Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Imigrace dnes neznamená imigraci (přistěhovalectví) jako v 19. a počátkem 20. století. Tehdy imigranté (jedno zda utíkajíce anebo neutíkajíce před útlakem) přišli do nějaké země za lepším výdělkem a tedy primárně za prací. Vyjma dočasné soukromé charity tehdy nemohli počítat s žádnou pomocí a museli si, co nejdříve opatřit práci, a tím i peníze na potraviny, bydlení, vzdělání, školu atd. Práce vyžadovala do jisté míry i určité začlenění imigrantů do společnosti, do které přišli. Imigrantům tehdy v cestě nestály tak často překážky jako dnes: minimální mzda, kvalifikační požadavky, regulace skrze Zákoník práce atd. S takovou imigrací neměli libertariáni (tehdy klasičtí liberálové) a jiní příznivci svobody skoro žádný problém. Nebylo zde prakticky dotčeno soukromé vlastnictví, jehož ochrana je pro libertariány rozhodující. Od té doby se situace o dost změnila a imigrace je dnes jiná. Nese sebou v případě imigrace do vyspělých zemí Západu spoustu nároků, které musí daňoví poplatníci ve vztahu k imigrantům plnit. To však dnes znamená, že současná forma imigrace vede k porušování soukromého vlastnictví, což odporuje libertariánským principům. Libertariáni tedy nemohou bez jakéhokoliv dalšího požadavku být pro svobodu takovéhoto druhu imigrace. Musí žádat zastavení útoku na majetek druhých, ať už tento útok provádí imigranté sami anebo, což je mnohem častější, stát. To, že tento útok na soukromé vlastnictví existuje, ukazuje například  studie "The High Cost of Resettling Middle Eastern Refugees" (Vysoké náklady na přesídlení uprchlíků ze Středního východu) amerického "StudiesCentrum pro studium imigrace" (Centre for Immigration, více ZDE).  

K problému porušování soukromého vlastnictví starousedlíků se v této studii praví, že ačkoliv nebyly zvažovány veškeré náklady, tak je odhadováno, že každý uprchlík ze Středního východu stojí za pět prvních let pobytu v USA daňové poplatníky 64 370 dolarů (asi 1.65 milionu Kč), což je dvanáckrát více než jsou náklady odhadované OSN na péči o jednoho uprchlíka v sousedních státech Středního východu. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky požadoval 1 057 dolarů ročně na péči o jednoho syrského uprchlíka ve většině zemí sousedících se Sýrií. "Náklady na přesídlení zahrnují velké využívání sociální péče imigranty ze Středního východu; 91 procent obdrží potravinové známky a 68 procent obdrží pomoc v hotovosti. Náklady také zahrnují náklady na administrování uprchlíků, asistenci novým uprchlíkům a pomoc komunitám, do které uprchlíci přicházejí." (1). Zajímavé je, že pětiroční náklady na přesídlení do Spojených států zahrnují výdaje celých 55 139 dolarů na sociální péči a vzdělání (2). Všimněme si, že ve studii tedy nejde jen o uprchlíky za Sýrie, ale obecně o imigranty ze Středního východu. Navíc situace je sledována jen po dobu pěti let, co se pak děje se ve studii již neuvádí.

Svoboda a vlastnictví od Ludwiga von Misese jako kniha

Poznámky k ekonomické kalkulaci a frakční bankovnictví jako podvod" jako kniha

Americká státní "Office of Refugee Resettlement" (ORR, volně přeloženo Kancelář pro přesídlení uprchlíků) dle studie často uvádí, že většina uprchlíků je soběstačná do pěti let svého pobytu. Ovšem tato "soběstačnost" je definována jako to, že někdo neobdržel, žádnou podporu v penězích. "Domácnost je tiše považována za 'soběstačnou', i když používá jakýkoliv počet nepeněžních programů jako potravinové známky, veřejné bydlení anebo Medicaid." (3). Dalo by se říci, že jde v případě tvrzení ORR, tak trochu o podvod.

Ve studii se také píše, že: "Velmi silné využívání programů sociální péče uprchlíky ze Středního východu a fakt, že mají za sebou v průměru jen 10.5 roku vzdělávání, pravděpodobně znamená, že přejde mnoho let, pokud vůbec, než tato populace přestane být čistými fiskálními příjemci z veřejné pokladny - užívajíce více veřejných služeb, než platí na daních." (4).

Výzkum ohledně uprchlíků "The 2013 Annual Survey of Refugees" ukazuje, že 32.1 % imigrantů ze Středního východu využívá dodatečný sociální příjem (Supplemental Security Income), 36.7 %  pobírá dočasnou pomoc potřebným rodinám (Temporary Assistance to Needy Families), 17.3 % pobírá obecnou pomoc (General Assistance), 91.4 % pobírá potravinové známky (Supplemental Nutrition Assistance Program čili známé food stamps) a 18.7 % bydlí ve veřejném bydlení. 71.3 % imigrantů ze Středního východu je na Medicaidu nebo Refugee Medical Assistance (programy zdravotní péče) (5).

Studie "Centra pro studium imigrace" ukazuje i náklady na imigranty v jiných zemích Západu. V Norsku je potřeba vynaložit 123.46 milionu dolarů za pět let na jeden tisíc uprchlíků, čili 24 691 dolarů za rok na osobu (6). Čili jde asi o 633 tisíc Kč na uprchlíka za rok. Německé noviny "Frankfurter Allgemeine Zeitung" reportovaly, že Německo utrácí 14 500 dolarů ročně na přesídlení jednoho uprchlíka." (7). Čili jde asi o 372 tisíc Kč na uprchlíka za rok.

Citovaná studie taktéž uvádí daňové zatížení imigrantů ze Středního východu za prvních pět let jejich pobytu. Protože 91.4 % z nich pobírá potravinové známky, tak musí jejich rodinný příjem být pod 130 % hranice chudoby. Z největší části takové rodiny na úrovni tohoto příjmu anebo pod ním, nemají federální daňovou povinnost a většina nemá ani žádnou státní daňovou povinnost. "Ve skutečnosti, ti co vydělávají méně než 130 % hranice chudoby se skoro vždy kvalifikují pro Earned Income Tax Credit, a jestliže mají děti, tak se kvalifikují pro vratný podíl na Additional Child Tax Credit. V rámci těchto dvou programů, nízkopříjmoví pracující neplatí žádné federální daně z příjmu a místo toho obdrží podstatné finanční plnění z IRS." (8). Náklady na tyto dva programy nejsou zahrnuty ve studii. IRS je Internal Revenue Service, vládní agentura pro výběr daní a vynucení daňového "práva". Moc toho imigranti nezaplatí ani na jiných daních (9).

Není nutné souhlasit s čísly, které předkládá "Centrum pro studium imigrace", jde ostatně především o odhady, ale i kdyby byla tato čísla nižší, dokazuje to, že dnešní imigrace do vyspělých zemí Západu je spojena s porušováním vlastnických práv starousedlíků, kteří platí daně. Není tak v souladu s libertariánským požadavkem na neagresivitu vůči soukromému majetku. A neměla by být v souladu s hodnotami ani jiných příznivců svobody.

Poznámky:
(1) Ziegler, K. a Camarota, S. A. The High Cost of Resettling Middle Eastern Refugees, [online, XI.2015]. Dostupný z (přístup III/2017): , http://cis.org/High-Cost-of-Resettling-Middle-Eastern-Refugees.
(2) Ibid.
(3) Ibid.
(4) Ibid.
(5) Ibid.
(6) Ibid.
(6) Ibid.
(8) Ibid.
(9) Ibid.