Brněnské spolky III.D: Dělnický sirotčí a podporovací spolek "Svornost"
Posledním sirotčím spolkem, kterým se tu budeme zabývat je "Dělnický sirotčí spolek 'Svornost'" (v pramenech též Svornosť). V tomto případě nešlo o klasický sirotčí spolek, ale šlo o podpůrný dělnický spolek, který mimo jiné poskytoval spíše jako doplněk sirotkům po dělnicích podporu. Spolek měl vzniknout roku 1923 nebo před tímto rokem.
Stanovy
Stanovy z roku 1923 uvádí: "Dělnický sirotčí a podporovací spolek 'Svornost', sídlem jest Brno, Hrnčířská ulice, jednací řeč jest česká. Působnost svoji vztahuje na dělníky továrny na smaltové zboží firmy "Austria" Brno, Hrnčířská ulice v oddělení zvaná 'Huť' a přidělených dílnách." [63]. Jaký byl účel tohoto spolku? "Účelem jest podporování dělnictva ve spolku sdruženého v čas nemoci a podpora pozůstalým v případě úmrtí člena. Sirotci po zemřelých dělnících podporováni budou jednou v roce vždy před vánočními svátky peněžitou nadílkou." [64]. K dosažení účelu spolku měl každý člen složit 1 Kč týdně bez rozdílu výšky denního neb týdenního platu. Dále k tomu mohly sloužit odkazy a podpory od různých příznivců. Korunové příspěvky členů se srážely ihned při výplatě [65]. Jak je patrné tak v tomto dělnickém prostředí se neuplatňoval žádný progresivní princip, co se týká placení příspěvků. K členstvu: "Členem spolku může býti každý dělník neb dělnice bez rozdílu stáří v oblasti spolku vymezeném.". Každý člen měl pak právo na podporu v následujících případech: a) v případě onemocnění, b) v případě úrazu, c) v případě ošetřování v nemocnici, d) v případě úmrtí pohřebné pozůstalým, e) v případě podpory sirotkům až do 14 let věku a za f) v případě trvalé neschopnosti pracovní [66]. Zajímavé je, že zde nebyl dán věk, do kterého se člověk mohl prostřednictvím spolku pojistit, což bývalo jinak poměrně běžné. Přestože byl spolek Svornost dělnický, existovala zde čekací lhůta pro pobírání podpor: "Právo na podporu má člen teprve po devíti týdnech pracovních, v nichž řádné příspěvky měl zapraveny.". Spolek hleděl na svoji finanční stabilitu: "Výši podpor stanoví výbor. Tyto pak se udělují dle usnesení výboru v takové výši, jak to prostředky pokladní dovolují. Podpora se vyplácí pouze na lékařské vysvědčení, kterým se musí člen u pokladníka neb jeho náměstka ohlásiti. Člen, který podvodným způsobem nemoc jen předstírá neb v nemoci práci vykonává, pozbývá nároku na podporu." [67]. Ani dělnický spolek doby první republiky nebyl ochoten podporovat nezasloužilé potřebné. A provozoval tak dělení zasloužilých a nezasloužilých členů. Podpora nezasloužilých členů by totiž měla přímý dopad na majetek spolku a tím i na jeho poctivé členy. Velmi pravděpodobně zde existovala obvyklá kontrola nemocných. Co se týká pohřebného, tak platilo, že: "Nárok na pohřebné mají nejbližší příbuzní zemřelého, s nímž ve společné domácnosti před smrtí žili, a sice manželka neb manžel, děti neb rodiče, nebo ti, kteří v poslední době zemřelého ošetřovali." [68]. Členové spolku měli též mimo jiné dbáti kolegiální cti [69].
