Nedostatky v zásobování pohledem komunistů
V této kapitole se podíváme na nedostatky v zásobování pohledem schůzí České národní rady (ČNR). Ve stenoprotokolech těchto schůzí jde o velmi rozsáhlé téma. Vybereme tedy jen některá vystoupení. Budeme se pohybovat na rozdíl od 4. části v letech 1986 až 1987.
Na 2. schůzi ČNR dne 3. července 1986 vyučený soustružník kovů, komunista a dlouholetý předseda vlády České socialistické republiky (ČSR) Josef Korčák uvedl, že: „Náš trh je zásoben potravinářskými výrobky v dostatečném množství. Tato skutečnost je širokou veřejností oceňována. Právem se však vyskytují připomínky k její kvalitě a k tempu inovací. Nelze se smiřovat ani s nedostatečnou úrovní obalové techniky, která snižuje trvanlivost potravin a je v rozporu s estetickými a hygienickými požadavky. Prosazujeme i přísnější uplatňování zdravotnických norem a zásad racionální výživy. Pestrá nabídka žádaného zboží na trhu působí zpětně i na růst produktivity práce, pracovní morálku a snahu po zvyšování kvalifikace. Proto musí vnitřní obchod aktivněji přispívat k dobrému zásobování ve městech i na venkově. Ne všechno je v možnostech samotných obchodních organizací.“ [1].
Na stejné schůzi se rozhovořil o nedostatcích i lidovec, polistopadový senátor a tehdy místopředseda ČNR Josef Kaňa. Ten nejprve zmínil nedostatky v zásobování i u zboží, kterého je dostatek a které přesto chybí v nabídce, což vyvolávalo oprávněné stížnosti občanů. Pak pokračoval poměrně závažnými informacemi: „Dalším z důležitých úkolů vnitřního obchodu je, aby zajistil širokou nabídku zboží v širokém cenovém vějíři a tak umožnil nákup všem sociálním skupinám našeho obyvatelstva. Mám zde na mysli zejména zájem, ale i touhu naší mládeže o vkusné textilní a obuvnické výrobky v přijatelné cenové skupině. Je však skutečností, že sám vnitřní obchod, bez účinné a výrazné pomoci výrobců spotřebního zboží není schopen tento požadavek zabezpečit. Dovolte mi, abych zde reagoval i na stížnosti našich občanů na omezenou nabídku textilních a obuvnických výrobků, kterou náš vnitřní trh nabízí, i na jejich nižší kvalitu a módnost. Nejsem sice odborníkem ani specialistou v těchto oblastech, ale stačí, aby kdokoliv z našich občanů navštívil výstavu obuvi, která byla instalována v Ústředním kulturním domě železničářů, aby se přesvědčil o schopnostech, zručnosti i modelovém zpracování vystavované obuvi, kterou vyrábí státní i družstevní podniky, a která v šíři své nabídky, za předpokladu různé cenové úrovně, je schopna uspokojit přání širokého kruhu zájemců. Je jen třeba, abychom od výstavy, a to nejen u tohoto druhu zboží, ale obecně, přistoupili k urychlené realizaci, a tím i obohacení našeho vnitřního trhu, neboť zabezpečení předstihu prodeje průmyslového zboží před potravinářským je trvale aktuální záležitostí, které je třeba věnovat soustavnou pozornost jak ze strany vnitřního obchodu, tak i výrobců. Zde je náš vnitřní trh dosud dlužen širokému zájmu spotřebitelů v nabídce žádaného a dosud nedostatkového elektronického zboží, i průmyslových výrobků a jejich doplňků pro různé zájmové skupiny našich občanů. Je skutečností, že právě tento sortiment sehrává významnou úlohu nejen v zabezpečení předstihu prodeje průmyslového zboží, ale bude i výrazně ovlivňovat plánované úkoly i v maloobchodním obratu.“ [2]. Známý vtip o výstavce masa, která měla být putovní, zdá se má v sobě zrnko pravdy, alespoň, co se týká obuvi. Z citace je zároveň patrné, že neexistovala rovnost příjmů, i když nivelizace příjmů byla asi vyšší než dnes.
Samotný ministr obchodu, komunista a ekonom Josef Ráb sice na 3. schůzi ČNR ze dne 20. října 1986 uvedl, že sjezd ocenil dosavadní výsledky v uspokojování požadavků našich občanů a rostoucí úroveň hmotné spotřeby, ale na druhé straně sjezd kriticky poukázal na přetrvávající nedostatky ve strukturální vyrovnanosti, kvalitě a komplexnosti nabídky a pružnosti reagování na vývoj spotřebitelské poptávky. Kriticky hodnotil nedůslednost při zajišťování dodávek z výroby a úroveň dodavatelsko-odběratelských vztahů, neuspokojivou úroveň nákupních podmínek obyvatelstva a nedostatky v ochraně zájmů spotřebitelů na vnitřním trhu. Dále ministr uvedl, že: „Také prověrka práce ministerstva, kterou v poslední době provedla ÚKRK KSČ, poukazuje mj. na neuspokojivý stav na úseku ochrany spotřebitelů na vnitřním trhu, na nízkou účinnost kontroly na tomto úseku.“ [3]. Čtenář čte dobře, veřejný sektor ani u své vlastní výroby nedokázal zajistit ochranu spotřebitelů.
