Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Někteří čeští ekonomové žijí právě schváleným německým plánem na zvýšení rozpočtových deficitů a zvýšení státních investičních výdajů na infrastrukturu a na zbrojení. Vesměs tuto, jak píší fiskální bazuku, nadšeně vítají. Budou však opravdu její přínosy takové?

Jedním z důležitých důvodů pro neutěšené dopady politik orientovaných na mise je to, že jsou předmětem dobývání renty (rent seeking) a ovládnutí dané mise. Velké množství vládních peněz, které může býti získáno pomocí různých žádostí o granty je úrodnou půdou pro crony kapitalismus (česky by se dalo říci kamarádičkovský kapitalismus) – a korupci.

Pro naše zdejší účely se chci zde zaměřit na to jak tento výraz používal jeden určitý Evropan – Ludwig von Mises. Ačkoliv mnoho moderních studentů Misese je často velmi skeptických k demokracii různých druhů, je jasné, že Mises sám používal tento výraz s uznáním. Ale, Mises používal tento termín způsobem, který je rozdílný od toho, jak se většinou používá dnes. Misesův pohled je v kontrastu s moderní koncepcí „demokracie“, ve které většinové pravidlo je nuceně uvaleno na celou populaci. Protože moderní demokratické státy vykonávají monopolistickou moc nad svou populací, není zde žádný únik před touto „vůlí většiny.“ 

Ekonom Murray Rothbard pojímal svobodu jako výsledek majetkových práv a vlastnictví sebe sama. Svobodě sdružování se nejlépe porozumí, pokud se pojímá jakožto „podmnožina práva na soukromé vlastnictví.“ Protože je majetkové právo absolutní a omezené jen ohledy na majetkové právo ostatních lidí, je svoboda sdružování lidí absolutní a omezená je jen svobodou sdružovat se anebo se nesdružovat s kým lidé sami chtějí.

Knihovny našich universit obsahují stovky knih o nezaměstnanosti, hospodářských cyklech, inflaci a tak dále. Ale zřídka obsahují jednu jedinou monografii o deflaci. Její špatnost je mimo diskusi. Tato esej je tedy výjimkou a rozebírá měnové záležitosti a zejména právě DEFLACI. Snaží se deflaci rehabilitovat. A to i v případě sekundární deflace, která následuje po vzniku větší hospodářské krise. Je pravdou, že v případě hospodářské krise zde bude bez další vládní intervence – čili další inflace - deflační spirála. Není však pravdou, že tato spirála bude bezedná a zničí ekonomiku. Nebude to smrtelné risiko pro životy a blahobyt široké populace. Zničí v zásadě ty firmy a odvětví, které žijí parazitickou existencí na náklady zbytku ekonomiky, a které vděčí za svoji existenci našemu současnému systému neplnohodnotných peněz. I v krátkém období tak deflace snižuje naše reálné příjmy v dosti omezených mantinelech. A zamete půdu pro výraznou míru růstu ve středním a dlouhém období. Neměli bychom se obávat deflace. Měli bychom ji míti rádi tak moc jako naše svobody.

Dosažení zabezpečení potravinové bezpečnosti je prioritou politických stran bez ohledu na ideologii. Tak, země pracují svědomitě na zajištění toho, že tento projekt bude splněn. Proaktivní přístup, který se snaží řešit tuto záležitost je obdivuhodný, ale ve svém sledování potravinové bezpečnosti přijímají některé země kontraproduktivní politiky. Předpokladu toho, že protekcionismus mírní risika potravinové bezpečnosti, se pořád ještě chápe mnoho tvůrců politiky, i když zde neexistuje žádný vztah.

Mohou 100 % cla zabránit tomu, aby skupina BRICS přestala používat americký dolar? 