Správa spolku byla založena na valné hromadě (ta stanovovala výši týdenních příspěvků členů spolku), výboru spolku a dozorčí radě. Výbor spolku měl mít dvanáct členů a tři náhradníky. Funkcionáři byli: předseda, jeho náměstek, jednatel, místo-jednatel, pokladník a jeho zástupce. Pokladníkem měl být zvolen někdo, kdo mohl ručit svým majetkem za případné ztráty. Mimo jiné výbor rozhodoval o výši podpor členstvu. Dozorčí rada pak měla mít tři členy. Dále jeden zástupce ředitelství továrny "Austria" mohl být pozván na schůzi jako host [70]. Zaměstnavatel měl tedy na spolek zřejmě jen poměrn slabé vazby. Smírčí soud měl urovnávat spory mezi členy spolku z poměru spolkových vzešlé. Každá strana si zvolila dva rozhodčí, a tito čtyři si zvolili pátého jako předsedu. O rozsudku rozhodovala nadpoloviční většina hlasů. Proti rozsudku zde nebylo odvolání. Spory mezi členy a výborem měla rozhodovat valná hromada [71]. Při zrušení spolku skrze hlasování valné hromady (pro zrušení muselo býti nejméně tři čtvrtiny přítomných členů, přítomno pak muselo být nejméně tři čtvrtiny členů spolku) platilo, že: "Spolkové jmění nesmí býti rozděleno mezi členy, nýbrž musí býti věnováno podobnému dobročinnému účelu." [72].
Funkcionáři spolku a ostatní zajímavosti
Na řádné valné hromadě ze dne 21. ledna 1923 byl za předsedu spolku zvolen Anton Večeřa, jednatelem se stal Vladimír Šterc [73]. V protokolu číslo 40 o valné hromadě ze dne 24. ledna 1926 je tato zajímavá informace: "Místopředseda soudr. Lukes vítá přítomné členy a vzpomíná našich zemřelých členů a členek a žádá za poctu povstáním.". Tehdy byl zvolen jednatelem spolku Inocenc Andrýs, zatímco předseda zůstal stejný. Vedle toho bylo uděleno tehdy odstupujícímu výboru absolutorium a na návrh i 1/2 3 % z hrubého příjmu jako odškodné [74]. Šlo o odměnu výboru. Členové výboru tak za svoji činnost pro spolek dostávali nějaké peníze, aby se zřejmě zvýšila jejich motivovanost dobře spolek spravovat. Tito ovšem požívali i úcty u členů spolku, což dokládá i udělení absolutoria (zřejmě učiněného povstáním členů přítomných na valné hromadě). Na této valné hromadě se řešila i jedna žádost o mimořádnou podporu: "V různých záležitostech čtena žádost soudr. Řeháka o mimořádnou podporu. Po vysvětlení záležitosti soudr. Pokorným usneseno zařaditi soudr. Řeháka do vyšší stupnice a další ponecháno do výborové schůze." [75]. O přesné výši podpory tomuto soudruhovi měl dle stanov rozhodnout výbor. Funkcionáři spolku se občas měnili. Například na valné hromadě dne 31. ledna 1932 byl zvolen předsedou spolku Teodor Pokorný. Jednatelem byl opět Inocenc Andrýs. Mezi členy výboru jsou uvedeni lidé z Brna i jeho městských částí: Bystrc, Jundrov, Královo Pole a Řečkovice [76].
