Tzv. české výrobky
Před časem se nechal slyšet prezident české Agrární komory Miroslav Toman, že by rád více protekcionismu – osmdesát procent zboží v českých obchodech by podle něj měly tvořit české výrobky. Na tento návrh reagoval i premiér B. Sobotka, podle kterého lze více českého zboží na pultech vynutit přísnějšími kontrolami. Na tyto bohulibé úvahy reagoval známý blogger Urza takto: "Co znamená podpora českých výrobků pro spotřebitele? Že místo toho, aby na základě tržních mechanik vyhrával volnou soutěž „ten nejlepší“ (dle měřítek zákazníka, ať už jde o kvalitu, cenu, případně jakékoliv jiné ukazatele), je favorizován „ten český“; ve výsledku to znamená, že některé horší alternativy nejlepší zákaznické volby jsou násilím uměle upřednostněny před horšími (kdyby tomu tak nebylo, není třeba nic nařizovat a české zboží se v supermarketech vyskytne čistě tržně)." [1].
Urza má naprostou pravdu. V tomto článku se zaměříme na něco trochu jiného a podíváme se na to, jak moc jsou vlastně české výrobky české. Podívejme se třeba na obyčejný pšeničný chleba. Pšenice, z které se získává mouka, se může hnojit minerálními hnojivy, ale problém je, že ne všechna minerální hnojiva mohou být vyrobeny ze surovin získaných v ČR, prostě se zde některé minerály netěží. Konečně zemědělec si může dovést minerální i jiné hnojivo jako hotový výrobek ze zahraničí. Dejme tomu, že dále zemědělec využije pro zasetí obilí třeba secí stroj rakouské firmy Pöttinger vyrobený v Rakousku (i když nějaká výroba této firmy je i u nás) anebo německý Horsch. Ani traktor nemusí být českým výrobkem firmy Zetor, ale zemědělec může použít třeba traktor firmy John Deer anebo New Holland či Steyer nebo Case IH atd. A ostatně Zetor má slovenského vlastníka [2]. Také by bylo liché si myslet, že celý traktor Zetor je vyroben v ČR, ve skutečnosti obsahuje i výrobky z jiných zemí. Přejděme ke sklizni obilí, české kombajny neexistují. Už za minulého režimu bylo nutné se spoléhat na dodávky ze SSSR anebo NDR (a to i v případě jiných zemědělských strojů). Některé z historických a současných dodavatelů kombajnů uvádí česká wikipedie pod heslem "Sklízecí mlátička". Samozřejmě zemědělské mechanismy mají nějaký pohon, konkrétně spalovací pohon, který je živen naftou vyráběnou u nás z ruské ropy [3]. Za komunismu, kdy jsme dle mytologie byli údajně ve výrobě potravin mírného pásma soběstační, tomu nebylo jinak, což ukazuje na to, že tato "soběstačnost" vůbec žádnou soběstačností nebyla. Konečně i zemědělské stroje, které se v ČSSR v 80. letech 20. století vyráběli, byly vyrobeny ze sovětské oceli. Dostáváme se v našem silně zjednodušeném popisu výroby chleba do pekárny. Naše pekárna může být vybavena třeba i takto: hnětač Genesi italské firmy Sancassiano, stopkynárna na kynutí od italské firmy Irtech či pec systému Monsum od německé firmy Debag [4].
A co třeba některé z éček, které se při výrobě chleba také používají. Ani ta se u nás nemusí vyrábět. Do toho si vezměte investice. Finance na ně mohou být klidně (a to velmi pravděpodobně) poskytnuty bankou se zahraničním vlastníkem, třeba ČSOB, která patří zahraniční KBC. Taktéž je otázkou, kdo postavil či opravil třeba budovu pekárny. Dnes jsou to u nás často Ukrajinci nebo Poláci. No konečně si vyrobený chleba můžete jít koupit. Nemalá část kupujících si ho koupí od zahraničních obchodních firem jako je Billa, Globus, Penny marekt, Lidl, Kaufland atd. Nyní je nutné se zeptat, zda je takový chleba vůbec českým výrobkem? Ano i ne. Vedle české půdy (a surovin), českého kapitálu a českých (a co když moravských?) lidí se na něm podílela v nezanedbatelné míře i cizí půda (suroviny, ale i pozemky továren), cizí kapitál a cizinci. Označení český výrobek je tedy značně nepřesné. Maximálně je možné uvést na českém území dohotovený či částečně vyrobený výrobek. Nebo evropský či světový výrobek, či česko-italsko-rusko-německo etc. výrobek.
