Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Funkce podnikatele a informace

Tím se dostáváme k tomu, že funkcí podnikatele je využívat informace o současných cenách statků jako nezbytné vodítko k odhadování vývoje budoucích cen statků. Jan Čmolík [15] napsal k informacím následující důležitý poznatek: „Důležité informace se vztahují vždy ke konkrétnímu místu, konkrétnímu času a konkrétnímu jednotlivci a jsou tedy vlastněny pouze individuálně. Informovanost se týká osobní situace jednotlivce, který si takto udělá svůj vlastní plán. Tento plán se nemusí slučovat s osobní situací jiné osoby a jejím vlastním plánem. Znalost tedy existuje výhradně v rozptýleném stavu, a proto je nesdělitelná a necentralizovatelná. Nikdo kromě konkrétního jednotlivce není schopen informace sbírat, zpracovat a využívat. Jediný způsob jejich sdílení v pokročilé společnosti je tržní mechanismus, který zajistí, že jednotlivci rozdělení dělbou práce se spojí tržní směnou prostřednictvím cen, které jsou nositeli informací a motivací…Ani super rychlé počítače nedokážou postihnout prchavý okamžik, kdy má cena informační a motivační hodnotu pouze a výhradně v konkrétním místě, konkrétním čase a pro konkrétní osobu. Právě proto, že je pokročilá společnost komplikovaná, tak ji nelze řídit z jednoho centra fenomenálním plánovačem.“ [16]. J. Huerta de Soto tvrdí, že podnikání (vrozená schopnost objevovat a vnímat ziskové příležitosti a vědomně jednat za účelem jejich využití) obnáší znalost, která je ve své podstatě implicitní a nesdělitelná (a dynamická). Přenos sociální informace je pak zásadně implicitní a subjektivní, informace není vyjádřena v explicitní podobě a je přenášena ve velice zkrácené podobě. Naopak člověk, který se snaží pomocí institucionálního donucení „zlepšit“ či organizovat jistou oblast života společnosti bude postrádat ohromné množství praktických rozptýlených informací, které jsou roztroušeny v myslích tisíců jedinců, jež musí snášet jeho příkazy, dále systemtické používání donucení a násilí, jež je podstatou socialismu, brání lidem ve svobodném sledování jejich cílů a tedy i tomu, aby tyto cíle sloužily pro lidi jako motivace k objevování a vytváření praktických informací nezbytných pro společenský prokrok a koordinaci, [17]. Dále zmínění podnikatelé mají jen zlomky informací. Tedy zde nepomůže ani nějaká super obří databáze informací, která se aktualizuje každou vteřinu.

Všimli jsme si, že současné ceny slouží, jako vodítko při odhadování budoucích cen. Podnikatelé se tak nesnaží reagovat ani tak na současnou poptávku spotřebitelů, jako spíše na jejich budoucí poptávku. Z toho plyne, že podnikatelská činnost je spojena s nejistotou a znamená, že úspěšnost podnikatelů bude různá, někteří podnikatelé budou v odhadu poptávky spotřebitelů úspěšní a podaří se jim uspokojit přání spotřebitelů a jejich produkty budou hojně nakupovány, a tím tito podnikatelé dosáhnou zisku. Naopak někteří budou v odhadování poptávky spotřebitelů neúspěšní a nepodaří se jim uspokojit poptávku spotřebitelů a jejich produkty nebudou příliš kupovány, a tak tito utrpí ztráty, jejich majetek se zmenší a nebudou schopni nadále zaměstnávat výrobní faktory, které zaměstnávali, a tyto výrobní faktory budou muset směřovat do jiného užití (směrem k úspěšným podnikatelům), což znamená i jejich dočasné nevyužití (nevyužité zdroje) včetně vzniku nezaměstnanosti a v případě velmi specifických kapitálových statků i jejich trvalé opuštění [18]. Prostě kdo objeví cennější informace a má znalosti, jak je využít, ten dosáhne odměny, a kdo ne ten musí nabízet jen svoji práci či úspory těm úspěšnějším. To vše má vliv na ceny výrobních faktorů a vede k výše uvedenému generování nových informací, které se podnikatelé toužící po zisku a rozmnožení svého majetku snaží objevit: „Podnikatelská schopnost lidských bytostí nejenže vysvětluje jejich neustálé sledování a vytváření nových informací týkajících se cílů a prostředků, ale je také klíčem k porozumění tendenci směřující ke koordinaci, která neustále a spontáně vzniká na trhu za nepřítomnosti donucovácí intervence.“ [19].