Aféra
V archivních materiálech se nacházejí i anonymní udání na činnost spolku, které vedly k policejnímu výslechu tehdejšího předsedy spolku Teodora Pokorného. Tato činnost se měla týkat změny stanov a policejní ředitelství konstatovalo, že změna stanov byla dle protokolů o výborových schůzích, protokolu o valné hromadě konané dne 19. února 1933, presenční listiny z této valné hromady a pozvánky na výborovou schůzi dne 18. prosince 1932, provedena způsobem statutárním [77]. První udání, psané bídnou češtinou a podepsané jen slovy: vyloučení ze spolku Svornosti starci a invalidé, uvádí, že spolek hodlá měnit stanovy, aby mohlo býti nastřádané a v nemoci členy nezužitkované jmění rozděleno. Protože dotčené peníze měly být určeny pro sirotky po zemřelých členech, kteří se měli vybavovat do 14 let věku, a pro starce a invalidní členy a zbytek jmění měl připadnout Masarykově lize (proti tuberkulose), udávající chtěli uvědomit politickou správu na to, aby uvedenému spolku změnu stanov nepovolovala a aby úřad měl nad funkcionáři spolku dozor. Uvedená částka jmění byla na tehdejší dobu značná - šlo o 200 tisíc Kč. Dle druhého podobně podepsaného udání s řadou gramatických chyb se můžeme dočíst, že úřad měl zabránit rozdělení jmění všem členům spolku, což stanovy nedovolovaly. Vedení spolku mělo prý vylučovat invalidy a samo drancovat pokladnu [78].
Policejní výpověď předsedy spolku T. Pokorného uvádí, že stanovy spolku (některé body) byly změněny na valné hromadě dne 19. února 1933, protože stanovy, které byly již od roku 1923, členům nevyhovovaly, a proto členstvo žádalo o jejich změnu. Dále se zde píše, že: "Dle prohlášení předsedy a dle záznamů zápisu o valné hromadě nebyl ze spolku nikdo vyloučen a též nejedná se o žádné rozdělení spolkového jmění. Spolek má 200 tisíc Kč a tyto jsou deponovány u spořitelny a v podniku, kde členi jsou zaměstnáni. Ke změně stanov došlo na návrh členstva a to proto, jelikož spolek je dle stanov povinen podporovati též své členy v případu stáří a invalidity, což bylo některými členy zneužíváno v tom smyslu, že některý člen měl již po dobu trvání spolku vybráno už na 7000 Kč a někteří členi v tom, že stáří nedostali ničeho aneb jen nepatrný obnos, usneslo se členstvo na tom, by takovíto členi byli nějak vyrovnáni, což chtějí docíliti tím, že by změnou stanov, mohlo býti členstvu a to po rozhodnutí výboru poskytnuta taková 'zdravotní výpomoc', čímž by se členstvo během doby vyrovnalo, poskytnutím čas od času nějaké podpory. Výše podpory a tak i udělení této, závisí na usnesení výboru, přihlížejíc na okolnosti jednotlivých členů.". Udání jsou zde prezentována jako oznámení ze strany několika členů, kteří již měli nárok na podporu vybraný a neměla jim již býti poskytována tato výpomoc čas od času, nýbrž jen jednou ročně, a to na vánoční svátky, čímž se tito členové měli cítit zkráceni [79].
Návrh k valné hromadě spolku Svornost uvádí, že jelikož hospodářsko-pracovní poměry v továrně nedovolovaly všemu dělnictvu platiti příspěvky, navrhovala se změna stanov, tj. dobrovolný výstup. Konkrétně šlo v bodě 2. o: "By každému členu, jenž žádnou podp. v nemoci nevybral, byl zaručen celý obnos s 4% úrokem." [80]. Tutéž informaci obsahuje protokol číslo 103 z řádné valné hromady konané dne 19. února 1933. Mimochodem na tuto valnou hromadu se nedostavil potřebný počet členů, a tak tato začala o hodinu později za účasti 83 členů. Těchto 83 členů