Jaký byl stav Argentinské ekonomiky před nástupem presidenta Javiera Mileie do úřadu? Politiky, které Argentina sledovala od ukončení směnitelnosti pesa (1992-2001), a které začaly s Nestorem Kirchnerem (2003-2007) a pokračovaly za Cristiny Fernandéz de Kirchnerové (2007-2015), Mauricia Macriho (2015-2019) a zvláště za Alberta Fernandeze (2019-2023) byly katastrofální. Katastrofa tohoto typu argentinského socialismu 21. století se odrazila ve fiskálních a monetárních nerovnováhách, kterým Milei čelil, když vstupoval do Casa Rosada. S veřejným dluhem dosahujícím více než 400 miliard dolarů a téměř 60 miliardami dolarů komerčního dluhu  v termínu splatnosti, byl argentinský stát na pokraji krachu, svého desátého krachu od vyhlášení nezávislosti (rok 1816). V tu dobu vykazovala Argentinská centrální banka ve své rozvaze záporné dolarové rezervy.

Tento článek se zabývá tím, že hospodářské krise z poslední doby jsou zpravidla mělčí, ale jsou následovány poměrně dlouhou stagnací. Důvodem proto je ta skutečnost, že hospodářské boomy mají spíše charakter transferových expanzí než úvěrových expanzí, které vedou k boomu v investicích. Toto je navíc v souladu s tím, že pokročilá demokratická společnost má větší sklon ke spotřebě než k úsporám a investicím a nehledí tak daleko do budoucnosti.

První kniha s textem libertariánského argentinského presidenta Javiera G. Mileie v češtině spatřila koncem roku 2024 světlo světa! Tato útlá kniha přináší projev argentinského presidenta Javiera G. Mileie na 79. zasedání OSN. V úvodu této drobné brožury se píše, že velká česká media se o tomto projevu prakticky nezmínila a referovala o něm jen alternativní media, údajně dezinformační media. Mileiův projev se týkal kolektivistických a ekologistických projektů namířených proti svobodě "Agenda 2030" a "Pakt pro budoucnost". Agendu 2030 naopak vřele přivítal president České republiky Petr Pavel, jakožto náš společný cíl a plán pro udržitelný rozvoj. Její naplňování bychom měli dle něj urychlit. Tato agenda obsahuje rovnostářské a ekologistické cíle jako je umožnění všem lidem na světě, aby naplnili svůj potenciál v důstojnosti a rovnosti. Udržitelné spotřeby a výroby a čerpání přírodních zdrojů a podnikání urgentních kroků v rámci klimatické změny. Nebo zajištění spravedlivých a inkluzivních společností, které jsou oproštěny od strachu a násilí. 

Srdnatý, kurážný malý Rhode Island byl posledním státem (odporujícím přijetí Ústavy Spojených států). Obecně se předpokládá, že – předpokládají to i nejspolehlivější antifederalističtí historikové – u Rhode Islandu nebylo představitelné, aby šel sám svou cestou jako oddělený stát. Ale takové pohledy jsou výsledkem mystických politických hranic, u kterých se předpokládá, že obyčejné změny politických hranic a mezí nutně mají hluboký vliv na životy lidí anebo právní platnost na teritoriu nebo regionu. Ale, ve skutečnosti, politické hranice jsou jen pouhými výhonky v denním životě lidí, jejich ekonomických a společenských vztazích, můžou bez přerušení a změny pokračovat, jedno, zda jsou území velká, maličká nebo i neexistují. Švýcarsko anebo Nizozemí jsou malé, což nezabránilo tomu, aby jejich obyvatelé vzkvétali více, než si země velkosti Indie užívala prosperity. V případě svobodné země Rhode Islandu, její soběstační vnitrozemští farmáři by pokračovali ve farmaření a její obchodníci v obchodě s ostatními státy a zeměmi tak jako dříve. Ve skutečnosti lépe než dříve, protože tato země otevřená obchodu by mohla získat velkou popularitu pro to, že by fungovala jako svobodný přístav, jako "Ostrov tuláků", kde by se opět volně obchodovalo a pašovalo v souladu s velkou angloamerickou tradicí.

