Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ministr financí ČSR o stavu intenzifikace
Ministr financí České socialistické ekonomiky ČSR, ekonom, komunista a porevoluční pracovník v bankovnictví Jiří Nikodým se zamýšlel nad stavem hospodářství na 6. schůzí ČNR ze dne 30. června 1987 [1]. Zmínil se i o dopadech na rozpočet. Dle něj bylo nutné: „... si zcela objektivně přiznat, že v prvém roce 8. pětiletky jsme nezvládli všechny ekonomické záměry. Největší problémy máme i nadále v oblasti intenzifikace hospodářského procesu. Nerovnoměrnost výroby, odchylky od plánovaných směrů užití finální produkce v čase a sortimentu, vyšší materiálová náročnost, než předpokládal plán, to vše prohloubilo problémy v odběratelsko-dodavatelských vztazích. Zvýšil se počet podniků, které se nevyrovnaly s uloženými povinnostmi. Část produkce zůstala umrtvena v zásobách, jejichž objem se nepodařilo v potřebném rozsahu snížit.“ [2]. Komunistický poslanec Miroslav Mrázek uvedl na stejné schůzi, že vlastní příjmy státního rozpočtu České socialistické republiky za rok 1986 zůstaly nesplněny v objemu 3,31 miliard Kčs. Nebyly splněny především odvody státních hospodářských organizací, které dokonce absolutně poklesly ve srovnání s rokem 1985. Tuto skutečnost výrazně negativně ovlivnily hospodářské organizace ministerstva průmyslu České socialistické republiky [3].

Dle ministra Nikodýma přetrvávala místo intenzifikace extenzifikace, která měla dopad na stav rozpočtu (ten nakonec skončil jako vyrovnaný): „Přetrvávající převaha extenzivních tendencí vývoje ekonomiky, podcenění a nerespektování nové kvality rozvoje národního hospodářství se ve velmi konkrétní podobě odrazilo ve státním finančním hospodaření, a to zejména při zajišťování vlastních příjmů státního rozpočtu. V souhrnu za celý rok jejich tvorba představovala skoro 71 miliard korun, byla však nižší o 3,3 miliardy korun, než uvažoval státní rozpočet. Výdaje činily 152,7 miliardy korun a byly překročeny o 2,2 miliardy korun. Hlavní příčinou byl růst dotací na finančně-ekonomické nástroje v zahraničním obchodě, kde dlouhodobá tendence zvyšování nároků na státní rozpočet je projevem nízké efektivnosti našeho vývozu. Přes nenaplnění plánované tvorby vlastních zdrojů a překročení výdajů přicházíme - a to je třeba zdůraznit - v návrhu státního závěrečného účtu za rok 1986 s vyrovnaným hospodařením. Rozpočtová rovnováha byla zajištěna až v rámci celé rozpočtové soustavy Československé socialistické republiky [dotace z federálního rozpočtu musela být zvýšena, pozn. autora], třebaže po celý rok jsme usilovali zpřísněním podmínek rozpočtového hospodaření a následně provedeným náročným finančním zúčtováním nevyrovnanost příjmů a výdajů zmírnit.“ [4].