tak muselo tvořit méně jak polovinu členů spolku (dle stanov se měla valná hromada konat o hodinu později, pokud nebylo přítomna nejméně polovina členů spolku). Správa pokladní udávala za prosinec roku 1932 příjmy ve výši 5 444.15 Kč a vydání ve výši 6 818 Kč. Hotovost pak měla činit 204 987.55 Kč. Tato hotovost ke konci roku stoupla na 206 tisíc Kč. Dále bylo schváleno 4 % z hrubého příjmu jako odškodné čelním činovníkům spolku a udělena pocta povstáním zemřelým členům [81]. Vedle drobných změn ve stanovách zde byl probírán návrh, který přišel se 171 podpisy, a který byl důvodem aféry ohledně údajného rozdělení spolkového jmění. Tento návrh a na něj reagující výborová směrnice umožňuje asi nejlepší vhled do události, byť ne vše vyjasňuje. Opět se zde konstatuje, že hospodářské pracovní poměry v továrně nedovolují dělnictvu platiti příspěvky a navrhuje se zde změna stanov, tj. dobrovolný výstup. Jak již bylo řečeno, každému členu, jenž žádnou podporu v nemoci nevybral, měl být zaručen celý obnos s 4% úrokem. Dále měl výbor spolku vypracovat směrnici dalšího postupu a měla mu být dána plná moc pro kategorické rozdělení ve vybírání většího obnosu v nemoci [82]. Výbor na základě této žádosti vypracoval směrnici. Ve směrnici se mimo jiné pravilo, že: "Každý člen má nárok kromě podpory v nemoci na zdravotní dovolenou ve výši zaplacených příspěvků. Kdo nevybral podporu v nemoci, obdrží zdravotní dovolenou ve výši zaplacených příspěvků s 10 % úhradou. Kdo vybral podporu v nemoci, sráží se 20 % z vybrané podpory, zbývající obnos obdrží jako dodatek.". Dočasně byla také zastavena podpora v nemoci na neurčito do odvolání. Dále zde je uvedeno, že: "Podpora invalidů, mají nárok 3 násobku ze zaplacených příspěvků po odečtení vybrané podpory v nemoci. Invalidé, kteří mají 3 násobku zaplacených příspěvků vybranou, jsou zařazeni na podporu mimořádnou, a sice 1 v roce o svátcích Vánočních dle prostředků finančních. Pohřebné pozůstalým po členech, obdrží obnos 300 Kč. Zemře-li členovi žena, obdrží muž 200 Kč. Sirotci po zemřelých členech dostávají do 14 roků vždy o sv. Vánočních dle finančních prostředků.". Zdravotní dovolenou mohli obdržet členové, kteří byli členy v závodu do 31. 12. 1932 [83]. Zdá se tedy, že část členů nebyla schopna nadále platit příspěvky, přestože jinak spolek hospodařil velmi dobře a měl jmění více jak 200 tisíc korun, což byla na tehdejší dobu velmi slušná částka. Protože při vystoupení ze spolku by následovala ztráta vložených prostředků, rozhodla se většina členů k tomu povolit dobrovolný výstup, který znamenal u těch členů, kteří nemarodili, možnost čerpat placenou zdravotní dovolenou s určitou srážkou. Ti co chtěli vystoupit, ale již pobírali nemocenskou podporu, dostali své příspěvky, ale bez 20 %. Snad však i oni dostali své příspěvky ve formě placené dovolené. Invalidé, kteří v době své pracovní činnosti mnoho nestonali, se měli dočkat nějaké částky (mají nárok 3 násobku ze zaplacených příspěvků po odečtení vybrané podpory v nemoci), což byla jedna z věcí, která velkou část členstva pálila, i když přímo o zneužívání některými členy se jistě hovořit nedá, prostě to "zneužívání" umožňovaly předchozí stanovy. Nicméně se zdá zřejmé, že směrnice výboru spolku nevycházela zcela návrhu 171 členů spolku vstříc. Zřejmě bylo nutné dodržet to, aby jmění spolku nebylo jen tak rozděleno mezi členy spolku. To by totiž skutečně nebylo v souladu se stanovami.
