Plánovaný chaos na kolejích aneb o brněnském nádraží
V Brně se již delší dobu vášnivě diskutuje o hlavním nádraží, které již kapacitně nevyhovuje potřebám obyvatel města. Velké rozpory panují okolo způsobu jak tuto situaci řešit. Někteří lidé navrhují nádraží ponechat ve stávající poloze a provést jen jeho rekonstrukci, jiní žádají postavit nové nádraží na jiném místě (tato varianta má dvě podvarianty). Obě dvě strany opírají své názory o nejrůznější argumenty. My se na celou situaci podíváme z pohledu čistě ekonomického.
Předpokládejme nejprve existenci svobodného trhu. Na svobodném trhu jsou vlastníci nádraží podnikatelé. Dále zde platí, že pokud je na trhu nedostatek nějaké služby, její cena roste. Zvyšující se cena znamená i růst zisků podnikatelů, kteří nádraží provozují. Zvyšující se zisky motivují stávající podnikatele k rozšiřování podniků a navíc lákají nové podnikatele ke vstupu do odvětví. To znamená rozšiřování stávajících a stavbu nových nádraží. Podívejme se pro zajímavost i na poptávku dopravců po službách nádraží. Ta představuje na svobodném trhu (tj. za existence soukromých dopravců) počet vlaků, které nádražím projedou. Tyto vlaky přepravují pasažéry a zboží. Jinými slovy vlaková doprava není způsobena prázdnými a poloprázdnými vlaky (tj. ztrátovým provozem), ale má svůj původ v přání lidí využívat vlaky pro cestování a přepravu zboží. Roste-li tato poptávka, roste i provoz na železnici. Pouze v tomto případě zisky (to stejné platí i pro ztráty) alokují služby výrobních faktorů do z hlediska spotřebitelů nejdůležitějších užití. Naopak tento mechanismus nefunguje v případě státního podnikání. Jak píše M. N. Rothbard ve své knize "Ekonomie státních zásahů": „Jelikož získání služby není spojeno se zaplacením nějaké ceny, není možné vyloučit submarginální použití této služby, a neexistuje tedy žádný způsob, jak by vláda mohla, i kdyby chtěla, alokovat své služby do nejdůležitějších užití…“. Uvědomíme-li si tuto skutečnost, můžeme se oprávněně ptát, zda je nádraží v Brně skutečně nedostatečné z pohledu své kapacity. Předpokládejme však, že je to pravda. Pak nám ještě zbývá vyřešit zda nádraží přesunout či rekonstruovat ve stávající pozici. Na svobodném trhu by tato otázka byla předmětem podnikatelské kalkulace. Podnikatelé nejen musí uvažovat budoucí vývoj trhu daného odvětví, ale i různé alternativy jak na něj reagovat. Tyto alternativy samozřejmě vykazují různou míru zisku a rizika, proto musí být podnikatelé zvláště obezřetní. Riskují totiž v případě neúspěchu vlastní peníze. Narozdíl od nich státní a obecní úředníci takové problémy nemají, protože používají peníze daňových poplatníku (bez ohledu na jejich názor nebo to zda používají železnici). Jejich obezřetnost bude o to nižší. Neřídí se zisky nebo ztrátami, ale přáním zájmových skupin (stavebníci, majitelé pozemků, ekologové atd.). Konec konců ztráty zaplatí daňoví poplatníci. Ti navíc budou v případě neúspěchu tratit dvakrát. Za prvé budou hradit ztráty z provozu nádraží a za druhé nebudou moci využít uvězněné výrobní faktory. Ty se totiž nebudou moci přesunout do z hlediska spotřebitelů nejdůležitějších užití.
Blíže o státním podnikání viz. M. N. Rothbard: Ekonomie státních zásahů, oddíl II, kapitola 5 část 2).