Bylo uváděno – od těch dnů až dodnes – že deprese, která zasáhla Spojené státy, zvláště obchodní města, byla zaviněna „nadměrnými“ dovozy Američanů, které začaly v roce 1783. Ale tento druh pseudo-vysvětlení jen prozrazuje ignorování ekonomie: boom v dovozech odráží dobrovolnou směnu a ekonomický vylepšení pro spotřebitele, a tak vyjádření výběru může být stěží příčinou všeobecné deprese. Ve zkratce, vylepšený standard života množství spotřebitelů odráží vylepšení situace a ne depresi. Je nemožné pro spotřebitele nakupovat „příliš mnoho“ dovozu, kvůli tomu, že tyto dovozy musí býti zaplaceny něčím, a toto placení je financováno z vývozů nebo z dříve nashromážděné hotovosti. Hotovost, byla opravdu naakumulována v koloniích nakonci války z britských a francouzských válečných výdajů. V tomto případě, placení odráželo hojnost spíše než bídu, a tyto nákupy byly po pustošení válek enormní pomocí. Proud bankovek je také výsledkem spotřebitelské touhy a samozřejmě nemůže pokračovat do nekonečna. Jasně, Američané si nemohli jen nakupovat z ciziny a nic neprodávat; opravdu, pokud by tak chtěli činit, museli by najít utopický roh hojnosti, ve kterém člověk potřebuje jen spotřebovávat bez toho, aby vyráběl nebo prodávala ve směně.

Nevíme jaký je váš věk, ale pokud již nejste mladým, pravděpodobně si pamatuje jak to bylo dříve. Pravděpodobně teskníte po "starých dobrých časech". Pravděpodobně jste řekli svým dětem nebo vnoučatům jak dobré byly věci ve starých dobrých časech. Ale co přesně bylo to, že dříve bylo tak dobře? Ve srovnání s dneškem, nyní máme všeho hojnost! Co nastane, když se pocity obrátí směrem k realitě, pokud se na ni podíváme blíže. Život se stal mnohem hektičtějším, nemyslíte? A to platí pro všechen život: rodinu a kariéru. Zkombinování rodiny a kariéry jde hůře a hůře. Pracovní tlak roste více a více a rodina je často ošizena.

Nevíme jaký je váš věk, ale pokud již nejste mladým, pravděpodobně si pamatuje jak to bylo dříve. Pravděpodobně teskníte po "starých dobrých časech". Pravděpodobně jste řekli svým dětem nebo vnoučatům jak dobré byly věci ve starých dobrých časech. Ale co přesně bylo to, že dříve bylo tak dobře? Ve srovnání s dneškem, nyní máme všeho hojnost! Co nastane, když se pocity obrátí směrem k realitě, pokud se na ni podíváme blíže. Život se stal mnohem hektičtějším, nemyslíte? A to platí pro všechen život: rodinu a kariéru. Zkombinování rodiny a kariéry jde hůře a hůře. Pracovní tlak roste více a více a rodina je často ošizena.

Vysokoškolské učebnice ekonomie dost často obsahují málo užitečné koncepty, které nad to předpokládají, že v jejich pozadí se uskutečňují další jevy, které zůstávají nevyřčené. Jedním z těchto konceptů je (či byla) i míra nezaměstnanosti neakcelerují inflaci. Tato míra nezaměstnanosti, která neakceleruje inflaci (dále jen NAIRU) představuje podle běžných vysokoškolských učebnic ekonomie nezaměstnanost, která nezvyšuje inflaci. Například učebnice „Základy makroekonomie: učebnice pro ekonomické a podnikatelské fakulty“ tvrdí, že NAIRU: „… je míra nezaměstnanosti, při níž v dané ekonomice nedochází, jak ke zrychlování, tak ke zpomalování inflace.