Někdo by si mohl myslet, že uvedené nedostatky v zásobování obyvatelstva nebyly tak významné z pohledu vlády, protože ta sledovala svoje vlastní záměry. To je také dost pravděpodobné, ale na druhou stranu zároveň zde byla i zřejmá snaha po dobrém zásobování obyvatel, protože se strana a vláda chtěla udržet u moci. Komunistický poslanec Antonín Očenášek jasně na 3. schůzi ČNR uvedl, že: „Při uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva mají společné úkoly i odpovědnost obchod a výroba. Obchod za úroveň nabídky dostatečného množství zboží v požadovaném sortimentu, za úroveň prodeje a služeb, poctivost a kulturnost prodeje zboží. Výroba má prvotní odpovědnost za jakost, technické parametry, módnost a užitnou hodnotu spotřebního zboží. Rovněž se nemůže zbavit odpovědnosti za dodávky zboží co do množství a skladby sortimentu podle požadavku odběratelů a výzkumu spotřebitelské poptávky. Ne vždy jsou však tyto úkoly výrobními a obchodními organizacemi plněny. S touto skutečností se setkáváme my, spotřebitelé, zjišťují ji kontrolní orgány, ale zejména na ni poukázalo jednání XVII. sjezdu Komunistické strany Československa. V politické zprávě bylo kriticky poukázáno na nedostatky při uspokojování potřeb našich občanů a při ochraně jejich zájmů. A to jak z hlediska kvality výrobků, tak i úrovně a poctivosti při poskytování služeb občanům.“ [4]. Jak je patrné, nešlo jen o jeho názor, ale totéž bylo projednáváno i na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa [5].
Komunistka Gertruda Hambalčíková hovoří
Komunistická poslankyně Gertruda Hambalčíková se zabývala tzv. průmyslovým zbožím, kde byl problém zdá se dost velký: „Méně dobrý stav v uspokojování spotřebitelské poptávky je na trhu průmyslového zboží. Plánované tempo předstihu prodeje průmyslového zboží před potravinářským bylo sice dosaženo a překročeno, ale poptávka zůstala neuspokojena… Zejména na úseku dětského textilu a obuvi i textilu pro mladou generaci se disproporce mezi plánovanými potřebami a reálnými dodávkami ještě více prohlubují. Není jistě nutné, abych zde uváděla jednotlivé druhy zboží, které ještě nekupujeme, ale sháníme, což známe z vlastních zkušeností i z připomínek z volebních obvodů. Naši občané však právem chtějí i výrobky nové, inovované. Jaký byl stav v dodávkách nových výrobků v roce 1986, nejlépe dokumentuje několik čísel, která zde uvedu. Na celkový požadavek ve výši 14,4 miliardy korun byl výrobou potvrzen objem v hodnotě 8,6 miliardy korun a skutečně bylo dodáno nových výrobků jen za 6,8 miliardy korun. To znamená, že smluvně potvrzený objem byl vykryt pouze na 79 %. Nejnižší plnění se přitom projevilo u resortů strojírenství a elektrotechniky. Resort federálního ministerstva všeobecného strojírenství splnil potvrzené dodávky pouze na 39 % a resort federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu pouze na 60 %. V porovnání s požadavky obchodu je plnění ještě horší. Vztah mezi skutečnými dodávkami a požadavky obchodu byl splněn na 47 % [6]. Myslím, že tuto skutečnost minulého roku není třeba dále komentovat. My si jeden komentář neodpustíme, to že se splnilo něco na 79 %, neznamenalo, že vše z těch 79 % procent bylo funkční. A ani to neznamená, že to bylo obyvatelstvem žádáno.
Kvalita
Dnes řada lidí prohlašuje, že komunistické výrobky byly sice nedostatkové a někdy i zastaralé, ale byly prý kvalitní. To bylo samozřejmě někdy možné, ale někdy platil i opak. Ze stenoprotokolů ČNR se totiž nezdá, že by tehdejší výroba a služby byly příliš kvalitní. Komunistický poslanec Jan Koláčný uvedl na 2. schůzi ČNR dne 3. července 1986, že: „Vítáme proto opatření vlády, která mají za cíl zvýšit nejen dodávky pro vývoz, ale především dosáhnout zlepšení zhodnocovacího procesu v zahraniční směně. Týká se to zejména kožedělných, textilních, sklářských a keramických výrobků, porcelánu, nábytku i konfekce. Zde musí naši výrobci udělat taková opatření, aby jejich výrobky, vyvážené na zahraniční trhy, obstály náročné konkurenci. K tomu bude potřeba v daleko větší míře zvýšit inovační aktivitu, jakost a sortimentní skladbu výrobků. Připomínám to proto, že inovační programy neodpovídají ještě požadavkům, rozsahu a ani tempu potřebné inovační intenzity. Podíl nových výrobků z celkové výroby zboží v minulém roce představoval malou část a z hodnocených výrobků dosáhla celá čtvrtina výrobků standardní úroveň jakosti. To vše se samozřejmě projevilo negativním způsobem na zahraničním trhu, ale ani náš spotřebitel nebyl plně uspokojen. Dokladem toho je nedostatek vkusných, módních výrobků široké spotřeby a naopak zásoby nezajímavého a neprodejného zboží.“ [7].
