Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Úvod
V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka. Bohužel k velké části těchto aktivit se nezachovaly do dnes prakticky žádné doklady a jen u některých spolků existují rozsáhlejší archivní materiály. Některým těmto spolkům jsem se již věnoval dříve. K jiným spolkům existují alespoň některé materiály ve formě stanov a povinných hlášení policejním orgánům. Takové materiály se dají najít v Moravském zemském archivu v Brně. Na několik svépomocných spolků - zvolených namátkou - jsem se v tomto archivu podíval. Vedle popsání krátké historie uvedených spolků, se zaměřím především na jejich účel, příjmy a jejich získávání, podpory, správu spolku a dále i na to, zda rozlišovaly zasloužilé (a morálně zachovalé) potřebné od těch nezasloužilých a na případnou existenci čekacích a karenčních lhůt. Tj. lhůty, kdy od svého vstupu do spolku mohl jeho člen čerpat pojištění v případě sociální události a lhůty, která uplynula mezi vznikem (nahlášením) sociální události a výplatou podpory. Už teď však můžu říci, že zkoumané spolky běžně rozlišovaly zasloužilé a nezasloužilé potřebné a znaly běžně čekací a karenční lhůty, byť zde jde často o obyčejné dělnické (proletářské, ba v jednom případě i uvědoměle proletářské) spolky!

A. Dobročinný spolek tkalců v Brně
Tento textilácký spolek byl založen roku 1891 (archivní materiály jsou do roku 1920), což dosvědčovalo c. k. místodržitelství dne 8. dubna 1891 [1]. Stanovy spolku uvádějí následující účel spolku: "Účel spolku jest nevinně do nouze upadlé členy, dále dlouho bez zaměstnání a pak k cestování nucené členy podporovati." [2]. V té době už mělo být dělnictvo v továrnách pod povinným nemocenským a úrazovým pojištěním. Spolek se tedy zabýval pojištěním v jiných oblastech. Spolek potřeboval nějaké prostředky: "Jako prostředky k docílení tohoto účelu slouží týdenní příspěvky, jakož i zápisné členů, pak dary a výnosy zábav." [3]. Spolek se skládal z řádných, mimořádných a čestných členů. Členem se mohl stát, každý pomocník mechanického tkalcovského stroje. Nestačilo se však jen ohlásit výboru spolku, ale bylo nutné být doporučen dvěma členy spolku. Dále platilo, že: "Řádní členové mají za povinnost týdně 7 kr. jako příspěvek a 30 kr. zápisného, mimořádní členové pak ročně příspěvek nejméně 1 zl. a zápisného 1 zl. platiti." [4]. Spolek měl valnou hromadu, revisory a dvanáctičlenný výbor skládající se z předsedy, místopředsedy, dvou pokladníků, dvou jednatelů, a šesti členů výboru, výbor se měl scházet nejméně jednou za měsíc [5]. Co se tykalo podpor, uváděly stanovy, že právo na podporu má každý nevinně do nouze upadlý člen spolku, který zápisné a příspěvky po 26 neděl spolku zapravil. "Je-li člen po 26 nedělích bez zaměstnání, má nároky na podporu, která trvá 4 neděle a dle ve spolku se nacházejících se prostředků (od 1-3 zl. týdně) se uděluje. - Když člen podporu ze spolku vyzdvihne, tak musí, než opětně má nároky na podporu, po 12 týdnů, když obdržel zaměstnání, své příspěvky do spolku zapravovati." [6]. Jak je patrné, existovala zde čekací lhůta mezi začátkem placení příspěvků a možností čerpání podpory v nezaměstnanosti. Důležité je rozlišování na zasloužilé a zachovalé a nezasloužilé potřebné, tak typické pro svépomocné aktivity, které plyne už z použití slova nevinně, ale i toho, že: "Z každé podpory vyloučeni jsou ti členové, kteří spolku aneb všeobecnosti škodili." A: "Ony osoby, které nepravdivě udání učinili, aby takto ze spolku podpory se domohli, ztratí navždy právo na nějakou podporu." [7]. Člen spolku mohl být výborem vyloučen kvůli neplacení příspěvků po čtvrt roku anebo, pokud jednal ke škodě spolku, mohl se ovšem odvolat k příští valné hromadě [8]. Rukou změněné stanovy vytištěné roku 1902 uvádějí, že v případě rozpuštění spolku připadne jmění "Ústřední matici školské", pokud by však během pěti let opětně spolek s podobnou tendencí vznikl, tak se mu mělo celé jmění vydati [9]. Spolek měl tedy určité české vlastenecké spády.

Zachovalý dodatek k těmto stanovám týkající se starobního fondu dobročinného spolku, který měl podporovat zestárlé členy, kteří již více k práci způsobilí nejsou. Členem starobního pojištění se mohl stát jen člen pojištěný v místním tkalcovském spolku. Zajímavé je, že členové pobírající starobní podporu již nemuseli platit spolkové příspěvky, ale zároveň pozbyli hlasovacího práva, zbyl jim jen poradní hlas! U spolku textilních proletářů to asi mnohé překvapí. Příjmy si fond obstaral následovně: "Fond tento se tvoří: a. Ze základního kapitálu, který obnáší 600 K, k tomuto účelu darovaných od Dobročinného spolku tkalců v Brně. b. Z příspěvku, který jest stanoven prozatimně na 4 haléře týdně, avšak může býti v pádě potřeby zvýšen. c. Z výtěžku zábav, které k tomuto cíli pořádati se mají, z darů a jiných nahodilých příjmů.". Dále: "Podpora starobního fondu stanoví se od 2 K až do 10 K měsíčně..." [10]. Podpora starobního fondu se začala vyplácet po 5-ti letech existence fondu a pro nově přistoupilé členy po 10-ti letech. Podpora mohla být trvalá anebo dočasná (tato max. jeden rok) a její přesnou výši stanovil výbor vždy případ od případu. Pokud člen, který řádně platil do fondu po více roků zemřel aniž ho užil, měla jeho rodina nárok na odbytné (!), stanovené výborem. V případě rozejití se spolku anebo jeho úředního rozpuštění mělo jmění starobního fondu připadnout mezi ty členy, kteří již podporu užívali. Dále platilo, že: "Podpora se pozbývá: 1. když člen zemře, 2. kdyby se dopustil podporovaný nějakého činu, který by poškodil dobročinný spolek tkalců [11]. Opět zde se dbalo na určitou zachovalost členů.