Socialistické jistoty, jako zkáza ekonomiky

Jenže cílem socialismu bylo zbavit lidi nejistoty a poskytnout jim jistotu trvalé zaměstnanosti, což se vylučuje s nezaměstnaností, a tím i s tržními změnami cen výrobních faktorů a spotřebních statků. Pro podnikatele podnikajícího na své triko a snažícího se rozmnožit svůj majetek, zde již není místo. Vylučuje se to i s vyhledáváním nejlepšího možného užití pro výrobní faktory tak, aby tyto umožnily, co nejlepší uspokojení budoucích potřeb spotřebitelů. Socialistická plánovací centra a komise tak tedy, jak bylo výše uvedeno, nejenže nemají k dispozici všechny v ekonomice rozptýlené informace, ale těmto informacím je bráněno i v jejich vzniku. Místo nich vzniknou deformované informace, kterým se bude muset přizpůsobovat málo efektivní černý trh (ten obtížně může využít například úspory z rozsahu, reklamy, právních služeb apod.), na kterém operují jiní podnikatelé s volnějšími morálními postoji, a kde existuje menší právní jistota.

Pro příklad pro centrálně plánované hospodářství je typické, že ceny kapitálových statků jsou pevně administrativně dány bez ohledu na jejich vzácnost, a totéž se často týká spotřebních statků. To se týkalo i hospodaření v ČSSR. Navíc některé spotřební statky jsou přidělovány spotřebitelům zcela zdarma (viz dále). Producentům jsou přidělovány za dané administrativní ceny i kapitálové statky a je někdy i určeno, co se s daným statkem má vyrábět. Pokud tedy podniku výše uvedený kapitálový statek někdo přidělil za 800 korun a cena produkce byla stanovena na 950 korun, tak podnik mohl vyrábět a dosáhnout v chozrasčotovém hospodaření zisku. Je však jasné, že cena tohoto kapitálového statku byla v našem modelovém příkladu ve skutečnosti 1000 korun a cena jím vyrobené produkce měla být více jak 1000 korun. Buď tedy došlo k tomu, že místo na výrobu nejvíce požadovaných produktů byl uvedený kapitálový statek použit na výrobu jiných produktů a někde jinde tedy vznikl nedostatek tohoto kapitálového statku a jím vyrobených produktů, což vedlo k neuspokojení potřeb spotřebitelů a vzniku nedostatku a vyplýtvání vzácného kapitálového statku na méně hodnotné užití. A tedy došlo i ke zchudnutí společnosti. Anebo byl kapitálový statek použit náhodně (!) ve správném odvětví a na výrobu správných produktů, ale cena produktů byla příliš nízká, a tím pádem byla poptávka po nich příliš vysoká a opět vzniká nedostatek koncových produktů, a tím i nedostatek daného kapitálového statku. Za takové situace by ceny koncových produktů měly stoupnout na úroveň odpovídající poptávce, a tím by se měla upravit i na tomuto odpovídající úroveň cena daného kapitálového statku. Změny těchto cen by měly určit změny v objemu výroby koncových produktů a změny v nasazení daného kapitálového statku respektive v jeho využití či objednání anebo neobjednání další jeho jednotky (v realitě půjde o tutéž otázku v případě komplementárních kapitálových statků a jiných výrobních faktorů). Ale to jde jen tehdy, pokud bude cenám umožněno se měnit a budou zde podnikatelé, kteří se mohou pokusit, na základě svých vlastních odhadů budoucí poptávky spotřebitelů legálně tyto nedostatky odstranit [20]. Pokud tomu tak není, pak nejsme schopni říci, zda v socialistickém hospodářství naplánovaný a provedený projekt, provedený na úkor nespočetně mnoha jiných myslitelných projektů, se nejlépe hodil k uspokojení nejnaléhavějších potřeb občanů. Dle Misese: „Úspěch a nezdar zůstávají nerozeznány ve tmě.“ [21]. A to přece nebylo žádoucí.