Nové stanovy
Zdá se, že uvedená opatření však byla zřejmě jen dočasná a nevedla k tomu, aby se výrazněji promítla do stanov. Nové stanovy, které se v archivním materiálu vyskytují ve dvojím prakticky stejném provedení z roku 1934, totiž většinu z těchto věcí neobsahují. Buď tedy vznikly ještě změněné stanovy z roku 1933, které se nedochovaly a byly o rok později změněny anebo nevznikly a uvedená opatření byla jen dočasná. Nové stanovy přišly s několika změnami. Jednak se změnil název podniku: "Spolek nazývá se 'Dělnický sirotčí a podporovací spolek 'Svornost'. Sídlo jest v Brně, Hrnčířská ul. 2-4. Jednací řeč je česká. Obor působnosti omezen jest na dělníky továrny "Spojené smaltovny na smaltové a kovové zboží akciové spol., 'Sfinx', dříve 'Austria' v Brně, Hrnčířská ul. 2-4, zaměstnané v oddělení zvaném 'Huť' a přidělených dílnách." [84]. Dnes na místě továrny stojí moderní obchodní a bytový komplex téhož jména, čili Sfinx [85]. Ze stanov zmizela výše příspěvku [86]. Tu jinak měla určovat valná hromada. Přibyla naopak informace o ztrátě členství, ta mohla nastat 1) rozvázáním pracovního poměru s firmou a za 2) rozpuštěním spolku. Každý člen měl pak právo na podporu v následujících případech: a) v případě onemocnění, b) v případě úrazu, c) v případě ošetřování v nemocnici, d) v případě rekonvalescence, e) v případě úmrtí člena pohřebné pozůstalým a za f) v případě podpory sirotkům až do 14 let věku. Čekací doba se prodloužila razantně z 9 týdnů na celý jeden rok [87]. Vypadl tedy bod o podpoře v případě trvalé neschopnosti pracovní a naopak přibyl bod o rekonvalescenci, což obojí souviselo jistě s aférou zmíněnou výše a učiněným návrhem a výborovou směrnicí. Tolik asi nejvýraznější změny. Další změnou byla změna v počtu členů výboru. Nyní měl mít výbor 10 funkcionářů a pět náhradníků. Dozorčí radu zastoupili tři zkoumatelé účtů. K funkcionářům přibyl archivář a tři ručitelé vkladních knih [88]. Přibyla i informace o tom, že: Klesne-li však počet členů pod 15, považuje se spolek za zrušený a jmění těmito zbylými bývalými členy bude věnováno spolku 'Masarykova liga pro potírání tuberkulosy v Brně.'." [89].
Zánik spolku
Spolek byl vymazán ze spolkového katastru dne 26. března 1948, a to kvůli ztrátě veškerého členstva [90]. Měl v té době za sebou úctyhodnou historii čítající asi 25 let. Kdy působil valnou dobu i přesto, že v té době již existovalo všeobecné pojištění zaměstnanců v případě nemoci, úrazu, stáří atd. Roku 1926 totiž vstoupil v platnost zákon o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (přijat 1924). Toto povinné pojištění se vztahovalo na všechny námezdně zaměstnané osoby a i domácí dělníky [90].
Závěr
Pro srovnání uvedeme nějaké ceny a cenu práce z dob, kterými se tu zabýváme. Ceny a mzdy činily kolem roku 1910 v Českých zemích: Bochník chleba stál nějakých 32 haléřů, litr mléka asi 30 haléřů, podobně stál kilogram kvalitní pšeničné mouky, kilogram cukru stál 82 haléřů, 60 vajec (kopa) od asi 3.50 do 4 korun, kuře stálo kol 2 korun. Košile asi 2.40 koruny a pánské boty byly za 12 korun. Platy dělníků se pohybovaly zhruba mezi 50 až 75 korunami měsíčně [92]. Mzdy dělníků činily za první republiky asi 500 až 850 Kč. Ceny k roku 1937: teplý oběd v levném jídelním automatu firmy Baťa stál 3 Kč, v restauraci byl o pár Kč dražší, bochník chleba stál 2,25 Kč, litr mléka 1,50 Kč, kilogram másla 16,50 Kč, kilogram vepřového 13 Kč, hovězí přední 11,20 Kč a zadní 17 Kč, maso stále ještě patřilo na nedělní stůl, kilogram cukru stál 6,35 Kč [93]. Poslední zde probíraný spolek Svornost vykazoval tedy jmění ve velmi slušné výši.
