Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Rozhledny bez státních a evropských dotací? Ale ano, v minulosti běžná věc a i v dnešní době se najdou. O tom se vás bude snažit přesvědčit dnešní článek.

Rozhlednový ráj
 
Rozhlednový ráj najdeme nedaleko Liberce a Jablonce nad Nisou. V Jizerských horách a podhůří. Takovou hustotu rozhleden asi neměli a nemají nikde v našem státě. Ovšem velkou část rozhleden zde v minulosti vybudoval soukromý sektor. A to jde navíc o dost kvalitní stavby, a to (nejen) vzhledem k použitému materiálu.

Rozhledna Slovanka na Maxovském hřbetu má být dle známého autora „Knihy o Jizerských horách“ Miroslava Nevrlého nejstarší železnou rozhlednou v Čechách. Byla na své místo (Seibtův vrch) umístěna v roce 1887 (původně šlo o exponát železáren na výstavě ve Vídni). Jejího otevření se zúčastnilo na pět tisíc lidí a rozhlednový výbor od nich vybral na dobrovolném vstupném ještě o tisíc zlatých více, než stála stavba i dovoz celé rozhledny (1). Další informace k této rozhledně podává kniha „Příběhy jizerskohorských rozhleden“. Pozemek a na něm se nacházející žulové kamení věnovali volně k dispozici pro stavbu rozhledny Horskému spolku pro Ještědské a Jizerské hory majitelé. Centrála spolku měla pak zaplatit samotnou konstrukci rozhledny a tři zainteresované sekce spolku se pak měly na akci podílet úhradou nákladů na zbudování základů, transport a smontování věže. Zástupci sekcí plánovali, že jejich náklady uhradí výnos z uspořádání velkolepé horské slavnosti na Seibtově vrchu při otevření rozhledny. Což se skutečně stalo (2). 

Liberecká výšina

Kvalitní kamenná rozhledna na Tanvaldském Špičáku vznikla následovně: Nejprve byl za 3 tisíce korun koupen tří hektarový pozemek na vrcholu místní sekcí Horského spolku, a pak: "Na místě vypálené boudy bylo již 15. července 1907 otevřeno nové občerstvení, jehož výdělky měly zčásti krýt náklady na připravovanou stavbu rozhledny; pořádány byly i sbírky a členové výboru obcházeli zdejší bohaté podnikatele s prosbami o podporu. Připravovaná rozhledna s chatou měla být ale nakonec poměrně drahá a sekce se proto musela silně zadlužit." (3). Kvalitní kamenná rozhledna stojí i na Bramberku, a to od roku 1912. Otevřela ji 16. června 1912 lučanská sekce Horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Horská slavnost se sice povedla, ale tentokrát nepřinesla očekávaný výtěžek. Náklady na stavbu (14 tisíc korun) musely být proto dopláceny spolkem, různými dárci a mecenáši. Lučanští provedli vše poctivě a velkoryse a dle dobové módy. Vydali ještě 1 900 korun na rozšíření verandy nedaleké chaty a za 400 korun pořídili osvětlení chaty a i rozhledny, a to pomocí acetylenových lamp s vyvíječem plynu (4).