Objektivizace
„V minulém roce, jak jsem již uvedl, se největší odchylky v plnění plánovaných úkolů intenzifikace soustřeďovaly do organizací resortu ministerstva průmyslu. V zájmu objektivity a spravedlivého posouzení věcí musíme však dodat, že byly poznamenány změněnými podmínkami, zejména cenovými. Vláda ČSR tento stav posoudila a souhlasila s částečnou objektivizací výsledků hospodaření za minulý rok. Současně uložila zpracovat oborové programy obnovy dynamiky a efektivnosti.“ [5]. Je zřejmé, že i arbitrární cenová struktura hrála svoji roli, na druhou stranu nikdo v té době nemohl tušit, jaké jsou ty správné ceny. Objektivizace je důležitým pojmem centrálně plánovacího new speeku. Spočívala v tom, že se plány a požadavky přizpůsobily realitě. Vyrobilo-li se místo 100 kusů nějakého produktu jen 90, tak se plán a požadavky upravily na těchto 90 kusů. Zpětně byl pak plán nebo požadavek jakoby splněn na 100 %. Názorně to přibližuje lidovecký poslanec Jaroslav Samek: „Vláda České socialistické republiky objektivizovala v lednu tohoto roku resortu ministerstva průmyslu plán roku 1986, jistě z určitých objektivních důvodů. V podstatě odsouhlasila výsledky, jichž bylo dosaženo, protože v lednu letošního roku se již úkoly roku 1986 plnit nedaly. Podotýkám, že vláda České socialistické republiky tím na sebe vzala odpovědnost za příčiny.“ [6].

Důsledky jaké to mělo pro motivace státních podniků, precizně uvedl M. Mrázek. Dle něj neplnění odvodů státních hospodářských organizací vedlo k následujícímu: „Konečným výsledkem byla objektivizace hospodářských výsledků loňského roku, provedená zpětně po ukončení roku a zohledňující mimo jiné i vlivy, které vláda a její příslušné orgány do plánu svými rozhodnutími vědomě založily. Tato objektivizace znamenala mimo jiné snížení plánované tvorby zisku zhruba o 3 miliardy korun, pochopitelné s dopadem na státní rozpočet. Celý postup, podle našeho názoru, nepřispěl k podpoře autority státního plánu a zákona o státním rozpočtu. Při projednávání stavu mnohokrát odeznělo, že takováto objektivizace upevňuje ve vědomí moha lidí společensky velmi nebezpečný názor, že když se úkoly plánu nesplní, tak se plán prostě upraví a znovu to vyjde.“ [7]. Díky dotacím a klientelismu se objektivizující firmy mohly bez problému udržet na „trhu“, jiné firmy byly k objektivizaci přinuceny diskoordinacemi v dodávkách komplementárních výrobních statků, cenami, které neodrážely vzácnost, direktivním zasahováním, selháním jediného muže, snahou udržovat jistoty či rozkrádáním socialistického (to patří zároveň všem a nikomu) vlastnictví. Přičemž vše se propojovalo a proplétalo. Například někde kradli jen proto, aby se vyrovnali s diskoorinacemi.

Jakou formu mělo dosahování hospodářského růstu, odhaluje pokračování Nikodýmovi řeči: „Některé příčiny naznačovaly už výsledky roku 1985. Po období využívání lehce mobilizovatelných rezerv a inovací nižšího řádu nebyla výrobní sféra dostatečně připravena na kvalitativně vyšší úroveň úkolů. Nebyla s to zvládnout požadavky na objektivně danou technicko-ekonomickou úroveň produkce. V technice samotné, ve výstupech technického rozvoje, v kvalitním řízení materiálových toků, ve vyjasňování výrobních programů se však nedokázala plně orientovat na naše náročnější programové záměry. Zákonitým důsledkem těchto přístupů je nedostatečná úroveň inovace výroby, pomalý růst její kvality, slabé zhodnocování dodávek pro vnitřní obchod a pokles efektivnosti vývozu, zejména do nesocialistických zemí. Ekonomické přínosy nových kapacit zaostávají za plánem. Neplníme projektované parametry. Mnohé z nových kapacit v resortu ministerstva průmyslu vykazují ztráty.“ [8]. Extenzifikace tedy nahrazovala intenzifikaci. Důsledky extenzifikace jsme již dříve popsali, nyní jen ve stručnosti zopakujeme, že možnost zvýšit hospodářský výstup jen pomocí extenzivních forem je omezená. Můžete zavést směny navíc, vyžadovat přesčasy a používat stroje, nástroje a jiné zařízení déle a více, to však vede k jejich většímu opotřebení, a tím i ke zvyšování nároků na obnovovací investice, které mají za cíl udržet stávající zvýšený rozsah výroby. To demonstrujeme za chvíli. Prvně je nutné uvést, že režim i nadále něco investoval (k investicím blíže viz zejména podkapitola 9.8, protože samotný ministr uvedl na stejné schůzi, že do rozvoje vědy a techniky na neinvestičních výdajích vložili 4,2 mld. Kčs, z toho na přímých dotacích ze státního rozpočtu téměř 2 mld. Kčs. Ovšem ne všechny plánované prostředky byly využity a část z nich se promítla do růstu zůstatků na fondech technického rozvoje organizací [9]. V dnešních cenách (krát 5.25 od roku 1989 do roku 2012) šlo tedy asi o 22 miliardy korun.

