odvodu, nijak nepociťují vyšší náklady na svoji léčbu, které se přenášejí do systému. To se dá zobecnit na vše: všude tam, kde je odděleno placení za statky od jejich spotřebování, a kde jsou dané statky nabídnuty jakoby zdarma (to platí i pro částečné oddělení těchto plateb, protože někdy je nutné platit určité soudní výlohy), dochází k nadměrné poptávce po těchto statcích a jejich nadměrné spotřebě. To platí i pro služby soudců. Výsledkem bude jejich přetěžování a zavalení prací a nároky na další zdroje, zdlouhavá soudní jednání a nízká kvalita. Ta bude podtržena tím, že ti, co se na soudce obrací, nejsou jejich zákazníky. Odměny těchto soudců jsou plně odděleny od rozhodnutí jejich zákazníků. Tím pádem je z motivačního hlediska pro každého soudce přání zákazníka až druhořadé.

Komunista J. Mečl k tomu uvedl, že: „Při hodnocení stavu zákonnosti se nelze nezmínit o počtu sporů v občanském soudním řízení, který neustále roste. Za tohoto stavu, mám na mysli zejména personální vybavení a technické prostředky, kterými soudy disponují, se často soudní řízení protahuje, a to není bez vlivu na kvalitu rozhodování. Projevují se potíže se zabezpečováním potřebných počtů justičních pracovníků v některých krajích. Je třeba se zabývat i otázkami mzdové politiky a vytvářet lepší podmínky pro výkon soudní a notářské pravomoci. Tyto potíže, mám na mysli zejména některé fluktuační jevy, jsou patrné již při hlubším zkoumání žádostí o zproštění soudcovské funkce, které Česká národní rada projednává. Připravované usnesení ke zprávě Nejvyššího soudu ČSR připomíná, že usnesení 7. schůze České národní rady ke stavu socialistické zákonnosti si zachovává platnost ve všech bodech a bude zapotřebí obě tato usnesení chápat jako celek. Přestože jsou dva roky od přijetí tohoto usnesení ke zprávě generálního prokurátora o stavu socialistické zákonnosti poměrně krátká doba pro ovlivnění tak složitého společenského jevu - jakým je kriminalita - mohl být boj s trestnou účinností úspěšnější, kdyby se některá opatření neodkládala a nerealizovala příliš pomalu. To platí i pro vytváření celkově lepších podmínek pro práci justice i na úseku občanskoprávním.“ [2]. Zase jsme u požadavku na další rozpočtové zdroje, a to za situace, kdy je rozpočet krajně napnutý. Jak však určit, zda jsou právě tyto potřeby prioritnější než školství, zdravotnictví, sociální péče, průmysl, zásobování atp. A nestačilo by místo toho jen nevodit až tak moc občany za ručičku?

Šikana občanů

Poslanec Květoslav Pazderník dokládá, že i při řešení stížností nebyli občané někdy považováni za zákazníky: " V této souvislosti výbor vyslovil podporu přípravě zákonné úpravy o vyřizování stížností, oznámení a námětů pracujících, poněvadž dosavadní regulace této problematiky vyhláškou č.150/1958 je nedostatečné a v praxi vede k řadě nepřípustných byrokratických šikan, průtahů, necitlivého rozhodování a v konečném efektu k posilování pocitu frustrace a společenské pasivity mnohých našich lidí i příslušníků mladé generace." [3].

Kozel zahradníkem

Na závěr je nutné uvést citaci zmíněného generálního prokurátora ČSR Jaroslava Krupauera, ten ve svém projevu na 16. schůzi tvrdil, že výrazem socialistického humanismu nejsou ohledy na protispolečenské a kriminální živly, ale všiml si i hospodářské kriminality a rozkrádání socialistického hospodářství, může nám tedy posloužit jako další svědek: „Značná pozornost zde oprávněně byla věnována ochraně socialistické ekonomiky. I poznatkům prokuratury odpovídá zjištění, že v řadě organizací vedoucí pracovníci nepřistoupili důsledně k zabezpečování úkolů stanovených k odstranění negativních jevů, že přetrvává nízká účinnost vnitřního kontrolního systému a v organizacích se neprosadila nesmiřitelnost s projevy protispolečenského jednání. Tento stav je jednou z hlavních příčin, že dnes už téměř polovina stíhaných pachatelů je motivována zištností, snahou o neoprávněné obohacování. Spotřebitelný přístup, který povyšuje hmotný majetek na základní smysl života, vede k obohacování bez všech zábran. Za této situace pokládám za úspěch, že se u nás nevytvořila ani stínová ekonomika ani organizovaná zločinnost typu mafie.“ [4]. Jak jsme viděli z předchozích příspěvků tak, stínová ekonomika byla v té době běžnou realitou a měla i rysy organozované kriminality (pan prokurátor zaspal anebo jen přišel později na schůzi?). Na druhou stranu je potřeba říci, že prokurátor Krupauer měl jistý přehled o rozkrádání socialistického hospodářství. Byl na tuto oblast odborníkem, a to v podstatě z obou dvou stran, za prvé jako prokurátor a za druhé jako člen de facto organizované mafie, i když možná ne úplně srozuměný s tímto počínáním: „…Krupauer kryl i prorežimní zloděje, jako například někdejšího šéfa mladoboleslavské Škodovky Miloslava Zapadla. Ten za směšnou cenu prodával ministrům a dalším vysokým funkcionářům testovací vozy. Ústřední kontrolní komise dostala seznam několika desítek lidí, které měla zakázáno vyslýchat jako svědky. Prokurátor povolil vyšetřování až v okamžiku, kdy byla korupce ve Škodovce promlčena a nebylo už možné někoho zavřít.“ [5].