Dřevěná rozhledna na Prosečském hřbetu vznikla roku 1892, ale roku 1904 se zřítila. Roku 1908 ji nahradila druhá poměrně dost kvalitní dřevěná rozhledna, která vydržela až do roku 1921. Při jejím slavnostním odhalení vybral pokladník tolik peněz, že je nemohl odnést ani v batohu. Stavba tím byla zaplacena (5). Pokud se podíváme do jiného pramene, zjistíme, že rozhledna stála 1 800 korun a lesní slavnost při jejím otevření ji zcela zaplatila. A dle staré vlastivědy skutečně: „pokladník jen s námahou odnášel stříbrňáky domů v batohu.“ (6). Po zkáze této druhé rozhledny Horský spolek pro Jablonec a okolí na místo na nějakou dobu zanevřel, ale člen výboru Alfred Wünsch pocházejících z nedalekých Vratislavic, které jsou známé nejen jako rodiště Ferdinanda Porscheho a Konráda Henleina, ale i výrobou piva Konrád (údajně nikoliv po Henleinovi, ale knížeti Konrádu Brněnském), začal po Jablonci, Proseči a ve Vratislavicích organizovat sbírání příspěvků, sám pořádal placené přednášky a organizoval lesní slavnosti. Všechny získané peníze skládal do fondu na výstavbu nové věže. Mezitím spolek kupoval na hřbetu pozemky. V roce 1928 po pěti letech neúnavné činnosti pana Wünsche měl spolek již 77 718 korun, ovšem tentokrát již československých. Kvalitní kamenná rozhledna byla postavena nakonec roku 1932. Slavnost otevření trvala tři dny a prý se na ní objevilo celkem 10 tisíc návštěvníků. A: „Stavba spolek přišla na 169 893 korun a 75 haléřů. Z rozhlednového fondu byla zaplacena přesně polovina; zbylá část musela být kryta z dlouhodobé půjčky – pochopitelně poskytnuté vratislavickým Spořitelním a záložním spolkem. Částka dluhu vypadala hrozivě, ale uvážíme-li, že od otevření do konce roku 1932 navštívilo věž neuvěřitelných 8 914 návštěvníků, kteří zaplatili vstupné 7 791 korun a 60 haléřů, bylo jistě nadějné, že spolek vypůjčené peníze hravě splatí.“ (7). Mimochodem typově stejná věž, zmíněná výše, stojící na Bramberku, která je navíc od stejného architekta, stála o 20 let dříve jen 14 tisíc rakouských korun! Opravdu, pořádnou inflaci přinesla 1. světová válka. Nedaleká jizerskohorská kamenná rozhledna na Královce vznikla roku 1907 jako náhrada starší dřevěné věže. Bylo na ní vybráno místní sekcí horského spolku 8 tisíc tehdejších korun. Horská slavnost spojená s otevřením věže přinesla pak během pár hodin 1 200 korun (8).

Jako rozhledna slouží i známá Liberecká výšina, kde je i výletní restaurace. Tuto stavbu nechal začátkem 20. století postavit bohatý liberecký textilní podnikatel Henrich Liebieg (9). Aby ji za nedlouho předal do správy Horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory (10). V kateřinském údolí na severu Liberce se nacházely taktéž dvě rozhledny. V letech 1887 až 1903 a znovu v letech 1905 až 1932 stála rozhledna na Humboldtově výšině postavená zdejším továrníkem Salomonem a věnovaná Horskému spolku. Roku 1890 nechal nad údolím postavit další rozhlednu továrník Siegmund (11). Ovšem jiný materiál hovoří poněkud jinak. Rozhlednu na Humboldtově výšině zřídil jako vůbec svoji první rozhlednu Horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Dřevěná rozhledna měla pět metrů a stála jen 380 zlatých (tj. 760 rakousko-uherských korun). Tato rozhledna musela být pro zchátralost rozebrána a teprve pak přišel na řadu továrník z Kateřinek Josef Ignaz Solomon, který nechal na své náklady postavit 2,5 metru vysoký žulový podstavec a na něm více jak 11 metrovou vyhlídkovou věž z trámů. Siegmundové postavili svoji rozhlednu roku 1890 na výšině, která po nich nesla jméno. Rozhledna měla asi 10 metrů a vydržela asi 20 let (12). K hospodě si během doby první republiky nechal postavit rozhlednu na jizerskohorském Trništi i šenkýř Jantsch (13).

Známou rozhlednu Štěpánku začala stavět místní vrchnost ještě ve 40. letech 19. století. Ovšem pak práce stály a rozhledna nebyla dokončena. Až roku 1892 po jednom národnostním incidentu byla rozhledna dokončena Horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory (14). Bližší informace k dostavbě této rozhledny podává opět kniha „Příběhy jizerskohorských rozhleden“. Při otevření rozhledny: „Na kopec se štíhlou, elegantní věží se tehdy přišlo podívat neuvěřitelných osm tisíc návštěvníků. Prvotní obavy libereckého vedení spolku z financování celé akce se během těchto dvou dní rozplynuly. Náklady dostavby věže byly totiž výdělkem nejen zcela pokryty, ale slavnost nadto ještě dobře vydělala.“ (15). Ale to už jsme v podstatě v Krkonoších. Teď vyrazíme na sever Jizerských hor. Původní stará rozhledna na Smrku (nejvyšším vrcholu české části Jizerských hor) vznikla roku 1892, a to díky okrašlovacímu spolku z nedalekého Nového Města pod Smrkem. Spolek získal podporu od zdejších továrníků Mazela a Klingera, okresní spořitelny i nadšených jednotlivců s holemi a ruksaky. Podíl měl i mnohokrát zmíněný Horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory a Krkonošský spolek ze sousedního Německa. Stavba tehdy přišla na 1 683 zlatých (tj. 3 366 korun) (16).