Investice na vědu a výzkum byly zvráceny díky diskoordinacím, které podvazovaly vlastní vědu a výzkum a jejich zavádění do výroby (což se projevilo i nemožností všechny peníze na vědu a výzkum vyčerpat), dále docházelo k vynakládání investic na jiné oblasti. Další část přišla vniveč, když byly investice vynaloženy na projekty, jejichž produkty nenašly uplatnění na trhu, což vzniklo kvůli nemožnosti ekonomické kalkulace, protože ceny neodrážely vzácnost výrobních faktorů a spotřebních statků, protože neexistovalo soukromé vlastnictví výrobních faktorů a podnikatelé, kteří by prováděli ekonomickou kalkulaci a odhadovali budoucí poptávku spotřebitelů, riskujíce svůj anebo svěřený majetek, a kteří by byli nuceni obstát na trhu. Dále mělo vliv selhání jediného muže a udržování tzv. jistot. Čili část výdajů na vědu a výzkum a jejich realizaci byla zvrácena a jejich přínos byl velmi malý, je pak jen logické, že takový hospodářský režim potřebuje investovat více jak režim s výraznějším podílem soukromého vlastnictví výrobních faktorů. Potřebuje investovat více tak, aby se s větší pravděpodobností (a to ještě možná) trefil, to znamená nutnost více se vzdát současné spotřeby a utáhnout si opasky, což jde proti jistotám. A pokud se tak nestane, tak se ocitne na cestě k hospodářskému zaostávání. Diskoordinaci, selhání jediného muže a důsledky neexistence cen neodrážejících vzácnost (nemožnost ekonomické kalkulace), podnikatelů a soukromého vlastnictví si nyní ukážeme na konkrétních příkladech z 6. schůze ČNR.