Na prakticky úplně stejný problém upozornil na 4. schůzi ČNR dne 10. prosince 1986 komunistický poslanec JUDr. Alois Skoupý. Poslanci při svých poslaneckých průzkumech (tehdy bylo běžné, že si poslanci dělali vlastní výzkumy) zjistili, že výrobci často měli ve své nabídce výrobky, o které by mezi spotřebiteli jistě zájem byl (to však mohl poslanec jen odhadovat), ale obchod je neodebíral. Ale: „Naopak, v obchodech jsou vidět výrobky, které nedělají žádnému výrobci čest a jsou samozřejmě těžko prodejné. Zvyšují objem zásob, který je v resortu obchodu vysoko nad plánovaným stavem. Domníváme se, že tento dlouhodobě oprávněně kritizovaný stav je zapotřebí společným úsilím resortů obchodu a průmyslu, za pomoci dalších orgánů, změnit. Je to jeden z předpokladů pro úspěšné fungování vnitřního trhu a tedy i prvořadý politický úkol.“ [8]. Samozřejmě mít něco v nabídce a něco vyrábět je rozdíl. Výrobě mohly zabránit nedostatky v zásobování komplementárními statky (suroviny, meziprodukty, doprava, reklama, výrobní přípravky, nástroje, energie atd.), které jsou nutné pro výrobu a dokončení žádaných výrobků. Jde jak o nedostatky ve smyslu, že něco není, tak i o to, že to něco je, ale v nedostatečné kvalitě. Dále výrobě mohlo zabránit třeba selhání jediného muže či administrativně stanovené ceny výrobních faktorů a spotřebních statků, či direktivní přidělování těchto výrobních faktorů a spotřebních statků. Dále obchodní organizace měly své jisté (dotace) a zákazníci pro ně nebyli prioritou, nač se tedy snažit! Zvlášť když o případný zisk pak ještě přišly. Dále je tu černý trh, kam lze dodávat výhodněji apod. A konečně hypoteticky je i možné, že mít nějaký výrobek v nabídce, který se jinak nevyrábí, mohlo znamenat, že si daná výrobní jednotka šplhla u nadřízených či přímo vladaře. Tentýž poslanec uvedl ještě, že: „V jednáních výborů v souvislosti s posuzováním náročnosti úkolů pětiletky odezněly i poznatky poslanců k otázkám kvality výroby a výrobků. Nízká kvalita je jednou z vážných příčin nejistot v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Má také přímé dopady na nežádoucí zvyšování výrobní spotřeby.“ [9].
K nízké kvalitě a i nedostatkům se dále vyjádřila třeba na 3. schůzi ČNR dne 20. října 1986 i komunistická poslankyně Vlasta Šustrová, která sice konstatovala, že ohlédneme-li se za uplynulou 7. pětiletkou, můžeme jistě říci, že rozšířená nabídka zboží na trhu, rozvoj materiálně technické základny obchodu a vyšší peněžní příjmy obyvatelstva přinesly růst osobní spotřeby občanů a lepší uspokojování jejich potřeb. Avšak dle ní: „Zdaleka však není ještě všechno v pořádku. I z tribuny XVII. sjezdu Komunistické strany Československa zazněla kritika na adresu obchodu. Na plánování a zajišťování dodávek zboží, na nízké technické parametry některých průmyslových výrobků, na problémy v úrovni poskytovaných obchodních služeb, na nedostatek vybraných druhů zboží a především na případy špatné kvality dodávaného sortimentu.“ [10].
[1] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.1, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003004.htm.
[2] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.1, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002007.htm.
[3] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.1, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003002.htm. ÚKRK KSČ = Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.
[4] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.1, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003004.htm.
[5] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.1, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003004.htm.
[6] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.3, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006006.htm
a http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/006schuz/s006007.htm.
[7] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.4, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/002schuz/s002005.htm.
[8] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.4, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004004.htm.
[9] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.4, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/004schuz/s004004.htm.
[10] U rudého snědeného krámu, kapitola 6.4, viz i http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/003schuz/s003003.htm.
Zdroj: U rudého snědeného krámu, Bawerk.eu: Brno 2013 (http://www.bawerk.eu/clanky/komunismus/u-rudeho-snedeneho-kramu-jako-elektronicka-kniha.html) a viz poznámky.