Jinde

Dalo by se takhle pokračovat i dále. Hodně rozhleden vzniklo díky Klubu českých turistů (KČT), ale i díky jiným turistickým či okrašlovacím spolkům. Pro příklad můžeme vzít třeba Hrubý Jeseník. Kde najdeme jak rozhlednu KČT Háj u Šumperka, která vznikla za první republiky (dnešní rozhledna je až po revoluční) anebo rozhledny Moravskoslezského sudetského horského spolku. Příkladem druhého uvedeného může být rozhledna na Biskupské kupě u Zlatých Hory, kterou spolek postavil za 4 618 zlatých roku 1898, díky řadě sponzorů. Významně ke stavbě rozhledny přispěli i místní podnikatelé. Třeba majitel pily ze Zlatých Hor Hoffmann zdarma dodal výrobky své pily, pomáhal radami a skutkem, kameničtí podnikatelé Försterovi zase dodali za sníženou cenu materiál a tak podobně (17). Dalším příkladem odjinud může být třeba rozhledna Alexandrovka v Adamově (okr. Blansko): „Na Špičáku, (496 m n. m.) stával nad Adamovem již od 60. let 19. století dřevěný vyhlídkový pavilon vybudovaný podle návrhu tehdejšího krajského hejtmana hraběte Braidy. Když tento objekt dosloužil, byla z iniciativy Brněnské sekce ÖTC - Rakouského turistického klubu - zorganizována finanční sbírka a zpracován projekt nové rozhledny. Architekt Oscar Mratschek navrhl kamennou věž s dřevěným vyhlídkovým ochozem a s vysokou plechovou střechou zakončenou korouhví. Celková výška stavby provedené firmou Martina Fleischhackera nákladem 1500 zlatých byla 15 m, ochoz se ale nacházel pouze v šestimetrové výšce. Slavnostní předání turistům proběhlo 4. září 1887. Rozhledna byla tehdy pojmenována Alexander Warte po brněnském císařském radovi a staviteli Franzi Alexandru Suchankovi (1821 - 1907), který se nejvíc zasloužil o její výstavbu.“ (18). 

Dále uveďme třeba Jiráskovu chatu s rozhlednou v Dobrošově u Náchoda. O ní se píše: „V roce 1895 na něm [Dobrošově, pozn. autora] nechal náchodský odbor Klubu českých turistů postavit chatu s rozhlednou, první „turistickou útulnu“ v Čechách, která je i v nynější době ve vlastnictví KČT. Vysoká návštěvnost dobrošovské chaty přiměla v prvním desetiletí 20. století náchodské turisty k záměru zvýšit šestimetrovou rozhlednu a rozšířit restauraci. „Už roku 1910 se jedná s Dušanem Jurkovičem … a konečně je rozhodnuto: vystavět půvabně členěnou, šindelem krytou, na kamenné podezdívce rozloženou, účelně zařízenou rozhlednu, jejíž šestihranná pásovitá věž se širokým dřevěným ochozem bude zdobiti vrchol památného Dobrošova“. Jurkovič odevzdal projekt přestavby v roce 1912. Hned po skončení války byl požádán o souhlas o spojení chaty se svým jménem spisovatel Alois Jirásek. V roce 1919 bylo přistoupeno k vyhlášení sbírky pro získání finančních prostředků. Z archivních materiálů vyplývá, že na stavbu nové chaty s rozhlednou přispělo „384 občanů a organizací z celých Čech. Sbírka vynesla 213 149,80 Kč, 11 000 cihel a 31 m3 písku.“ Základní kámen nové chaty byl položen 9. července 1921, u příležitosti spisovatelových sedmdesátin. Chata byla slavnostně otevřena 30. září 1923, od 1. prosince byla v běžném provozu.“ (19).