Z archivních materiálů je patrné, že spolek pořádal zábavy, například 19. června 1892 mělo jít o deklamatorní a taneční zábavu se vstupným 10 krejcarů na osobu a čistý výnos mě být věnován na dobročinný účel. Mimochodem žádost nese kolek v hodnotě 1 zlatý, tehdy poměrně dost velkou částku, zhruba denní plat zručnějšího textiláka v té době [12]. 13. srpna 1893 pořádal zahradní zábavu za spolu účinkování "Vzdělávacího spolku Dělnického v Brně", program se stával ze zpěvu, deklamace, tance a žertovné loterie, vstupné bylo opět 10 krejcarů. Zajímavá je zahradní slavnost, která se měla pořádat 14. července 1895, kdy měl být proveden i Lassallův pochod a Marxův (?) sen, což svědčí o jistém vlivu socialismu ve spolku a proletářské uvědomělosti tohoto spolku. Dále měly být vedle českých výstupů provedeny i německé výstupy [13]. Na 30. července 1911 oznamoval spolek c. k. policejnímu ředitelství oslavu 20-ti letého trvání spolku, při které se měla konat mimo jiné slavnostní valná hromada a zahradní zábava se vstupným 15 krejcarů v předprodeji a 20 krejcarů v pokladně na místě. Čistý výnos měl připadnout starobnímu fondu tkalců [14]. K roku 1894 byli členové výboru z Brna, Husovic a Židenic. Předsedou spolku byl Václav Říha a jednatelem Jan Fiala [15].

Pro ilustraci, byla-li v roce 1891 výše podpory v nezaměstnanosti 1 až 3 zlaté týdně, tak v roce 1883 stál kilogram másla průměrně 1.07 zlatých, kilogram mouky 21 krejcarů, kilogram rýže 18 krejcarů, kilogram brambor 2 krejcary, nejlevnější bochník chleba stál asi 5 krejcarů, košile stála kolem 2 zlatých, kalhoty 4 až 9 zlatých. Byla-li výše starobní podpory v roce 1902 stanovena ve výši 2 až 10 korun (tj. 1 až 5 zlatých) měsíčně, tak kolem roku 1910 bochník chleba stál nějakých 32 haléřů, litr mléka asi 30 haléřů, kilogram cukru asi 82 haléřů, kopa vajec asi 3.50 až 4 koruny [16]. Jiný pramen uvádí (ovšem pro Prahu) pro rok 1890 cenu kilogramu chleba ve výši 11.3 krejcarů a kilogramu masa ve výši 61 krejcarů. Pro rok 1900 12.1 krejcarů respektive 65.5 krejcarů [17]. Starobní penze tedy byla spíše jen příspěvkem než skutečnou penzí. Ceny tehdy byly dosti stabilní, ba vyskytovala se u nich i klesající tendence. Nicméně je nutné je brát jen za orientační, jakož i dále.

Poznámky a literatura:
[1] Moravský zemský archiv (dále jen MZA), B26, 2486, sg. 228, Stanovy dobročinného spolku tkalců v Brně r. 1902, s. 8 a Č. 7224.
[2] MZA B26, 2486, sg. 228, Stanovy dobročinného spolku tkalců v Brně (rok 1891), §. 2
[3] Tamtéž, §. 3.
[4] Tamtéž, §. 5 a 6 a 9.
[5] Tamtéž, §. 15 a 16.
[6] Tamtéž, §. 24.
[7] Tamtéž, §. 25. a 26.
[8] Tamtéž, §. 28 a 29.
[9] MZA, B26, 2486, sg. 228, Stanovy dobročinného spolku tkalců v Brně r. 1902, § 4. Dle původního znění mělo jmění připadnout všeobecné dělnické pokladně v Brně, opět s pětiletou podmínkou.
[10] Tamtéž, Dodatek ke stanovám dobročinného spolku tkalců v Brně, Čl. 1-3, 5 a 6.
[11] Tamtéž, Čl. 7-9, 11 a 12.
[12] MZA, B26, 2486, sg. 228, žádost c. k. policejnímu ředitelství v Brně ze dne 18. 6. 1892.
[13] Tamtéž, žádost c. k. policejnímu ředitelství v Brně ze dne 6. 8. 1893 a 8. 7. 1895.
[14] Tamtéž, žádost c. k. policejnímu ředitelství v Brně ze dne 22. 7. 1911.
[15] Tamtéž, oznámení c. k. policejnímu ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1894.
[16] Vondra, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4, s. 46 a 50-51.
[17] Dvořák, L. Insitucionálně-historická analýza počátků nemocenského pojištění v českých zemích na přelomu 19. a 20. století aneb "Hic sunt Leones" na mapě české sociální politiky: diplomová práce (nevydáno). Praha: VŠE 2008, s. 51.