Podívejme se na složitější výrobek. Typický český autobus značky SOR. SOR má své výrobny ve vesnici Libchavy v okrese Ústí nad Orlicí. Podívejme se konkrétně na SORův městský autobus v provedení SOR BN 12. Co tento autobus obsahuje? Na to se podíváme do katalogového listu. Motor tohoto vozidla je vyroben u FPT Industrial, S. p. A., sídlo společnosti je v italském Turínu. Převodovka je od známé německé firmy ZF. Brzdy jsou od německé firmy Knorr(-Bremse). A tak by se dalo pokračovat. Snad aspoň baterie je vyrobena v České republice (Varta Česká Lípa?), pravděpodobně však ze surovin těžených v jiných zemích [5]. Těží se u nás železná ruda pro výrobu oceli, z které jsou vyrobeny rámy těchto vozidel? Ne, netěží, ale musí se dovést. Opět je nutné se tedy ptát, zda je tento autobus český výrobek? Vedle české půdy (třeba plocha závodu), českého kapitálu a českých lidí se na něm podílí v nezanedbatelné míře i cizí půda (suroviny, ale i pozemky továren), cizí kapitál a cizinci. A co třeba světoznámé plzeňské pivo. Jeho výroba dnes patří zahraniční nadnárodní společnosti SAB Miller (respektive nově Anheuser-Busch InBevu) a vymyslel ho Bavor Josef Groll. Je to tedy také ryze český produkt? Nedávno jsem si koupil pravý zelený čaj od firmy Jemča ze západomoravské Jemnice. Na obalu stojí "Jemča: Česká čajová jednička", rovněž je zde uvedeno, že výrobce sídlí v Jemnici (okr. Třebíč). Výrobce se jmenuje "Tata Global Beverages Czech Republic, a. s. a patří původem indické společnosti Tata Global Beverages Ltd, která má své hlavní kanceláře v Bombaji a Kalkatě [6]. Samozřejmě onen pravý zelený čaj určitě nebyl vypěstován v naší zemi. Je to český výrobek anebo není? Výhradně český určitě není. A tak by se dalo pokračovat. Případ s čajem nám také ukazuje, že řada surovin u nás vůbec není k mání. O řadě výrobků to platí také. A v případě toho, že by násilím byly prosazeny požadavky papaláše Tomana, tak bychom se bez řady surovin a výrobků museli obejít.
A podívejme se na věc z jiné stránky. Do Rakouska anebo Německa se vyveze dříví z ČR (ano pokácené nějakou sofistikovanou finskou mašinou, za pomoci nafty z ruské ropy, odvezené truckem značky Volvo atd.), a tam z něho udělají nábytek, který se přiveze jakožto německý či rakouský výrobek k nám. Přičemž je to ovšem i z části český výrobek. Taktéž řada automobilů vyráběných v zahraničí obsahuje některé komponenty vyrobené v České republice. A máte-li v nějakém zahraničním elektronickém výrobku třeba zabudovaný tantalový anebo niobový kondenzátor, tak existuje ne zrovna malá pravděpodobnost, že byl vyroben ve východočeském Lanškrouně. A tak by se dalo opět pokračovat.
Shrnuto: najít skutečně opravdu český výrobek by bylo poměrně dost obtížné, musel by být vyroben jen českými (národnostně? Nebo dle státní příslušnosti?] pracovníky (nebo možná moravskými?), za účasti českého kapitálu a z českých surovin a na české (moravské, slezské?) půdě [7]. Jinak nelze hovořit o českém výrobku. Jedině by bylo možné hovořit pouze o částečně českém výrobku či finální kompletaci výrobku v ČR. To je prostě fakt. Ekonomiky světa jsou dnes už tak značně provázané, že otázka původu výrobku v jedné jediné zemi, je dnes z velké části v dnešní době již jen HISTORIÍ. V řadě případů historií poměrně vzdálenou, datující se alespoň do doby 1. poloviny 19. století, v některých případech snad maximálně do časů první republiky. Chtěli-li bychom striktně české výrobky, museli bychom náležitě zchudnout, rozbít dělbu práce a alespoň z půlky vymřít.
Lidé mají samozřejmě právo kupovat "české" výrobky, když chtějí, a to i když to smysl zrovna moc nedává (navíc to nedává smysl ani z pohledu zahraniční bilance, neb doktrína zahraniční bilance je mylná), není však možné nutit ostatní, aby "české" výrobky kupovali. Omezuje to jejich svobodu a navíc je tento argument, jak bylo ukázáno výše, postaven na vodě a ne na realitě. Jasně, cílem tohoto požadavku je, aby si čeští (skutečně čeští?) výrobci namastili kapsu na zdejších spotřebitelích. To je celé.
Poznámky:
[1] České zboží [online, 2016]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=327.
[2] Traktory Zetor [online]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://www.zetor.cz/data/files/tarktory-zetor-cz.pdf, s. 22, nečíslováno.
[3] Naše produkty [online]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://www.crc.cz/cz/nase-produkty.aspx.
[4] Moderní trendy ve vybavení pekáren [online]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://www.zitnecentrum.cz/2014/02/23/moderni-trendy-ve-vybaveni-pekaren/.
[5] Autobus SOR BN 12 městský [online, 2014]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://www.sor.cz/site/download/SOR-listy-CZ-1427707057.pdf.
[6] TGB at a glance [online]. Dostupný z (přístup IX/2016): http://www.tataglobalbeverages.com/company/tgb-at-a-glance/about-us.
[7] Jak vidno slovo český lze dnes vnímat různě a jednotná definice stěží bude možná.