Soukromé rozhledny dnes

Nejde jen o staré soukromé rozhledny, ale najdou se i nové. Třeba rozhledna Dalibor u Zaječí (okr. Břeclav). O té se dočteme: „Stavba vedle kapličky z roku 2007 byla též plně financována z prostředků majitele vinařství ‚U Kapličky‘ pana Žďárského, celkové náklady činily cca 500 000,- Kč. Celková výška je 11 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 8 m, vede na ni 30 poměrně strmých stupňů ocelového žebříku, ukotveného do obvodového pláště věže. Oficiální zpřístupnění proběhlo v květnu 2012.“ (20). Podobně nedávno vznikla rozhledna Salaš na Uherskohradišťsku, která je sama o sobě dost velkou a docela netypickou stavbou a byla též financována podnikatelem (21). Pokud se vrátíme do Jizerských hor, tak na Scholzbergu v Horním Maxově vznikla experimentální dřevěná 13 metrů vysoká rozhledna v červnu 2006, a to za pouhých 160 tisíc korun. V říjnu 2012 byla tato věž rozebrána (22). 

Poznámky:

(1) NEVRLÝ, M. Kniha o Jizerských horách. Liberec: Vestri 2007, str. 47.
(2) ŘEHÁČEK, M. aj. Příběhy jizerskohorských rozhleden. Liberec: Petr Polda, s.r.o. 2016, str. 50-52.
(3) Tamtéž, str. 77.
(4) Tamtéž, str. 83.
(5) NEVRLÝ, M. Kniha o Jizerských horách. Liberec: Vestri 2007, str. 48
(6) ŘEHÁČEK, M. aj. Příběhy jizerskohorských rozhleden. Liberec: Petr Polda, s.r.o. 2016, str. 89.
(7) Tamtéž, str. 89-90.
(8) Tamtéž, str. 96.
(9) NEVRLÝ, M. Kniha o Jizerských horách. Liberec: Vestri 2007, str. 49.
(10) ŘEHÁČEK, M. aj. Příběhy jizerskohorských rozhleden. Liberec: Petr Polda, s.r.o. 2016, str. 149.
(11) NEVRLÝ, M. Kniha o Jizerských horách. Liberec: Vestri 2007, str. 49-50.
(12) ŘEHÁČEK, M. aj. Příběhy jizerskohorských rozhleden. Liberec: Petr Polda, s.r.o. 2016, str. 166-167 a 169.
(13) Tamtéž, str. 106.
(14) NEVRLÝ, M. Kniha o Jizerských horách. Liberec: Vestri 2007, str. 50.
(15) ŘEHÁČEK, M. aj. Příběhy jizerskohorských rozhleden. Liberec: Petr Polda, s.r.o. 2016, str. 31.
(16) Tamtéž, str. 191.
(17) HUBÁČEK, J. aj. Historické zajímavosti Zlatohorska. Zlaté Hory: Klub přátel Zlatých Hor 2001, str. 19 až 22 a 71.
(18) Alexandrovka - znovuzrozená rozhledna [online]. Dostupný z (přístup V/2020): https://www.blanensko.cz/clanky/detail/alexandrovka-znovuzrozena-rozhledna.htm.
(19) Jiráskova chata Dobrošov: Střípky z historie [online]. Dostupný z (přístup V/2020): https://www.jiraskovachata.cz/.
(20) Česká wikipedie, heslo „Dalibor (rozhledna)“.
(21) Na Slovácku mecenáš bez dotací postavil rozhlednu ve tvaru hasáku [online, 2015]. Dostupný z (přístup IV/2020): https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/rozhledna-z-dreva-a-kovu-nad-obci-salas-na-uherskohradistsku.A150618_2171033_zlin-zpravy_ras.
(22) ŘEHÁČEK, M. aj. Příběhy jizerskohorských rozhleden. Liberec: Petr Polda, s.r.o. 2016, str. 111