To že výroba podle úrovně dosaženého zisku nebyla v ČSSR žádoucí, dokládá také komunistický poslanec Bohumil Ladislav, který na 16. schůzi ČNR prohlásil, že: „Je zde ještě jeden moment. Protože stanovení velkoobchodních cen pro stavební práce nemůže být tak dokonalé, aby byla dosažena shodná míra zisku pro všechny práce, je nebezpečí, že si podniky při snaze podnikat budou vybírat ty zakázky, které z hlediska pracnosti a míry zisku pro ně budou nejvýhodnější a nejsnáze dosažitelné.“ [22].

Protože úspěch a nezdar zůstávají v socialistickém hospodářství nerozeznány ve tmě, tak výsledkem budou někde nedostatky některého potřebného zboží a služeb, jinde přebytky jiného čili nepotřebného zboží a služeb. Dojde tak k plýtvání vzácnými výrobními faktory a ztrátě bohatství a lidé budou o to chudší. Masové diskoordinace v dodávkách komplementárních statků apod. A o tom právě je 16. schůze ČNR. Přirozeně to platí, pokud chce centrální autorita dosáhnout uspokojení potřeb občanů, což částečně musí dělat každá autorita, která se chce déle udržet u moci. Toto bylo alespoň podle některých řečníků cílem tehdejší vládnoucí vrstvy v ČSSR – viz třeba výše zmíněný poslanec Cibelius anebo soudruh Miroslav Štěpán v druhé části této kapitoly [23]. Dokonce  tehdy pokud bude vláda úplně ignorovat potřeby občanů, tak její vlastní projekty postihnou problémy vyvolané diskoordinacemi ve výrobě a výpadky jediného muže.

Dějiny Prahy II. z nakladatelství Paseka uvádí k postavení pražského průmyslu za komunismu, že některé provozy byly sice modernizovány (třeba Tesla Hloubětín, ČKD atd.), ale jinak: „Měla zvítězit intenzivita nad extenzivitou. Bylo nezbytné redukovat výrobní programy a soustředit se jen na ty podstatné. Pražské podniky však byly handicapovány zastaralým strojovým parkem.“ [24].

[15] Pseudonym Modrý pták.
[16] Čmolík, s. 88 a 90-91.
[17] Huerta de Soto, s. 24-25 a 27 a 109.
[18] Práce jako taková je nespecifická v tom smyslu, že kvalifikovaný pracovník může vykonávat některé málo kvalifikované práce.
[19] Ibid, s. 90.
[20] viz i Málek.
[21] Mises-Byrokracie, s. 61, podobně i s. 151.
[22] Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Úterý 31. října 1989, Poslanec Bohumil Ladislav, list s016015, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016015.htm. Poněkud sebevědomé prohlášení poslance Ladislava ohledně: „…Již v minulosti byla komplexní bytová výstavba z hlediska rozpočtové soustavy tak propracována, že byl prakticky spočítán každý hřebík.“, kazí nedostatky uvedené ve druhé části této kapitoly, v řeči poslance Jaromíra Plívy.
[23] „Myslím, že při přihlédnutí i k těmto připomínkám je i podmínka toho, aby se u nás v Praze cítili spokojeni nejen devizoví cizinci, ale i všichni její obyvatelé, i hosté - naši občané a její ostatní návštěvníci.“ – viz Stenoprotokoly 16. schůze České národní rady: Úterý 31. října 1989, Poslanec Jiří Cibelius, list s016011, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016011.htm.
[24] Bělina, s. 460.