Jiný zdroj z roku 1993 na toto téma uvádí, že: „Žaloba v případě causy Zapadlo (bývalý ředitel mladoboleslavské Škody) byla zamítnuta z toho důvodu, že JUDr. Krupauer jednal na přímý příkaz tehdejšího generálního prokurátora Československé socialistické republiky, který už dnes nežije. Tento přímý nadřízený JUDr. Krupauera nařídil propustit soudruha Zapadla z vazby a nedovolil vyslýchat některé účastníky. JUDr. Krupauer, který původně trestní stíhání zahájil, od něj na tento pokyn upustil.

Připomínáme mladším čtenářům, že mladoboleslavský skandál před více než deseti lety spočíval v tom, že ředitel automobilky dával svým nomenklaturním kamarádům auta za symbolickou cenu, údajně jakoby na testovací jízdy. Ve věci bylo namočeno mnoho ředitelů velkých národních podniků a řada vysokých prominentů tehdejšího režimu. Podle tehdy platného zákona o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví nebyl nikdo souzen. Všichni spolupachatelé zůstali na svobodě, jen byli "uklizeni" z očí veřejnosti - většinou vykopnuti výš, jak se tehdy říkalo. V době, kdy skandál utichl a veřejnost žila v domnění, že všichni jsou už v base, začaly prosakovat tu a tam zprávy, že ten či onen dostal vysoké státní vyznamenání ...“. Jak je z tohoto zdroje patrné, tak socialistický humanista Krupauer rád protahoval (údajné) trestné případy disidentů [6]. Skutečně tu nebyla žádná mafie? Byla a sahala až do nejvyšších pater vedení státu.

Pro příklad jak žili někteří příslušníci rudé šlechty příklad z prostředí Vsetína. Zde se postavila za státní peníze asfaltová cesta k chatě tajemníka OV KSČ pro zemědělství. Dále vedoucí tajemník OV KSČ Ing. Lubomír Pastucha nebyl žádný troškař: „Poté, co si nechal vybudovat stylovou pracovnu v budově ONV, nechal roku 1988 zvýšit budovu OV KSČ o páté poschodí, které si vyhradil jako svou rezidenci.“ [7]. Chudák asi si ji dlouho neužil. Roku 1987 místopředseda ONV J. Toman v prodejně na Sychrově s bohorovným klidem vzal drahé cigarety a čokoládu, které nehodlal zaplatit. To už však bylo moc a byl proto odvolán [8]. Bylo to moc ve smyslu, že to bylo příliš na očích, naopak třeba rezidence v budově OV KSČ (hodnotově naprosto nesouměřitelná s cigaretami a čokoládou) nebyla tolik na očicích.

Dějiny Prahy II. z nakladatelství Paseka uvádí, že komunální podniky prošly během své existence (tj. za socialismu) mnohými administrativními změnami, reorganizacemi a měnil se způsob jejich řízení. Tyto přeměny měly být prý neseny snahou zbavit se malé výkonnosti, těžkopádnosti a neshopnosti reagovat na rostoucí požadavky a potřeby občanů [9]. Slovo prý není moc na místě, protože jak již víme, tak nemožnost ekonomické kalkulace, neexistence cennového systému založeného na vzácnosti a neexistence podnikání, vedla k tomu, že nebylo možné řádné uspokojení naléhavých potřeb občanů. Dále docházelo k problému výpadku jediného muže. Tyto skutečnosti nutily vedoucí činitele hospodářského a politického života hledat změny, pro něž byla typická snaha o zlepšení organizace práce a řízení. Tyto změny ovšem problém vyřešit nemohly, a tak se dělaly další a další podobné nic neřešící změny. Avšak dle zmíněné knihy:„Změny však měly ještě podtext: bylo třeba předat výnosnější „trafiky“ do rukou již nepotřebných nebo nadbytečných funkcionářů „shora“, zajistit jim tak alespoň slušný příjem, kdž už ne „společenské postavení“ komunistického bose.“ [10]. Bylo třeba je uplatit, aby je náhodou nenapadlo zrovna vládnoucí kliku a bose svrhnout. I to je korupce.

[1] Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Středa 1. listopadu 1989, Předseda Nejvyššího soudu ČSR Josef Marek, list s016022, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016022.htm.
[2] Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Středa 1. listopadu 1989, Poslanec Josef Mečl, list s016023, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016023.htm.
[3] Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Středa 1. listopadu 1989, Poslanec Květoslav Pazderník, list s016024, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016024.htm. V této souvislosti je zajímavé, že socialistický poslanec Jaroslav Šafařík přednesl návrh, že státnímu orgánu by mělo být zakázáno činit vůči občanovi cokoliv, k čemu není zákonem výslovně zmocněn a občanovi by mělo být naopak dovoleno vše, co mu zákon, případně socialistická morálka, výslovně nezakazuje – viz Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Středa 1. listopadu 1989, Poslanec Jaroslav Šafařík, list s016024, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016024.htm). Otázkou je, co to byla socialistická morálka?
[4] Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Středa 1. listopadu 1989, Generální prokurátor ČSR Jaroslav Krupauer, list s016026, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016026.htm.
[5] Dubnová.
[6] Studničná.
[7] Baletka, s. 226. OV KSČ = Okresní výbor KSČ, ONV = Okresní národní výbor. Jde o tu samou instituci.
[8] Ibid.
[9] Bělina, s. 465.
[10] Ibid. Již dříve soudruh Stalin vyvinul jinou metodu, jak naložit s nepotřebnými nebo nadbytečných komunistickými funkcionáři, stačilo je prostě jenom zastřelit. V námi zkoumané době už však byli komunisté poněkud změkčilí, a tak je ani láce Stalinova řešení neoslovila.