Neplánované zásoby
Důsledkem investic vynaložených na projekty, jejichž produkty nenašly uplatnění na trhu anebo nereagovaly správně na změnu poptávky po dříve žádaných produktech je růst zásob a platební neschopnost podniků: „Vývoj zásob u rozhodujících resortů řízených českou vládou je velice nepříznivý. Resort průmyslu vykazuje 3,9 mld Kčs v zásobách nad plán, z toho zhruba polovinu v hotových výrobcích, ministerstvo stavebnictví 800 mil. Kčs zásob nad plán, ale ministerstvo obchodu má stavy zásob zhruba 2,5 mld Kčs pod plánovanou úrovní. Roste platební neschopnost hospodářských organizací, která ke konci května představovala částku řádově 6 mld Kčs. Z uvedených skutečností je zřejmé, že nástup do celé pětiletky není takový, jak jsme si slibovali a jak jsme také předpokládali na jejím počátku. Dnes máme 1,5 roku za sebou a, i když jsou více než dvě třetiny celé pětiletky před námi, existující manko zvyšuje výrazně nároky na naši práci pro celé zbývající období 8. pětiletky...Jedna z prvých otázek je, proč např. jsme včas nepočítali s některými vlivy, které byly nakonec objektivizovány. Je to širší otázka než otázka roku 1986 a souvisí bezprostředně s kvalitou a autoritou státního plánu i státního rozpočtu, na jejímž posílení na všech úrovních se chceme jako poslanci vždy aktivně podílet.“ [10]. V dnešních cenách (krát 5.25 od roku 1989 do roku 2012) bylo zásob u průmyslu nad plán asi za 20.5 miliardy a platební neschopnost činila 31.5 miliardy korun. Tato platební neschopnost pak po revoluci táhla některé z podniků ke dnu. Na asi 13 miliard vyšel stav zásob pod plánovanou úrovní u ministerstva obchodu. Je jasné, že za situace, kdy je množství výrobních faktorů omezeno, a tyto faktory jsou vzácné, znamená jejich vynaložení na produkty, které nikdo nechce, ztrátu bohatství společnosti, protože s těmito faktory nemohou být vyrobeny žádané produkty, které budou krýt palčivější potřeby spotřebitelů. Zopakujme, že k takovým situacím dochází i na svobodném trhu, rozdíl však je, že zde podnikatelé a kapitalisté, kteří jim půjčili své uspořené prostředky jednají na vlastní triko (soukromý majetek včetně výrobních faktorů), dále tito mohou využít cen (a jejich změn) odrážejících vzácnost a mohou tedy provádět ekonomickou kalkulaci, dále zde vývoj trhu směřuje výrobní faktory skrze ztráty a zisk k těm podnikatelům a kapitalistům, kteří nejlépe a s co nejnižšími náklady uspokojují přání spotřebitelů a navíc je podnikatelů a kapitalistů mnoho a mohou tedy lépe využívat subjektivní, praktické, rozptýlené a obtížně sdělitelné informace a znalosti a mohou je i lépe objevovat a vytvářet. Tento systém funguje pak hladším způsobem, než socialistické hospodářství (veřejné vlastnictví výrobních faktorů).

Na platební neschopnost, přílišnou materiálovou náročnost a zásoby upozornil na stejné schůzi i lidovecký poslanec J. Samek: „Nezajištění upravených vlastních výkonů, nepříznivý vývoj ostatních nákladů zejména finančních, i neplnění plánované úrovně zisku ze zahraničního obchodu v ministerstvu průmyslu ČSR jsou příčinami výpadku plánované tvorby zisku ve výši 3,7 miliardy korun, to je 17,2 % ročního úkolu. Neplnění tohoto ukazatele je způsobeno překročením plánované úrovně nákladovosti, zejména materiálové. Plánovaný objem zásob byl překročen o 2,5 %. Negativní dopad tohoto překračování zvyšuje nepříznivá struktura zásob. I stanovisko Státní banky Československé, hlavního ústavu pro ČSR dokládá, že v průběhu roku 1986 nadplánované stavy zásob dosahovaly výrazně vyšších hodnot. Jejich vlivem vznikala velká platební neschopnost, která se řetězově přenášela i na organizace, které plánované stavy dodržovaly.  Pozdní úhrady faktur tak byly hlavní příčinou vysokého objemu neproduktivních nákladů, zejména pokut a penále, jejichž rozsah přesáhl v roce 1986 300 miliónů korun. Připočteme-li k tomu další vícenáklady, spojené s vysokými nadplánovanými stavy zásob, je zřejmé, že neplánované hromadění zásob má pro podniky tvrdé ekonomické důsledky. Ani vývoj v letošním roce nenaznačuje, že by došlo k zásadnímu obratu. V prvním čtvrtletí vzrostly zásoby resortu o 1,3 miliardy korun, což je o 354 milionů korun větší nárůst, než byl v prvním čtvrtletí minulého roku. Rovněž platební neschopnost se udržuje na vysoké úrovni. K překračování plánovaných stavů dochází zejména v kategorii materiálových zásob a hotových výrobků. Příčiny jsou převážné v nerovnoměrných dodávkách z tuzemska i ze zahraničí. Podstatná část dodávek je realizována uvnitř resortu, tedy mezi organizacemi ministerstva průmyslu.“  [11].