V tomto příspěvku jsme tedy prošli historii čtyř sirotčích spolků z prostoru dnešního Brna. Vedle dvou spolků působících v příměstských obcích města (dalo by se řící přechůdců prvorepublikové Místní péče o mládež) jsme se zabývali i továrním dělnickým svépomocným a sirotčím spolkem a spolkem, který kombinoval podporu sirotků se spořením. Jak vidno i před větší angažovaností státu v otázce sociální se již dříve této otázce věnoval soukromý sektor, a to formou charitativní či svépomocnou.
[63] MZA, 3171/čj. 39374/48, Stanovy dělnického sirotčího a podporovacího spolku "Svornost" v Brně (1923), § 1.
[64] Tamtéž, § 2.
[65] Tamtéž, § 2.
[66] Tamtéž, § 3 a 4.
[67] Tamtéž, § 4.
[68] Tamtéž, § 4.
[69] Tamtéž, § 5.
[70] Tamtéž, § 6, 7, 8 a 9.
[71] Tamtéž, § 10.
[72] Tamtéž, § 11.
[73] MZA, 3171/čj. 39374/48, Slavné Zemské správě politické na Moravě v Brně, nedatováno.
[74] Tamtéž, Protokol č. 40 o valné hromadě konané dne 24. ledna 1926, nedatováno.
[75] Tamtéž, Protokol č. 40 o valné hromadě konané dne 24. ledna 1926, nedatováno.
[76] Tamtéž, Slavné Policejní ředitelství v Brně ze dne 3. 2. 1932.
[77] MZA, 3171/čj. 39374/48, Zemskému úřadu v Brně, číslo 42127/I. ze dne 3. 4. 1933.
[78] MZA, 3171/čj. 39374/48, Ctěné Politické správě v Brně ze dne 24. 2. 1933 a Žalujeme ze dne 7. 3. 1933.
[79] MZA, 3171/čj. 39374/48, číslo 41439/I., Oznámení (výpověď předsedy spolku).
[80] MZA, 3171/čj. 39374/48, Návrh ku valné hromadě sp. Svornost. K návrhu viz dále.
[81] Tamtéž, Protokol číslo 103.
[82] Tamtéž, Protokol číslo 103.
[83] Tamtéž, Protokol číslo 103, Směrnice.
[84] MZA, 3171/čj. 39374/48, Stanovy dělnického sirotčího a podporovacího spolku "Svornost" v Brně (rok 1934), § 1. K datu vydání změněných stanov: Číslo jednací 49.866/V-13 ze dne 6. prosince 1934 o změně stanov na základě usnesení valné hromady ze dne 4. března 1934.
[85] Blíže viz zde: Založení továrny na výrobu smaltovaného nádobí (přístup VIII/2016): http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=3834.
[86] MZA, 3171/čj. 39374/48, Stanovy dělnického sirotčího a podporovacího spolku "Svornost" v Brně (rok 1934), § 2.
[87] Tamtéž, § 3 a 4.
[88] Tamtéž, § 7 a 8. Dle druhé verze stanov ovšem bylo funkcionářů 12 se třemi náhradníky. To je však jediný rozdíl ve zde probíraných paragrafech. Tím se tato druhá verze podobá stanovám z roku 1923 a půjde tedy nejspíše o pracovní verzi nových stanov poslanou státním úřadům.
[89] Tamtéž, § 11.
[90] MZA, 3171/čj. 39374/48, číslo 39.374/I-48.
[91] Bartoš, J. a Trapl, M. Dějiny Moravy díl 4 – Svobodný stát a okupace. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2004, ISBN 80-7275-044-5, str. 73-74.
[92] VONDRA, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4, s. 50-51.
[93] Tamtéž, s. 62.