Kritický komunista M. Mrázek pokračoval ve své řeči ještě dále a uvedl i konkrétní příklad zvrácené investice: „Na příkladech řady investičních akcí bych mohl dokumentovat, jak přes dosavadní způsob podrobného a adresného určování, sledování a vyhodnocování jednotlivých akcí z centra nedosahujeme především toho nejdůležitějšího, a sice aby investiční proces byl plánovitým vyústěním vědeckotechnického rozvoje a zabezpečoval plnění vytyčených cílů ekonomického a sociálního rozvoje. Povedou se nám i akce, se kterými si nakonec nikdo neví rady. Příkladem může být např. výstavba mlékárny v České Lípě, ale mohl bych jmenovat řadu dalších staveb. Dnes jsme v situaci, že jako objektivizační vliv při posuzování výsledků nejen loňského, ale i letošního roku, uznala vláda ČSR faktický dopad nesprávně založených dlouhodobých investičních akcí. Je to rozhodnuto a nic jiného se asi nedalo dělat. Ale nás by zajímalo, kde je záruka toho, že se situace nebude opakovat. Řeknu konkrétně, z čeho naše obavy pramení. Dodnes nemají resorty jasno ve strukturálních změnách výroby pro další období, především pak v takových změnách našich výrob, které by s využitím domácí surovinové základny zabezpečovaly růst produktivity práce, úspory pracovních sil, efektivnost a dynamiku zahraničně obchodní směny a uspokojování vnitřního trhu. Týká se to samozřejmě celé 8. pětiletky.“ [12].

Tentýž konstatoval, že sice na zabezpečení životní úrovně obyvatelstva ze státního rozpočtu a z rozpočtu národních výborů vydalo v roce 1986 opět více prostředků než v předchozích letech. To bylo dle něj základní a pozitivní konstatování dokládající prioritu, kterou naše společnost úkolům v dané oblasti přikládala. I přes problémy v tvorbě finančních zdrojů byly zabezpečeny prostředky na rozhodující plánované záměry, ale: „I tady bychom se však měli podívat na výsledky důsledněji z hlediska plnění věcných cílů. Stále zaznívá na jednáních výborů České národní rady oprávněná kritika například k úrovni a zabezpečení placených služeb pro obyvatelstvo. Ekonomické ukazatele zde hovoří o dobrém plnění úkolů, ale je nezbytné vidět, že nejsou spolehlivým odrazem věcného plnění a již vůbec ne odrazem spokojenosti obyvatel se službami.“ [13]. S plněním plánu tedy pozor, v některých případech to nic extra pozitivního neznamená a dokonce ani plnění potřeb spotřebitelů (a ani vládců). Toho jsou si vědomi i V. Průcha a kolektiv, kteří již pro dobu 6. pětiletky (roky 1976 až 1980) uvádí prohlubování nerovnováhy i ve vnitřní ekonomice: „V obchodě a službách přibývaly položky s nekrytou poptávkou.“ [14].

[1] Blíže k Jiřímu Nikodýmu česká wikipedie, heslo „Jiří Nikodým“.
[2] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Ministr financí ČSR Jiří Nikodým, list s006001, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006001.htm.
[3] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006003.htm.
[4] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Ministr financí ČSR Jiří Nikodým, list s006002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006002.htm.
[5] Ibid.
[6] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslanec Jaroslav Samek, list s006005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006005.htm.
[7] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006003.htm.
[8] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Ministr financí ČSR Jiří Nikodým, list s006002, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006002.htm.
[9] Ibid.
[10] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006003, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006003.htm.
[11] Stenoprotokoly 6. schůze České národní rady: Úterý 30. června 1987, Poslanec Jaroslav Samek, list s006005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006005.htm.
[12] Stenoprotokoly 6. schůze: České národní rady: Úterý 30. června 1987, Zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek, list s006004, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006004.htm.
[13] Ibid.
[14] Průcha, s. 674.